Pohled do minulosti našich ozbrojených sil, do doby před 25 lety, nabízí takřka neuvěřitelný kontrast. Na počátku roku 1993 to nebyly ještě ani dva roky od chvíle, kdy stále existoval Varšavský pakt, jehož jsme byli součástí. Dnes je Česká republika členem Severoatlantické aliance, která je nejen zárukou naší obrany ve značně nejisté době, ale která nám poskytuje rovněž prostor pro rozvoj schopností naší armády a pro její uplatnění v zájmu kolektivní obrany.
Naše armáda za uplynulých 25 let prošla velkou proměnou, v rámci Aliance si získala uznání a respekt, profesionalizovala se a nabyla znovu důvěry u občanů, kterou pošlapala totalitní éra. Čestně navázala na historickou tradici prvorepublikovou a legionářskou, která se vyznačovala odvahou, vlastenectvím, vojenskou ctí a obětavostí. Jsem přesvědčena a z vlastní zkušenosti dobře vím, že tyto hodnoty jsou východiskem pro službu každého jednoho příslušníka naší profesionální armády i aktivní zálohy. V uplynulé éře jsme byli svědky celé řady příležitostí, kdy tyto ctnosti vojáci a vojákyně projevili v praktickém nasazení v zahraničních misích, ale i při živelných pohromách a záchranných akcích.
Byť často v posledních letech čelíme snahám o zpochybnění významu ozbrojených sil v éře vzestupu hybridních či kybernetických metod boje a byť se setkáváme s pomýlenými bludy o nadbytečnosti ozbrojených sil, s kritikou určitých negativních jevů minulosti či snad i se zesměšňováním stavu naší armády, jsem přesvědčena, že národní ozbrojené síly jsou a vždy budou nezbytností.
Obranyschopnost země je nezbytným existenciálním předpokladem pro vše ostatní. Pro bezpečnost občanů, pro blahobyt, pro rozvoj a zajištěnou budoucnost dalších generací. Je třeba, abychom to měli na paměti a aby to měli na paměti i naši občané. Věřím, že i tato výstava k tomu může přispět. Přeji jí tedy, aby se setkala s hojným zájmem veřejnosti, a naší armádě přeji do dalších let co nejpříznivější podmínky pro její modernizaci, rozvoj a především narůstající počet zájemců o službu vlasti.
