Vzpomeňme na SARS, ptačí chřipku, ten obrovský byznys s předraženým lékem Tamiflu, jemuž předcházela podobná mediální masáž a globální strašení, jaké dnes provází koronavirus. Tím nebudiž řečeno, že je toto riziko dobré zpochybňovat nebo podceňovat. Jen bychom se stále, a to je opět trvalá nemoc médií, neměli zabývat pouze následky, ale především příčinami. Protože jedině když změníme příčiny, mžeme něco efektivně dělat i s následky.
Globální epidemie jsou v průběhu historie občasným jevem, který ale ve sto procentech případů souvisel s jevem zvaným migrace. Dokud obyvatelé zůstávali plus mínus na území, pro něž měli vyvinuté příslušné imunitní systémy, byli zvyklí na dané klima a další víceméně přírodní parametry, k žádným kataklyzmatům tohoto typu nedocházelo. To až s hromadnými přesuny obyvatel – od středověku přes třicetiletou válku až po současnost. Té dnešní době vévodí nejen zbytečně početná, z větší části jen zážitkovými motivacemi podmíněná cestovací mánie. Francouzský filosof Lipovetsky pro to užívá pojmy jako Věk prázdnoty či Paradoxní štěstí. Zabývá se hédonismem jako jedním z projevů dnešní postmodernou zachvácené doby.
Druhým překotným přesouváním osob je ovšem migrace lidí ze třetího světa, která posledních pět let sužuje Evropu. Nemůže být náhodou, že epidemie nového virového kmene přichází přesně v témže okamžiku, kdy turecký prezident Erdogan otevírá hranice a vypouští do Evropy ty nekonečné tisíce migrantů. Mimochodem, od začátku syrské občanské války jsou jich v uprchlických táborech na území Turecka řádově miliony a první migrační vlna do Evropy nastala v důsledku toho, že generální tajemník Pan-Ki-Mun přestal dál z mezinárodních zdrojů pomáhat sanovat Turecku jeho mnoholetou de facto humanitární aktivitu.
Co to znamená pro nás, tady a teď? Jistě že migrace bude pro epidemie všeho druhu včetně té koronavirové neobyčejně urychlujícím fenoménem. Na druhé straně liknavost evropské i naší politické scény, skoro až neschopnost na danou situaci adekvátně zareagovat, dává i těm, kdo nejsou konspiračními teoretiky, podvědomou nápovědu: není to náhodou tak, že koronavirus má odvést pozornost lidí od druhé migrační invaze? Nic nelze vyloučit. Cynismus mocenských elit je rovněž všudypřítomen po celé dějiny.
Co je podivuhodné, je i to, že se nepoučíme ani z dějin velmi nedávných. Jak je to dlouho, co svět obletěla panika s virem Zika? A nebylo to náhodou ve stejné době, kdy v Brazílii čekali prezidentské volby a Spojeným státům se pranic nelíbil kandidát (dnes prezident), silně protiamerický Bolsonaro? A kdo si dnes vzpomene, kdy slyšel naposledy o viru Zika? Za tím se zavřela vida, jako by nikdy nebyl. To také nebude náhoda.
Takže co dělat? Předně de facto zakázat, alespoň dočasně, cestování.
Ale ne výběrově a liknavě – třeba jen do Itálie, protože tam je těch
virových center právě víc než jinde v Evropě. Proč se ale nikdo nezabývá
cestováním do Německa či Francie, kde mimo jiné je také největší
procento připutovavších migrantů. Pochybuji, že ti všichni byli
testování na koronavirus. Mnozí z nich možná ani nevědí o vynálezu
teploměru.
Pokud se tento návrh zdá někomu drakonický, připomenu, že po útoku
Japonců na Pearl Harbour americké úřady preventivně internovaly všechny
etnické Japonce na území USA. Tvrdé, ale pochopitelné. V tomto kontextu
by bylo zcela namístě, aby naše úřady konečně zakázaly činnost
promigračních agentur, neziskovek a aktivistů. Je totiž zřejmé, že
pomáhat těm, kteří nelegálním překročením hranic a pobytem na území bez
povolení porušují několik zákonů, staví tyto organizace do pozice
spolupachatele. Nyní, kdy svět ohrožuje pandemie koronaviru, prosazovat
otevření hranic pro migranty je tato podpora přímým ohrožením obyvatel
ČR.