Před týdnem jsem byla zvolena senátorkou. Po 23 letech profesní kariéry advokátky jsem se rozhodla vstoupit do politiky. Jako zralá žena bez skandálů, matka dvou dětí a babička dvou vnoučat, která si od svých 18 let vydělala na všechno včetně studií zcela sama, advokátka, která se nebála ani obtížných a nejistých sporů, a která v občanském životě získala cenné zkušenosti jako zastupitelka, kde bránila řadu let městský majetek (a kdy čas jí dal ve všem za pravdu), tedy jako žena, která „postavila dům, zasadila mnoho stromů a vychovala dvě děti“, a po státu nežádala nic jiného než spravedlnost, dodržování zákonů a odpovědnost vůči svým občanům, aby mohla v klidu žít.

Doba podvodu a diskriminace

Jenže přišla doba covidová, svět se zbláznil, naše vláda, tehdy Babišova, se k němu přidala, a začala požadovat, aby se z občanů zase staly nemyslící bytosti, které splní cokoli, co si ti pánové a dámy nahoře vymyslí, jen aby prodávali farmaceutickým firmám zboží za miliardy. A nejen zboží, ale i tzv. vakcíny. V propagaci lhali, tečka nikdy nebylo tečkou (dnes je z ní spíš vykřičník), a za státní peníze platili a platí reklamu na zboží, které kdyby umělo to, co o něm tvrdí, stojí se na něj fronty, a lidé se do něj nátlakem a tragikomickou reklamou nemusí nutit.

Očkovaní byli podvedeni, neočkovaní byli diskriminováni. To, co se dělo dětem, považuji od počátku za zločin. Vláda vydala v té době několik desítek protiústavních opatření, a formou hrubého nátlaku a diskriminací své občany vydírala, aby si „dobrovolně“ nechali aplikovat látku, o které nevědělo ani ministerstvo zdravotnictví vůbec nic. A pokračuje se v tom dál, a stále se nám tvrdí, že je to pro naše dobro. Když opomineme onen historicky nevídaný „pokus na lidech“, protože nic jiného aplikace oné látky není, vznikaly tu navíc miliardové škody.

Začátek cenzury

A co jsem provedla v této době jako osoba znalá práva za "zločin"? Začala jsem se ptát, začala jsem analyzovat, a začala odkrývat (spolu s kolegy) nepříjemnou pravdu. Už tedy jsem se stala těm nahoře nepohodlnou, protože oni přece potřebovali dělat ten velký celosvětový byznys, a pravda byla v jejich očích jen jedna – ta jejich “tečkovaná“. A bůh ví, co bylo a je v zákulisí toho všeho. Když jsem „nedala pokoj“, zrušilo mi Bakalovo aktualne.cz za trest po deseti letech blog. Blog, který měl každý desítky tisíc přečtení, ten nejvíce čtený dokonce čtvrt milionu. Tedy názorová cenzura. Tím to začalo. A začaly nálepky urážlivých přívlastků, za které by se soudruzi nemuseli stydět. To „totalitní chování“ k občanům v době covidové bylo neuvěřitelné. Ani tehdy mne ale nenapadlo vstoupit do politiky, protože jsem byla přesvědčena, že ta pravda vyjde najevo (což se pozvolna děje), a celé to skončí.

Válka nemá přívlastky

Jenže pak přišla válka na Ukrajině. Každá válka je zlo, ale kdo sledoval poslední roky dění na Ukrajině (a to ještě nevíme zcela všechno), nemohl být překvapen. Na Ukrajině se děly divné věci, a Rusko není zemí, která by si nechala cokoli líbit. Řešením jistě není válka, ale to není nikdy – ať ji dnes zahájilo Rusko, ať ji v minulosti rozpoutaly USA. Bombardování vždy zabíjí, ať ho nazveme agresivní nebo "krycím jménem" humanitární. Bombardování prostě nemá přívlastky, stejně jako válka. A vše má okamžitě směřovat k tomu, aby válka skončila, a udělat proto absolutně všechno. Jenže vedení naší země, už to tzv. nové, se okamžitě a bezmyšlenkovitě přihlásilo na jednu stranu konfliktu, onu válku prohlásilo i za válku České republiky (!!!), a dokořán a zcela nekontrolovaně otevřelo hranice statisícům ukrajinských uprchlíků.

