Stydím se za přístup Česka k uprchlíkům
To, co se říká v médiích beru samozřejmě s rezervou, ale i já mám pocit, že bychom pro uprchlíky mohli udělat více a stydím se za to, jak nás vnímají nejen oni, ale i jiné státy. Mám strach, že bude hůř a co když se pak k našim emigrantům budou chovat v zahraničí stejně? Cožpak jsme zapomněli na naši minulost? Chtěla bych vědět, zda plánujete uspořádat třeba nějakou akci na podporu uprchlíků jako to dělají politici v jiných zemích? A pak by mě zajímalo, proč si myslíte, že jsme v cizině nazývání rasisty apod? Připouštíte, že je tato kritiky alespoň částečně oprávněná? PS: Omlouvám se, že vystupuji pod přezdívkou. M.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
srovnání české, či spíše československé emigrace v minulosti se současnou imigrační krizí pokulhává. Historické události je třeba porovnávat vždy v kontextu doby. Českoslovenští emigranti utíkali do zahraničí primárně z obav před politickým pronásledováním a represemi ze strany totalitních režimů. Čechoslováci navíc směřovali ve valné většině do oblastí kulturně a společensky blízkých naší zemi a s plným vědomím toho, že se přizpůsobí zdejším poměrům.
Rozhodně si nemyslím, že jsme národ rasistů, xenofobů a radikálů a všechny tyto nálepky jak ze strany pseudohumanistů v naší zemi, tak ze strany zahraničních kritiků ČR odmítám. Nelze zapomínat, že naši spoluobčané v souvislosti s různými přírodními či jinými katastrofami v rozličných koutech světa projevují nadprůměrnou míru solidarity ať již prostřednictvím finančních sbírek či přímo fyzickou pomocí v místě ohrožení. Odmítnutí kvót na uprchlíky není projevem nesolidarity. Je přeci zjevné, že naše země není cílovou zemí imigrantů, kde by chtěli zůstat. Jakékoliv kvót tedy nedávají logiku. Zároveň zdůrazňuji, že většina politiků, kteří kvóty odmítají, včetně ODS, zároveň dodávají, že je třeba posílit výdaje na rozvojovou pomoc v chudých regionech a že jsme povinni přijmout všechny, kteří utíkají před válkou nebo ohrožením života. Tyto nálepky jsou nám tedy přisuzovány především z důvodu nepochopení, a v některých případech dokonce možná i účelově tehdy, když dojdou argumenty.
Jana Černochová
