Rozhodně nebudu zahálet, takže se mě prázdniny jako takové moc netýkají. Sice nám na pár týdnů odpadne sněmovna, já chci ale ten čas využít pro setkávání s občany. Jedině v terénu se mohu dozvědět, co je trápí. Zároveň mohu také sbírat podněty a nápady, co bych mohla jako poslankyně dále ovlivnit. Kalendář mám plný různých akcí, kterých se chci zúčastnit. Na sezení v poslanecké kanceláři v Jablonci tedy moc času nezbude, a proto jsme také přes léto upravili provozní dobu. Kdo však bude chtít, může si se mnou domluvit schůzku a můžeme se sejít kdekoliv.
Nějaký volný čas snad mít budete. Jak relaxujete?
Volného času nebude mnoho, ale mám v plánu pár volných okének, abych mohla nasbírat síly. Na podzim se konají volby do poslanecké sněmovny a ráda bych obhájila svůj mandát, takže potřebuji dobít energii. Nejvíce si odpočinu při práci na zahradě na chalupě ve Sloupu, chtěla bych podniknout pár výjezdů na kole a strávit nějaký ten čas s rodinou. Vloni se mi to moc nedařilo, letos jsem ale odhodlaná alespoň na pár dní mobil a notebook odložit.
Každé léto se podílíte na Mezinárodním dni IZS Jizerské hory, chystáte se i letos?
Samozřejmě, už je to v podstatě taková tradice. Letos se bude konat 19. srpna a já zase moc ráda nechám kostýmky ve skříni a převléknu se do záchranářské uniformy, abych mohla být součástí jedné z ukázek. Je podle mě strašně důležité ukazovat lidem, co práce jednotlivých složek záchranného integrovaného systému obnáší. Mohou vidět zdarma na jednom místě v podstatě všechno, včetně zásahu vrtulníku.
Cítíte se lépe jako Jana Pastuchová zdravotnická záchranářka nebo poslankyně?
Obojí má něco do sebe. Stále občas sloužím služby na záchrance a přemýšlím nad tím, že zachránit život je přeci významnější, než sedět ve sněmovně a schvalovat zákony. Ony ale ty zákony, obzvlášť z oblasti zdravotnictví nebo sociální politiky, taky dokážou zachraňovat. Sice jen zprostředkovaně a obrazně a hodně záleží na jejich kvalitě, mohou ale pozitivně zasáhnout životy milionů lidí. A proto jdu do voleb znovu, na kandidátce Hnutí ANO v Libereckém kraji budu na třetím místě, abych ty zákony mohla dál ovlivňovat ve prospěch občanů.
Od roku 2013, kdy jste byla zvolena do sněmovny, uplynulo hodně času, přišli noví lidé, objevily se kauzy spojené s představiteli Hnutí ANO. Bude těžké mandát v Libereckém kraji obhájit?
Situace se za ty čtyři roky opravdu hodně změnila, ale nedokážu říct, jestli k lepšímu nebo k horšímu. Aktuální volební preference Hnutí ANO vypadají, přes všechny snahy očernit Andreje Babiše a hnutí jako takové, stále pozitivně. Obávám se snad jen toho, že ANO chtějí využít jako výtah k moci různí vykukové, kteří nesdílí stejné cíle a hodnoty. Naštěstí ale o volebním výsledku nerozhodují ambice jednotlivých kandidátů, ale voliči.
Čemu byste se chtěla v případě úspěchu v dalším volebním období věnovat?
Nebudu objevovat nic nového. V oblasti zdravotnictví i v sociálu je potřeba dořešit a lépe nastavit tolik věcí, že by mi na to nestačilo ani pět volebních období. Schvalovací procesy bohužel v České republice fungují tak pomalu, že z toho mám občas pocit neskutečného zmaru. Řídím se ale pravidlem, že trpělivost růže přináší. Potvrdilo se mi to i v případě vzdělávání zdravotních sester. Absolvovala jsem řadu schůzek, diskuzí, kulatých stolů, konferencí, navštěvovala nemocnice, odepsala na stovky emailů. Výsledkem je, že zdravotní sestry nebudou muset studovat vysokou školu a jít dřív do praxe, kde je nutně potřebujeme.
Vidíte nějaké problémy přímo v Libereckém kraji?
Ano, to vidím a není jich bohužel málo. Jsem místopředsedkyní Výboru pro zdravotnictví v rámci Libereckého kraje, takže co se týče zdravotnictví, jsem přímo u zdroje. Řešíme personální otázky, ale také vybavení a veřejné zakázky. Ve zdravotnictví mizí miliardy korun ročně a stále to podle mého názoru není úplně vidět. Se sociálními problémy se na mě zase obracejí starostové měst a obcí. Trápí je sociálně vyloučené lokality i systém rozdělování sociálních dávek. Řešila jsem třeba také, kam s chovancem z ústavu, který podle zákona patřil pod opatrovnictví obce. Ty problémy jsou opravdu různorodé.
Obrací se na Vás také občané „z ulice“?
Samozřejmě, že ano. Dokonce jsem v poslanecké kanceláři měla jednu dobu tzv. právní poradnu, v rámci které jsme se snažili lidem, kteří projevili zájem, pomoct s jejich problémy. Zpravidla jsme je ale za ně nemohli zcela vyřešit, spíš jsme je nasměrovali, kam nebo na koho se mají obrátit. Podobnou akci chystáme i na letošní září a říjen. Oslovují mě ale také jinak, jen emailů chodí stovky měsíčně. Když můžu, tak pomůžu. Ani jako poslankyně ale například nezastavím exekuci a neovlivním soudy, s čímž se někteří občané nedokážou smířit a požadují to po mně.
To všechno zvládáte sama?
Kéž by, ale i můj den má také jen 24 hodin. Pomáhají mi asistenti, na právní poradnu mám třeba zkušenou právničku. Víc hlav, víc ví, a toho se držím. Za ty čtyři roky jsem svůj tým obměnila hned několikrát, není to zrovna práce pro každého a ne s každým si sednu. V mé kanceláři ale rozhodně není místo pro různé lobbisty, co jen potřebují kartičku do sněmovny. Být mým asistentem za zásluhy? To neexistuje. Musím těm lidem věřit a vědět, že je na ně spolehnutí.
A na závěr něco na odlehčení. Na Jablonecku Vás také můžeme potkat jako oddávající, kde si Vás mohou svatebčané objednat?
Oddávám jako zastupitelka Města Jablonec nad Nisou. Je to pro mě sice vždycky trochu adrenalin, ale když se obřad povede, mám neskutečnou radost. Někdy možná větší než novomanželé. Když mám o ženichovi a nevěstě dostatek informací, snažím se jim svůj projev přizpůsobit. Nedávno byl třeba ženich vášnivých hokejistou, a tak koukal jako puk, když jsem do projevu zařadila i trochu té hokejové terminologie. Myslím, že se celkem bavili i ostatní svatebčané, a tak to má být. Hlavně, když je veselo.