Ohrožení bezpečnosti každého z nás

Nezkoumalo jejich zdravotní stav, neřešilo otázky bezpečnosti ani to, zda jde o uprchlíky válečné nebo ekonomické. Sám ministr Rakušan přiznal, že to podcenili. Ale uprchlíci už byli tady. Takto nekontrolovaně přijímaným uprchlíkům se otevřel státní rozpočet, školství, zdravotnictví a řada jiných služeb, a to, co české rodiny musely platit, ukrajinské nikoli. Česká republika se zcela neadekvátně svému významu a velikosti a možnostem, a jako jediná v Evropě, takto razantně a s tak velkými slovy postavila proti světové velmoci, a Ukrajinu s pověstí jedné z nejzkorumpovanějších zemí a s dalšími závažnými otazníky vnitrostátní politiky začala zcela nekriticky a absolutně podporovat. To přesto, že nejsme první bezpečnou zemí za hranicí Ukrajiny, a přesto, že na většině Ukrajiny se neválčí, a pomoc mohla nabídnout svým občanům ona sama, eventuálně za humanitární, tedy věcné, pomoci dalších států – dodávky chybějících věcí apod.

Obdobně nekontrolovaná je situace dnes se syrskými uprchlíky. Jako bychom si nevěděli rady. Jako by EU dlouhodobě neuměla ohlídat své hranice. Za této situiace se chlubit jednotnými nabíječkami jako úspěchem je prostě tragické, a scházet se za drahé peníze v Praze, aby si lídři států řekli, že se věci musí řešit, je výsměch lidem, šetřící každou korunu.

Napřed rozhodli, pak mysleli (možná)

S válkou na Ukrajině pak vyvstala navazující energetická krize. EU se rozhodla sebezničujícími gesty sankcionovat Rusko. Bez toho, že by si napřed uvědomila, odkud kam ty trubky vedou. Napřed rozhodla, pak myslela. Tím ohrozila všechny státy Evropy, které pak mnohé začaly jednat dokonce s Ruskem po své linii, aby nepadly na úplné dno. To vše se děje k velké radosti ostatních velkých hráčů na trhu, protože oni oslabováním Evropy naopak těžce posilují. Naše vláda zůstala nečinná, a to, co za řešení vydává, řešením není. Pro nekonkurenceschopnost začínají krachovat první průmyslové podniky, zemědělské na tom nejsou lépe.

Naší zemi hrozí krachy firem, nezaměstnanost a chudoba všech

Hrozí vysoká nezaměstnanost, bankroty firem, které skoupí zahraniční zájemci, a české rodiny zchudnou tak, že nebudou mít na bydlení, jídlo a potřeby pro děti. Řekla to už řada odborníků, nespokojenost s vládou projevilo dvakrát zcela plné Václavské náměstí. Na první demonstraci jsem přijala kvůli vážné situaci v naší zemi pozvání, a pár minut tam vystoupila. Od té doby poslouchám útoky, kdo jiný tam všechno byl, a k čemu jsem se svým několikaminutovým vystoupením přihlásila.

Přihlásila jsem se ve svém krátkém projevu k tomu, že Česká republika a její občané mají být pro české politiky na prvním místě, a přišla jsem spolu s dalšími odborníky hlavně kvůli desetitisícům občanů pod pódiem, mezi kterými jsem pak strávila celé odpoledne. Proč? Protože ti lidé jsou těm nahoře úplně jedno. Ministři jsou zavřeni v těch vládních palácích, vytvářejí jakési záchranné deštníky, a zcela likvidují české hospodářství, a kdo jim netleská, je proruský. A když už neví kudy kam, radí ministr průmyslu podnikům, aby se i ty velké tvářily jako malé, tedy doporučuje jim, aby podváděly, což je trestný čin. Kam jsme se to probůh dostali… O ČEZu raději nebudu psát, protože by to bylo příliš dlouhé.

