Prezident Petr Pavel navštívil Senát. Ve svém projevu řekl mnohé, a kdyby třeba příslib své nadstranickosti a volání po upřímnosti i dodržel, bylo by to dobré… Ale tak jednoduché to nebude… Na to je zatím příliš spjat s jednou zájmovou skupinou… Musel by najít hodně osobní odvahy z ní vykročit k těm druhým…

Padla také slova, že se vracíme k ústavnosti… Mne se naopak zdá, že o ústavnost musíme poslední tři roky čím dál víc bojovat… A sílí to… Pak mne zaujala ona slova o tom, že si musíme dokázat říkat věci hlavně upřímně. Jistě… Ovšem pokud ona názorová upřímnost nebude znamenat následný mediální a společenský lynč a tlak a útoky… Jako se to dnes bohužel za názor děje. Smutné a nebezpečné...

Mezi řádky i otevřeně byl zmíněn předpokládaný vliv, mimo jiné, na moc soudní… Z toho mám už z opatrnosti velké obavy… Tedy - obezřetnost.

Jinak považuji to, že pan prezident Senát navštívil, za velmi správné. S poslanci a senátory napříč spektrem by prezident mluvit měl. A čím více neformálně, tím lépe.

Pana prezidenta jsem proto na onom neformálním setkání osobně pozdravila, přiznala jsem mu výslovně a s úsměvem, že jsem ho nevolila, ale že právě proto mu jdu podat ruku a popřát, ať se mu ve funkcí daří.

Zastávám totiž názor, že i když jsou lidé někdy jiných názorů, jejich jednání a slovník mají být vždy slušné a korektní, ať tzv. na dálku i osobně z “oka do oka.” Šla jsem proto dnes při této jistě významné návštěvě Senátu příkladem…

Prezident mé přání s úsměvem a profesionálně přijal… Někteří kolegové senátoři mi pak řekli, že mou tak trochu překvapivou přímost ocenili. Že to nečekali. Možná ani pan prezident. Ale přímý a otevřený a slušný dialog mezi námi všemi je jediná cesta.