Vláda chce zastropovat cenu 1 kilowatthodiny silové elektřiny (včetně DPH) na 6 korunách. Ovšem silová elektřina tvoří jen menší část celkové ceny za jednotku elektřiny pro odběratele, cca 44 procent. S DPH tedy něco přes 53 procent a když zohledníme dočasné odpuštění poplatku (výpalného) na obnovitelné zdroje energie, jsme pořád někde na 60 procentech celkové ceny.

Zákazníci tedy v případě, že strop začne fungovat, budou 
za 1 kilowatthodinu elektřiny platit celkové (s poplatky za přenos, distribuci, jistič, příkon a daní za elektřinu) minimálně okolo 10 korun (mimochodem, mnozí obchodníci s elektřinou ještě nyní nabízejí 1 kilowatthodinu celkově za ceny mezi 8 a 9 korunami).

Přičemž donedávna to bylo okolo 5 korun a kilowatthodina silové elektřiny v dobíhajících fixovaných smlouvách stojí okolo 1,5 až 2 korun. Vláda tedy silovou elektřinu de facto zdražuje (a fixuje) na více než trojnásobek! A jí navrhovaný strop (se kterým přichází jako poslední vláda v Evropě) je dokonce ještě o korunu vyšší, než  celoevropský cenový strop na elektřinu navrhovaný minulý týden Evropskou komisí, který by měl být na úrovni 0,2 euro za kilowatthodinu silové elektřiny, tedy těsně pod 5 korunami.

A to už vůbec nehovořím o tom, že jsme v našich jaderných elektrárnách schopni vyrobit kilowatthodinu silové elektřiny maximálně za 40 haléřů. Vládní návrh a její následné chlubení s ním jsou obyčejnou drzostí! Jinými slovy totiž znamená toto: Zdražujeme víc než kdokoli jiný kolem nás, ale děláme to, milí občané, pro vaše dobro. Mohli bychom přece zdražit (posunout cenový strop) ještě mnohem výš, a jak vidíte, nečíníme to. To jsme ale kabrňáci. A krom toho – jaký by to byl tržní kapitalismus, kdybychom dostatečně nezohlednili zájmy minoritních soukromých akcionářů ČEZu? Co na tom, že jejich zájmy saturujeme z vašich kapes. Neptejte se a tleskejte.

Obdobná je situace u zemního plynu, který chce vláda zafixovat na 3 korunách za kilowatthodinu, což je 4,5 krát více než u nyní končících smluv. Zde existuje prakticky jediná rozumná cesta - nasmlouvat dodávku cenově dostupného a prověřeného přímo s Ruskem, protože k tomu nyní nemáme žádnou cenově, množstevně a logisticky rozumnou a srovnatelnou alternativu. A stejnou cestou jde Německo, Rakousko, Maďarsko, Rakousko, Slovensko., Srbsko, Bulharsko a další státy. Na mysl přitom v této souvoslosti přichází slavný Jakešův výrok o kůlu v plotě…

Do budoucna pak musímne zajistit energetickou bezpečnost naší země diverzifikací energetických zdrojů, konkrétně právě plynu, abychom nebyli závislí na jediném producentovi. Je totiž tragické, když Fialova vláda odmítá nasmlouvat levný ruský plyn napřímo a raději jej nakupuje mnohonásobně dráž přes německé překupníky.

Fialova vláda také dosud nezastropovala ceny energií pro velké průmyslové podniky, což je také potřeba okamžitě udělat, jelikož jinak hrozí krachy mnoha podniků a následné propouštění jejich zaměstnanců ve velkém. Ostatně už jsme z útrob vládní koalice slyšeli i takové šílenosti, že prostě průmysl nebude po určitou dobu energetické krize vyrábět. To je na intelektuální úrovni a politické (ne)zodpovědnosti teze o dvou svetrech.

Zajištění základních životních potřeb, mezi něž energie patří, pro naše občany a podnikatele nesmí být předmětem ideologie a aktivismu. Protože důsledkem je pak současný tristní stav, kdy české domácnosti a firmy platily letos v červenci za elektřinu nejvyšší ceny v celé Evropě, přestože patříme mezi její největší evrospké výrobce a exportéry. Dle studie Indexu HEPI (Energetický cenový index domácností) například obyvatelé Prahy platí nyní po přepočtu dle parity kupní síly zhruba 0,52 euro za jednu kilowatthodinu elektřiny. Což je zhruba dvakrát tolik než obyvatelé Bratislavy. A třikrát více, než se za elektřinu platí v Budapešti či v Moskvě. A čtyřikrát více než domácnosti ve švýcarském Bernu či v norské metropoli Oslo. Je to neuvěřitelný a nepřijatelný paradox – a jasná vina a odpovědnost vlády Pětikoalice.

Klíčovým důvodem tohoto stavu je intenzivní zapojení České republiky do jednotného trhu s elektřinou v rámci Evropské unie, kdy někteří experti hovoří o tom že z tohoto pohledu jsme prakticky sedmnáctou spolkovou zemí Německa, nikoli suverénním státem s vlastní energetickou politikou.

I daňové zatížení elektřiny pro české domácnosti je prakticky nejvyšší v Evropě. Daně (DPH a daň z elektřiny) u nás totiž představují čtvrtinu celkové ceny elektřiny pro domácnosti, přičemž v průměru států Evropské unie je to jen necelých 18 procent.

Vláda Petra Fialy odmítá řešit příčiny tohoto stavu, a přitom k tomu má veškeré potřebné nástroje a politickou většinu v obou komorách Parlamentu. Namísto toho poslušně odezírá z úst německé spolkové vládě a vedení Evropské komise a chlubí se jako obrovským úspěchem tím, že dokázala zdražit domácnostem a firmám od svého nástupu celkové ceny elektřiny a zemního plynu o více než 100 procent!

Inu, chytrá horákyně. Jen by zasloužila být hnána holí daleko do politického smetiště. A to nejpozději ve chvíli, kdy se Markéta Pekarová dopustila té roztomilé větičky o tom, že vláda není od toho, aby se starala o své občany. O koho tedy? Přece o sebe. Ať to občana stojí, co to stojí.