Tedy podtrženo shrnuto…

1) Do veřejného prostoru jsem se vrátila viditelně v době covidové. Šlo mi a jde mi dál o naše podvedené očkované a diskriminované neočkované občany, hlavně o děti, a o ony obrovské škody, které nám vznikly.

2) Nemohu mlčet ani k v mnoha směrech nebezpečné politice naší vlády, pokud jde o válku na Ukrajině. Opět mi jde o Českou republiku a české občany, kteří tuto politiku tvrdě odnášejí - ekonomicky, množstvím lidí, kteří sem přišli bez základní kontroly, a silnými slovy o válce proti Rusku, která tu válku u nás mohou spustit. Šel by pan Fiala do první linie?

3) Nemohu mlčet k energetické krizi, protože amatérské kroky naší vlády, které se někomu těžce hodí, mohou zlikvidovat český průmysl i zemědělství, zničit tisíce českých rodin, a to už vůbec nechci připustit, že by ta celá politika gest a velkých evropských slov vedla k nedostatku základních surovin.

Slovo “PRORUSKÁ” považuji za hrubou urážku
Chápu – politikům se pravda nebo nepříjemné otázky nehodí. Důrazně ale odmítám, že vyslovením pravdy a vážných pochybností nebo kritiky českých politiků, kteří vrší chybu za chybou, jsem proruská – považuji to za hrubou urážku a vědomě a účelově šířenou lež, která mne má zdiskreditovat, a která mne a mou rodinu vystavuje jasnému nebezpečí.

VŽDY budu hájit zájmy ČESKÉ REPUBLIKY
Proto prohlašuji se vší vážností, že jsem a budu za každých okolností výhradně “pročeská”, tedy vše, co dělám a budu dělat, bude v zájmu naší země a našich občanů…

Ale naopak se mi zdá, že ti nahoře hrají v jiném dresu než českém (evropském? americkém? německém?). Pokud totiž dodnes nepochopili, že sankcemi proti Rusku se zničí pouze Evropa, tak jsou opravdu hloupí, nebo v tom s nimi “jedou”. S kým? S těmi ostatními ekonomickými hráči na trhu.

Křeslo víc než program

A proč se po prvním kole volební kampaně KDU-ČSL rozhodlo ihned podpořit kandidátku Andreje Babiše, když mu předtím nemohli přijít na jméno, a pan Jurečka, který mne nikdy neviděl, se do mne hned pustil? Opět mne to nepřekvapuje. Něco jiného jsou slova navenek, něco jiného je boj o vlastní krk.

Riskování zdraví a miliardové škody

Babišova vláda riskovala zdraví občanů této země neprověřenou vakcínou, a její politikové způsobili této zemi miliardové škody, zejména nákupem nesmyslného množství vakcín, o kterých neměli a dodnes nemají žádné hodnověrné informace. Na produkt soukromých farmaceutických firem dokonce zaplatila reklamu z veřejných prostředků. O dalších škodách na psychice dětí a na osudech občanů a firem nemluvě.

Ohrožení bezpečnosti a hospodářství

Současná Fialova vláda na projekt riskování zdraví svých občanů navázala, a navíc ohrozila bezpečnost občanů naší země přespříliš aktivním připojením se na jednu stranu válečného konfliktu na Ukrajině; humanitární pomoc není pomoc vojenská a nejsou jí ani výroky přihlašující naši zemi k válečnému stavu. Pokud jde o humanitární pomoc, pak vláda naprosto podcenila otázku zdravotní i faktické bezpečnosti na území České republiky nekontrolovaným přílivem uprchlíků, kteří byli do té doby vnímaní zcela jinak s ohledem právě na příslušnost k ukrajinské národnosti. Návazně na to vláda likviduje český průmysl a zemědělství v přímém přenosu - svou absolutní neschopností postavit se k energetické krizi čelem a tvrdě hájit vlastní zájmy. Hájí zájmy všech, jen ne české. 

