A přitom to slovo je velmi úctyhodné, jen s ním bylo zacházeno jako s hadrem, a tak bylo poněkud zašpiněno. Začalo to hned po roce 1989. Tehdejší nastupující systém ani na vteřinu nepřipustil, že by předlistopadový čas vůbec nějaké hodnoty měl (třeba jen úctu k těm, kdo osvobodili naši vlast od nacismu, ale obecněji prostě víru ve spravedlnost, soucit, morálku a společenskou zodpovědnost). Prezident Havel hodil všechny, kdo neaplaudovali všemu, co vypustil z úst, do pytle s nápisem „přátelé starých pořádků“, a přidal difamační hodnocení „Čecháčci“. Sám sebe ovšem z této škatulky vypustil. On byl nositelem těch „hodnot“, listopadových, jak se říkalo. Jaké to byly a co je jejich důsledkem? Podívejme se kolem sebe:
Nový režim pravdy a lásky se zoufale snažil vytvořit nové modly, když zjistil, že hodnoty „svobody“ jako konzum, chamtivost, sobectví a sebestřednost, které měly charakterizovat „novou společnost a novou morálku“, jaksi nestačí. Vyvstala nutnost nových hrdinů nové doby.
Napřed to zkoušeli s loupežnými vrahy Mašíny. Toto téma se stále vrací, neboť skupina pětikoaličních poslanců navrhuje celou skupinu Mašínů na Řád Bílého lva – tzn. nejvyšší státní vyznamenání pro brutální odporné vrahy, kteří podřezali svázaného omámeného člověka. Jejich obětmi přitom nebyli žádní představitelé komunistickéhorežimu, ale řadový policista, pokladník, řidič atd. Jedna z jejich obětí byl dokonce protikomunistický lidovec. Představili si vůbec někdy navrhovatelé vyznamenání Mašínů a spol. aspoň na chvíli, jak se na tento jejich návrh tváří pozůstalí těchto obětí a co musí už přes 30 let kvůli tomu prožívat?
V tomto symbolu je zobrazena celá víra a ideologie, krédo tzv. liberálních demokratů – obdiv k brutální diktatuře, k brutálním metodám, k potlačení politických protivníků násilím. Proto tolik obdivují např. Pinocheta, proto sympatizují s vlasovci, banderovci, tedy v podstatě s nacisty, protože to, dle nich, byli bojovníci proti komunismu a Rusku.
Ani tento způsob vymývání pamětí a mozků ale nezafungoval, jak se čekalo, a tak „liberální demokraté“ nasadili nenávistnou „dívčí válku“. Navzdory tomu, jak kampaň „me-too“ otřásla západní společností, v naší slovanské tolerantnosti se také nechytila, ač média dělala vše, co uměla. Jako další stupeň tedy nastoupila zmatená genderová korektnost a LGBT pomatenost, které daly vrchol následné Gay Parády, jež k mému překvapení vedli v Praze američtí velvyslanci s primátory. Tato snaha ale také až na pár zmatených či prostě exhibicionistických jedinců, nepřinesla kýžené výsledky. Bylo tedy nutné dál hledat něco či někoho dalšího.
Tak nastrčili autistickou Gretu, nasadili ekologii a nahnali do škol ideologii záchrany všeho, od planety až po velryby a brouky - co na tom, že si přitom zničíme vlastní průmysl, energetiku a dopravu? To už dalo lepší výsledek, ale stejně to nevyvolalo tolik potřebnou masovou hysterii, která by zakryla tu špínu a trhání zbytků našeho hospodářství na kusy, což se právě potichounku děje.
Paralelně probíhající nenávistně pomlouvačné kampaně anti-Zeman, anti-Babiš, anti-Okamura a především anti-Rusko a anti-Čína, se konečně ukázaly jako úspěšné osetí plodné půdy a tak pečlivě pěstovaná nenávist pomalu zapustila kořeny v rozdělené společnosti.
Ukázalo se totiž, že namísto hledání kladných hrdinů podle měřítek nové doby (po roce 1989) se jako účinnější nástroj ovládání společnosti jeví profesionálně vytvořená společná hysterická nenávist. Po ruské vojenské akci v Ukrajině se během pár dnů po celé republice objevily miliony ukrajinských vlajek. Média začala prezentovat řady umně nakašírovaných srdcervoucích příběhů o ruských násilnících, zlodějích, pedofilech, vrazích a vůbec zločincích. Modlou se po Gretě tedy stal ukrajinský prezident a bývalý komický herec Zelenskij.
K tomu celému přistoupila ještě další modla: STRACH lidí z války, hladu, drahoty, migrantů. A této směsi strachu a nenávisti, umně vyšlehávané médii a koaličními politiky, dostávají občané všeho věku denně několikrát plnou porci.
Jen v tom všem smutném spletenci politických, finančních a skupinových zájmů postrádám to hlavní, totiž pozitivní lidské hodnoty. Jakékoli, ale skutečné, aby naplnily duchovní prázdnotu dnešní, liberálně demokratické společnosti.
