Máme 14 dnů od voleb, které pro Vás byly úspěšné, obhájila jste poslanecký mandát. Jaké máte pocity?

To už jsou dva týdny? Přijde mi totiž, že se ten rozjetý předvolební vlak ani nezastavil, ba ani nepřibrzdil, prostě jedeme dál. Jsem sice trochu unavená, ale šťastná, že jsem získala opět od voličů důvěru a mohu pokračovat v rozdělané práci a pustit se do nových úkolů. Těším se, až se všechno zase tak nějak usadí a začneme jako poslanci normálně fungovat, konstruktivně, bez povolebních vášní, které teď můžeme sledovat.

Myslíte, že se Hnutí ANO podaří sestavit vládu, která ve sněmovně získá podporu?

Do toho se nechci moc zaplétat, je a bude to asi ještě hodně náročné. Jen bych chtěla říct, že voliči nějak rozdali karty a považuji za slušné výsledek voleb respektovat. Některé strany dostaly ohromnou příležitost být ve vládě. To se už nemusí opakovat. Nemyslím si, že jim občané dali důvěru kvůli tomu, aby si odseděly čtyři roky v opozici. Tam svůj program budou prosazovat jen těžko. Nevím, přijde mi, že se někteří kolegové chovají jako malé děti, moc nepřemýšlí a zbytečně podléhají emocím.

Vyřešily by to předčasné volby?

Nelíbí se mi, že se z povolebních jednání stal boj proti jednomu člověku. Co si myslí občané, jaká bude budoucnost naší země, se zdá být druhořadé. A pokud tu někdo dokonce usiluje o předčasné volby, tak to mi přijde jako vrchol drzosti a neúcty ke každému voliči, každému daňovému poplatníkovi, z jehož kapes by se ty další volby platily. Kdyby na to přeci jenom došlo, věřím, že občané nejsou hloupí a sledují, jak kdo nyní mává s jejich demokratickým rozhodnutím. A podle toho by se také zachovali.

V Libereckém kraji jste jako jediná obhájila svůj předchozí mandát. Jste jednou z 26 poslanců hnutí ANO, kterým se podařilo mandát obhájit. Jak to vnímáte?

Beru to jako pozitivní signál, že ženy mají v politice svoje místo, přestože občas cítím, že s tím někteří pánové nejsou úplně ztotožněni. Zároveň to chápu jako ocenění za moji předchozí práci, že jsem byla vlastně tak trochu sázkou na jistotu v té záplavě nových tváří. 4 047 preferenčních hlasů je pro mě ohromné číslo. Byla jsem také zvolena místopředsedkyní poslaneckého klubu, o tom se mi před čtrnácti dny ani nezdálo. Moc si toho všeho vážím a děkuji za to. Budu s takovou důvěrou nakládat velmi opatrně.

Do čeho se pustíte jako první?

Sice jsem obhájila mandát, ale i mě se týká všechna nezbytná administrativa. Průběžně s tím už ale rozjíždím věci, které jsem slibovala voličům. Dávám dohromady pracovní skupinu, ve které bych chtěla řešit sociální dávky a jejich změnu. Chci to udělat na základě zkušeností z praxe, nikoliv od stolu. Ještě před volbami jsem si udělala kolečko po nemocnicích v Libereckém kraji, abych diskutovala novelu zákona o nelékařích a její dopady do praxe. Platí sice teprve od září a setkala jsem se s převážně pozitivními ohlasy, dokonalá bohužel není.

Budete zase působit ve sněmovním Výboru pro sociální politiku a Výboru pro zdravotnictví?

Pevně v to doufám, ale zatím není nic jisté. Chtěla bych navíc ještě do Podvýboru pro IZS, jako záchranářka k tomu mám co říci a mohu zde pomáhat také například dobrovolným hasičům, kteří se na mě často obrací.  Někam jinam by se mi nechtělo. Vždy jsem říkala, že chci řešit jen to, čemu rozumím, tedy oblast sociální politiky a zdravotnictví. Že bych se přes noc stala odbornicí na zemědělství nebo třeba na dopravu kvůli členství ve výboru? Ne, to opravdu ne. Této logiky se držím i na regionální úrovni a mám pocit, že se to vyplácí. Ono, když jste poslancem, nemusíte dělat, že rozumíte úplně všemu, stejně vás jednoho dne někdo nachytá na švestkách.

Zmínila jste Váš region, kterým je Liberecký kraj. Plánujete tam nějaké změny?

Ano, to plánuji. Mám totiž pocit, že jsem se v minulém volebním období příliš upnula na sněmovnu a práci v Praze. Tím nechci říct, že nebudu chodit na schůze, jsem hrdá, že jsem měla nadprůměrnou docházku, ale určitě se zaměřím více na region. Představu, jak to bude konkrétně vypadat, už mám, musím ji ale ještě trochu vypilovat. Základem ale samozřejmě budou osobní setkání a sdílení zkušeností z reálného života občanů a dění v obcích a městech. Musím jít ještě blíž, abych mohla jako poslankyně pomáhat.

Rozhovor byl převzat z www.janapastuchova.cz