“Zločin” - výhra v demokratických volbách

Za této situace jsem spáchala „zločin“. Bez toho, že bych byla členkou jakékoli z těch velkých stran (které si to čas od času pouze prohodí mezi sebou), bez toho, že bych měla jediný billboard (zatímco bývalá senátorka a moje soupeřka v druhém kole je měly snad všude), bez toho, že bych měla výraznější prostor v médiích (téměř žádný), a přesto, že mne uráželi, jak mohli (neuvěřitelnými výrazy), vyhrála jsem v jednom ze senátních obvodů demokratické volby. Vstoupila jsem do jejich zaběhnutého soukolí jako zrnko písku, které může „drhnout“.

Mediální hon

A tak Bakalova a bůhví čí ještě média a řada rádoby elitních novinářů a příznivců vládních politických stran propadlo panické hysterii, že to, co se jim zatím dařilo cenzurovat, může znít dokonce na půdě Senátu a z úst senátorky, a pustili se do mne, patrně abych se stala nevěrohodnou. Sprostě, vulgárně, za pomoci lží, prohlašováním mne za zástupce „ruské Dumy“ a členku jakéhosi Putinova hnutí, plus je zde viditelná snaha o mou profesní likvidaci, zkrátka zažívám neuvěřitelnou šikanu, urážky, vulgarity…a to jen proto, že jsem si dovolila demokraticky vyhrát volby. To chtějí ti demokraté zase vládu jedné strany? Zaznívalo i to, aby mne zatkli a zavřeli…

Děje se tu zkrátka něco neuvěřitelného.

Jednou nohou v totalitě

Opětovná snaha o nastolení totality, cenzury, vytváření seznamů nepohodlných, které je třeba „zlikvidovat“ nebo alespoň otrávit či eliminovat, zakazováním jiných než schválených názorů, mapování nepohodlných zaměstnanců novodobými „prověrkovými“ komisemi … Jenže pánové a dámy, co jste ti "mladí a neklidní" pletači svetrů a vytvářeči KRITů, já to zažila. A proto to umím identifikovat. A proto o tom mluvím, a proto křičím na poplach. Ať se vám to líbí nebo ne.

Ano, mohla bych si také v klidu háčkovat svetry, tvořit zahradu, psát básně, ventilovat případné emoce na střelnici, a dívat se, jak nám svá moudra říká paní Pekarová, pan Jurečka, pan Sikela, pan Válek…a v neposlední řadě premiér, který na sebe nechá v europarlamentu řvát řadového poslance a dělá si u toho poznámky. Ano, to vše bych mohla. A mít klid.

Konec legrace

Ale prostě mi to nedalo, protože toto už není legrace. Zdraví občanů, nedostatek energií, ekonomický kolaps, provokování velmoci jako jedné strany válečného konfliktu, a nástup totalitních metod, to prostě nejde mlčet a zůstat stranou. Protože i ty útoky na mne, vulgární urážky od lidí, co nedokázali desetinu toho, co já, jsou přesně toho druhu. Takto se to dělalo za minulého režimu… Vzpomínáte Jakeše? Ta „hodná holka Zagorová“? A ti „ztroskotanci a samozvanci“?

Aby ti, co nevědí, konečně věděli

Spolu s převzetím osvědčení o zvolení senátorkou zveřejním SENÁTORSKÉ DESATERO. Budou v něm uvedeny mé jasné názory za hlavní témata doby. Včetně členství v EU, NATO, můj vztah k Rusku, zkrátka to, co všichni odpovídají za mně, a nic o tom ani o mne neví. Zveřejním rovněž informace z mého profesního i osobního životopisu. I to, jak se budu bránit lžím, které o mně budou zveřejněny, a urážkám, kterými budu dehonestována.

Chci být důsledná, aby tyto praktiky přestaly být samozřejmostí, a aby neodrazovaly slušné lidi před vstupem do politiky. Protože to, co se děje mne, se už nikdy nesmí dít žádnému demokraticky zvolenému politikovi v této zemi. Nesouhlas s někým není nenávist k někomu.

Když mi budou ubližovat, zavolám vás

A svým podporovatelům chci vzkázat - pokud jsou oni schopni mne takto urážet, protože se tak moc bojí jedné nezávislé advokátky z počtu 81, pak jste vy volili správně. A jak mi budou moc ubližovat, povolám vás na pomoc – vy jste moje síla.

Věřím sobě i vám!