A už nyní slyšíme jak

• Je třeba srovnat úroveň sociální pomoci ve všech zemích. Jako by byl srovnaná úroveň třeba důchodů nebo podpory matek samoživitelek s malými dětmi.
• Je třeba přivítat běžence s otevřenou náručí, vždyť trpí válkou.  Jako by nikdo neviděl tu invazi mladých 20ti až 30ti letých mužů,kterých jsou plné lodě.
• Je třeba pomoci jim praktikovat svou víru. Přestože káže, že žena je majetek svého muže a všichni nevěřící (tedy my všichni co máme pomáhat) jsme jen podřízeni a určeni k zabití nebo do otroctví
• Je nutné brát každého, kdo přijede. Jako bychom neslyšeli z úst bezpečnostních složek i samotných představitelů Islámského státu, že infiltrují teroristy přímo na lodě s uprchlíky
• Musíme, musíme, musíme.

Ale my přece nemusíme! Nemusíme podlehnout diktátu těch, kteří si udělali živnost ze školení o začleňování a přijímání běženců. Nemusíme podlehnout diktátu Bruselu, který řeší problémy svých velkých členských států a první vážné úvahy o rozpadu eurozóny na úkor nás všech. Nemusíme bezhlavě a v předklonu přijímat vše, co nám blahoslavená Evropa doporučí či přikáže. Jsme svébytný ještě stále suverénní stát. Tak řekněme NE! Postavme se všem politikům, kteří tady kvóty chtějí, a třeba stavme živé řetězy na hranicích, abychom příjezdu migrantů zabránili. Možná to je naše poslední šance, jak zachovat naši zemi jako zemi univerzit a katedrál. Jako zemi, kde máme své národní hodnoty naprosto odlišné od těch, které nám sen přivážejí na vratkých loďkách. Spojme se všichni bez ohledu na svou víru, na svou politickou příslušnost na své postavení.

Kdysi dávno se na divokém západě říkalo, podporujte svého šerifa, a to především v dobách, kdy město terorizovaly bandy zločinců.  Naši politici však nekonají, není vlastně koho podporovat. Tak se bojím, že když to nevezmeme do vlastních rukou, budeme v budoucnu jen podporovat své vrahy.