Vždy jsem si myslel, že každý národ je hrdý na svůj jazyk a snaží se ho udržet v tradiční a relativně čisté podobě. Bohužel, my se ke svému jazyku chováme jako macecha k dětem, které obdržela poštou. Stachanovci totální devastace češtiny jsou novinářští neumětelové, kteří chtějí dokázat, že génius duchů Karla Čapka či Ferdinanda Peroutky a jiných prvorepublikových novinářů šel několik desítek kilometrů mimo ně. A Vladislav Vančura nebo Jan Křesadlo jsou pro ně mýtické osobnosti z kategorie sci-fi. Jen namátkou si vzpomínám, že televize Nova vytvořila z důvodu imbecility moderátora slovo „sněhánky“, zavedla ignorování velkých a malých písmen a že téměř ve všech novinách denně nalézáme zhruba tři hrubé chyby na stránce, což už nikoho nepřekvapí a dokonce si toho málokdo všimne.
K ignoraci mateřského jazyka přispělo i Ministerstvo školství. Povolením výuky fantasmagorie Comenia Script (Komenský by se obrátil v hrobě, kdyby zjistil, že jeho jméno bylo zneužito k takovému paskvilu) zasadilo ministerstvo další ránu kultuře jazyka. Hlavně že blbé dětičky budou mít ulehčenou výuku psaní... Dalším hřebíčkem do rakve češtiny je internet (nic proti internetu), resp. jeho uživatelé. To, že každý napíše cokoliv a je mu jedno, zda ve slově použije tvrdé „y“ nebo měkké „i“ svědčí o průměrné úrovni a dokonce i inteligenci pisatelů. Mnozí pitomci, kteří místo toho, aby se styděli, že neumí psát gramaticky správně, dělají z toho přednost. Používají argument o kvalitě obsahu. Argument naprosto lichý. To, že člověk neumí psát gramaticky správě česky je důvod ke studu a s největší pravděpodobností tomu bude odpovídat i obsah. Je to stejné, jako že člověk se zeleným čírem nejspíš bude myšlenkově prázdný, protože kdyby měl v hlavě něco víc než slámu, číro by si na hlavu nikdy nedal...
Další, dnes velmi rozšířenou hrůzností při ničení češtiny jsou zdrobnělá slova. Všichni ti človíčci, sluníčka, kytičky, lidičky, berušky mají vyjadřovat emoční vztah. Znamenají ovšem pouze absenci racionality a nejspíš i IQ autora. Odebíral bych občanské průkazy a možná i rodné listy za slova typu „mimísek“, „manžle“, „nech si čvachtat“, „těhulka“. Člověk, používající tyto výrazy si zaslouží vyobcovat ze společnosti. Pravdou je, že s těmito slovy se setkáváme spíš na ženských serverech a v ženských médiích. Jako by měly některé ženy pocit, že čím jsou infantilnější a hloupější, tím o své dítě a rodinu lépe pečují... To se navíc, bohužel, pak velmi často projevuje i šišláním na našeho „mimíska – andílka“ nebo používáním slov z kategorie „papá“, „hačá“, „kaká“, což zanechá na dítěti nesmazatelné negativní stopy pro jeho další vývoj.
Jedním z dalších nešvarů v používání jazyka je používání počeštělých podob slov z jiných jazyků, především angličtiny. Věty typu: „Musíme se nabrífovat, pak budeme brainstormovat, abychom měli sukces, a večer půjdeme na kůl párty, kde všichni budou in,“ patří pod právo útrpné a natahování na skřipec.
Svoji dnešní úvahu zakončím citátem: „Řeč je sama duše a kultura národa. Její zvučnost a melodie dává svědectví o poetických radostech kmene, její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení, její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa... Každá korupce jazyka porušuje národní vědomí.“
P. S. Kdo je autorem uvedeného citátu?
