Většina mých předřečníků se zde věnovala víceméně celému průřezu programu. Já jsem se rozhodl, že půjdu jinou cestou a vybral jsem si jeden bod, a tím je v kapitole zahraniční politiky revize vztahů s Ruskem a s Čínou.
Václav Havel v roce 1993 jako výraz ukončení historických traumat podepsal s Borisem Jelcinem smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci s Ruskou federací. Následně v květnu 1995 navštívil Havel Ruskou federaci u příležitosti oslav výročí porážky nacismu. Tomu se dá říct realistická a vyvážená zahraniční politika, která nezapomíná na to, co jsme si, ale sází na budoucnost. Dnes mnohé hlasy volají po jednostranném vypovězení této smlouvy a dochází k řadě schválností a provokací, které mají základy česko-ruského dialogu podkopat a zničit. Musíme se proto nahlas a stále hlasitěji ptát, zda tito udatní rusobijci a, v další kapitole se o tom zmíním, čínobijci jednají v zájmu českého státu a jeho občanů.
Podívejme se na takovou malou inventuru našich vztahů. Červenec 2018 - odstranění desky připomínající osvobození Prahy Rudou armádou pod vedením maršála Koněva ze Staroměstské radnice pod záminkou rekonstrukce budovy. Dodnes tam přes dokončenou rekonstrukci nebyla deska vrácena na pokyn pirátského primátora Hřiba.
Srpen 2018 - v režii starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře byla umístěna dehonestační tabulka u pomníku maršála Koněva.
Srpen 2019 - ze strany radnice Prahy 6 bylo tolerováno opakované posprejování pomníku maršála Koněva a naproti tomu byly sankcionovány pokusy o očištění pomníku, přičemž starosta Kolář explicitně odmítl toto znečištění odstranit.
Srpen 2019 - došlo ke jmenování poslankyní a vládní zmocněnkyní za ANO Dr. Válkovou obdivovatelky nacistických představitelů generála Panvice Evženie Číhalové do Rady vlády pro národnostní menšiny, jakožto zástupkyně ruské diaspory v České republice. Podotýkám, že ruská diaspora je zde velmi roztříštěná a není rozhodně jednotná na to, aby byla schopna mít jednou zástupkyni, notabene tu, kterou vyfotili, jak nese květiny právě na pomník, na hrob generála Panvice.
Září 2019 - Koněvův pomník na Praze 6 byl na pokyn radnice zakryt plachtou a úřad bránil aktivistům v odstranění této plachty.
Únor 2020 - bylo přejmenováno náměstí Pod kaštany před velvyslanectvím Ruska v Praze na náměstí Borise Němcova.
Duben 2020 - došlo k úplnému odstranění pomníku Koněva na pokyn vedení radnice, kde byl starostou již jmenovaný Ondřej Kolář, kde bylo využito vlastně první uzávěry epidemie, aby se zabránilo aktivistům v nějaké akci.
V dubnu a v květnu 2020 proběhla vyfabrikovaná kauza ricin vyvolaná týdeníkem Respekt, která potom měla za následek vypovězení dvou ruských diplomatů.
Duben 2020, ve stejné době, Pavel Novotný, starosta městské části Řeporyje, dal postavit pomník válečným zločincům Vlasovcům, kteří bojovali za druhé světové války po boku SS a Wehrmachtu proti Rudé armádě a krvavě a krutě potlačovali Varšavské povstání.
Duben 2021 - dodnes neobjasněná a do značné míry kontroverzní kauza Vrbětice, která měla za následek vypovězení velkého počtu ruských diplomatů a reciproční vypovězení českých diplomatů z Ruska. Důsledkem byla faktická likvidace funkčnosti obou ambasád, paralyzace konzulární spolupráce, ekonomické a kulturní oblasti. Vlastně také došlo k rozbití vztahů.
Dalším následkem bylo uzavření ruské školy v Praze jako jeden z důsledků těchto sankcí. Stojí za zmínku, že tato škola zde fungovala sto let a byla zřízena jako součást Masarykovy akce ruské pomoci, která měla pomoci ruským emigrantům z občanské války.
V dubnu 2021 došlo k vyřazení Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan. Velice se o to zasazoval pirátský poslanec Lipavský a poslankyně TOP Langšádlová.
Ještě bych rekapituloval vztahy s Čínou: Od roku 1996 dosud - vyvěšování vlajek Tibetu jako protest proti dnešní Čínské lidové republice. Na počátku to bylo jen na čtyřech radnicích, dnes už jich je kolem 800 a k tomu víc než 100 škol navzdory tomu, že zákon zakazuje politické působení na školách. Cílem samozřejmě měla a má být provokace vůči kontinentální Číně.
V březnu 2016 při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga uspořádali Karel Schwarzenberg, Milan Bursík, Miroslav Kalousek a další veřejní činitelé provokační akce v ulicích Prahy, včetně potyčky s policií na Hradčanském náměstí.
Prosinec 2018 - novopečený primátor Hřib zrušil veškerá předchozí diplomatická jednání o zapůjčení pandy velké z Číny pro pražskou ZOO s odůvodněním, že peníze, které by do toho šly, by Čína využila na špionážní aktivity proti nám. Žije tedy několik desítek tisíc Číňanů. Že by zrovna pandy tedy...
