Tak ještě ”podotek” - vyhrocená debata to nebyla. Byla věcná, byť názorově samozřejmě odlišná. Onu tzv. vyhrocenost (nazvala bych to spíš vyprovokování kolegyně Pirátky) vyvolala v závěru paní redaktorka nesmyslným a neprofesionálním tlakem na ANO - NE označení Ruska za teroristický stát. Jako u výslechu před prověrkovou komisí ke vstupu vojsk… Toto označení přitom jen přileje ohně a válku ani energetickou krizi na ni navazující neukončí - naopak. Ať se novináři zeptají občanů, zda považují dané politické gesto z Bruselu za důležité pro jejich životy a vyřešení problémů doby.

Tentýž Evropský parlament se v této době věnoval shodným nabíječkám pro mobily a povinným kvótám žen v dozorčích radách. Asi tak. Lidé odtrženi od reality života, co zvedají ruce pro nesmysly.

A pokud jde o onen “výslech” - patrně nikoli náhodou nebylo Rusko v okruhu zaslaných témat. Měli jsme se věnovat v třetím bodě něčemu zcela jinému. Namísto toho vytáhla paní redaktorka onu otázku. Asi bylo potřeba mít něco do toho titulku.

Tedy - tuto nenávist média cíleně budují, a kdo neposlechne na povel, z toho se snaží vytvořit nepřítele. Přitom dotyčný může mít víc rozumu v hlavě než ti fanatičtí hlasatelé jediné pravdy. Pan Čunek a já jsme ten “povel” odmítli. V titulku jsem ovšem jen já. Náhoda? Nemyslím. Zato zmínka o tom, že jsem se vyjádřila k nerovným podmínkám aktuální prezidentské volby, ani slovo.
V každém případě to byla dobrá zkušenost. Stovky reakcí, které mi přišly, mne pouze utvrzují v tom, že na té redakční židličce jsem seděla nejen klidně, ale i pevně… Díky!