Květen 2019 - primátor Hřib místo pandy z Číny objednal luskouna z Tchaj-wanu. V této souvislosti je nutno připomenout, že pandí diplomacie je důležitou složkou mezinárodně politických vztahů s Čínou a zapůjčení pandy do jiné země obvykle značí navázání úzkých hospodářských vztahů.
Říjen 2019 - došlo k vypovězení partnerské smlouvy Prahy s Pekingem, opět pražským primátorem Hřibem za Piráty. Důsledkem byl razantní propad počtu čínských turistů do České republiky. Přitom dle oficiálních statistik denní útrata jednoho čínského turisty v České republice činila asi 1300 korun.
V srpnu 2020 se uskutečnila cesta předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan s jeho památným teatrálním výkřikem: jsem Tchaj-wanec, důsledkem čehož bylo enormní poškození zájmů českých exportérů a investorů do Číny.
Všechny uvedené a mnohé další provokační aktivity, které narušují standardní vztahy k oběma velmocem, byly dlouhodobě a de facto permanentně tolerovány vládou a zejména ministrem zahraničí Petříčkem navzdory oficiální zahraniční politice a zájmům státu. Je pozoruhodné, že za většinou těchto akcí jsou členové současné pětikoalice, to znamená Piráti a členové TOP 09.
Všechny akce vedly k jednomu cíli - k vyklizení pozic českých firem v Rusku a v Číně, k jejich okamžitému zabrání korporacemi ze západní Evropy a Severní Ameriky. Nelze si nevšimnout, že se jedná o poměrně málo jmen aktivistů, kteří se na tom podíleli, až na Tchajwance předsedu Senátu Vystrčila jde o druhořadé a komunální politiky, kteří se těchto provokací účastní. Nicméně fakt, že se jedná o akce, na které těžce doplatí české hospodářství, čeští podnikatelé, jejich zaměstnanci a čeští živnostníci, je nepopiratelný. Ale to tyto pachatele lidskoprávního dobra očividně netrápí. Oni o práci v neziskovkách či v politice nepřijdou, vždy se najde dost těch, co je znovu zvolí, případně si na voliče vymyslí nějaký trik s koalicemi.
Kdybych se vrátil k metafoře z úvodu článku, řekl bych, že teď spíše jde o okopávání kotníků Golema, který stojí a neuhne. Myslet si, že nějakými jalovými frázemi a gesty je porazíme, je směšné. Ale to si jistě nikdo nemyslí. Jde jako vždycky o peníze, bohužel o naše. A o ještě větší prohloubení závislosti našeho hospodářství směrem na Západ a odstřižení východních velmocí jako prostoru pro naše zájmy. Lakonicky řečeno, je to taková hospodářská vlastizrada na pokračování.
O to víc je to patrné v současné době v souvislosti s prohlubující se energetickou krizí a rostoucími astronomickými cenami energetických komodit, kde zejména na dovozu zemního plynu z Ruska jsme závislí doslova strategicky a kdy je o to urgentnější v našem národním zájmu co nejrychleji rozšířit jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. To je ale možné pouze ve spolupráci s jediným světovým dodavatelem, který má know-how, finance, technologie, experty a který by značnou část spolupráce na realizaci zakázky v řádu miliard korun podstoupil českým firmám. Je to krásně vidět na stavbě elektrárny v Paksi v Maďarsku. To už je ale vzhledem k protiruskému a protičínskému naladění nastupující vládní sestavy spíš jednou provždy passé se všemi negativními důsledky, jaké si v této souvislosti dokážeme představit. Takže můžeme předpokládat, že dopadneme jako bulharská jaderní elektrárna v Kozloduji, nestavěli, ale prokázali svoji uvědomělou ideologickou pevnost ve vztahu ke Spojeným státům americkým. Na rozdíl od Maďarů, kteří úspěšně pokračují ve spolupráci s Rosatomem na stavbě jejich jaderné elektrárny v Paksi, Bulhaři jsou bez elektrárny.
Díky výše popsaným provokacím už prakticky není možná velká exkluzívní dohoda o dodávkách plynu za přátelskou cenu toho typu, jako v minulých týdnech podepsaly Maďarsko a Srbsko. Naši činitelé raději zaplatí za plyn mnohem vyšší cenu na burze. V současnosti ve srovnání s maďarskou cenou se jedná asi o trojnásobek.
Takže můžeme se znovu ptát, cui bono? Komu vlastně slouží tyto akce? Čí zájmy prosazují? Protože ty české to očividně nejsou a o české občany také nejde.
Takže jaká bude ta revize vztahů? Vypovězení smlouvy s Ruskem, kterou podepsal Václav Havel, vypovězení, nepřátelství, přerušení diplomatických vztahů? Oběti Sovětské armády při osvobozování České (Ceskoslovenské) republiky od německé okupace, která byla plná vraždění a zvěrstev, jsou pod pláštíkem obdivu k sudetoněmeckému landsmannschaftu zapomínány.
Je mi líto, že musím říct, že nemohu této vládě dát svoji důvěru, protože s ohledem na to, co jsem viděl a slyšel v programu a co jsem slyšel doteď, bych se za to musel do smrti stydět.
Děkuji.
