V současnosti probíhá zároveň mnoho pozoruhodných jevů. Média se je ovšem snaží prezentovat odděleně. Jaký obraz ale dostaneme, když se na dění v Evropě, v národních státech a v rodinách podíváme tentokrát nikoliv analyticky, ale naopak synteticky a z nadhledu? Zjistíme, že zdánlivě nesouvisející jevy do sebe začnou zapadat a vzájemné vazby začnou být zřejmější. Zkusme namátkou zmínit hlavní jevy, které probíhají v současné Evropě:

1. Zejména odporná je snaha o přepsání průběhu a výsledků druhé světové války. Relativizují se německá zvěrstva a desítky milionů mrtvých bez ohledu na to, že stále ještě žijí pamětníci. Objektivní historické skutečnosti jsou zároveň ignorovány. Tomu jsou podřízeny i systémy výuky našich dětí na základních, středních i vysokých školách. Projevuje se tendence k omlouvání až adoraci jednotlivých válečných nacistických zločinců a bagatelizace jejich válečných zločinů a utrpení obětí.

2. V masmédiích probíhá ohlupující propaganda multikulturalismu, politické korektnosti a propagace rozbití tradičních rodinných i národních vazeb.

3. Je patrná snaha o bezohledné a silové prosazení nepřizpůsobitelné imigrace do evropských národních států, což se dokonce týká i těch, které ji nepodporují a ani nechtějí, a to bez ohledu na vůli jejich národů. Vidíme nezměrnou aroganci euroelit a jejich přezíravost k původním národům Evropy a k demokracii jako takové. Pozoruhodná je i nepochopitelná (ale související) velkorysost bezpečnostních orgánů ke zločinnosti, páchané imigranty.

4. V běhu je propagace požitkářství a hypersexualizace společnosti, homosexuality a jiných podivnosexualit, a to navzdory odmítání a znechucení konzervativních občanů.

5. Vidíme snahu orientovat společnost na bezbřehý konzum – bez morální povinnosti být nějak užitečný, pracovat a přispět tak ke společnému blahu.

6. Je zřejmá orientace na jednotlivce, propaguje se sobectví a sebestřednost, zaměřená na zisk a hromadění majetku. Zároveň se opovrhuje těmi, kdo zůstanou na spodku společnosti.

7. Ekonomické faktory rovněž hrají svou roli: vidíme rostoucí zadlužování států eurozóny, žebráckou úroveň mezd a ubohé starobní důchody.

8. Drogy se tolerují společensky i mediálně a všemožně se dehonestují jejich odpůrci.

9. Ideologizace a aktivismus ve školství se prosazují na úkor výuky.

10. Evropské zemědělství je ovládáno (a částečně likvidováno) prostřednictvím dotací a předepisování produkčních kvót.

11. Je patrná aktivisticky pojatá hysterie kolem tzv. klimatických změn, odborně minimálně diskutabilní.

12. Všímáme si snahy o nedemokratické usurpování maximálního vlivu na společnost nikým nevolenými aktivisty, neziskovými organizacemi, druhořadými herci a dalšími samozvanými „kavárenskými elitami“. S tím souvisí i snaha o vznik paralelní politické scény, tvořené politickými neziskovkami a aktivisty, financované prostřednictvím různých fondů.

13. Je tady snaha o omezení vlivů většiny vlád národních států na dění v EU prostřednictvím „většinového hlasování.“ Evropa se dostává do područí pod nadvládu Německa a Francie.

14. Neustále rostoucí skupina skvěle placených eurobyrokratů vytváří spolehlivé lobby a voličskou základnu, podporující „pokračující integraci“ států EU a tím i rostoucí moc euroaparátu. V praxi jde zejména opět o vliv Německa a Francie.

Jsme připravováni na totalitní autoritářství?

Zmiňované body výše vypovídají o komplexním systému nátlakových opatření a násilím protlačovaných změn, které mají zásadním způsobem změnit evropskou strukturu národních historických států v skupinu plně závislých a bezprávných euroregionů, diktátorsky ovládaných z Bruselu. To, co by si přály jednotlivé národní země, je ve světle Kalergiho pomatených eurovládných teorií pro eurošéfy naprosto zanedbatelné (blíže o znepokojivě vlivných idejích pomateného poběžovického rasisty Coudenhove-Kalergiho píšu ZDE). Společným jmenovatelem a cílem uvedených snah je likvidace národních států jako jediných garantů klasické demokracie, svobody a lidských práv. Nadnárodní úroveň vládnoucích orgánů EU, korporací a bank je nepřítelem demokracie, tam už realizace svobod a lidských práv není možná, jak ostatně vidíme. Jde o přípravu cesty k totalitnímu autoritářství a nevyřčenému otroctví. Vše se děje proti zájmům většiny původních obyvatel, pod maskou ideologie usurpování privilegii samozvaných, pečlivě vybraných a poslušných, vesměs umělých menšin.

Stejně jako krysař z Hammelnu…

Popsané jevy mají ještě jednu zásadní věc společnou. Ukazují, jak euroelity, zaslepené představou vlastní dokonalosti a nadřazenosti (a možná i drogovým raušem), jsou daleko od běžného života obyčejných lidí. Ukazují obrovskou vzdálenost propagátorů tohoto podivně zvráceného chaotického systému od vlastních lidí. Ukazují, jak jsou jim cizí pojmy jako věrnost, vlastenectví, rodina, národ, vlast a její obrana. Stejně jako krysař z Hammelnu, i oni (euroaktivisté a eurobyrokraté) nás, evropské děti (za břeskných tónů Ódy na radost), chtějí zavést anebo zatlačit do pekla zkázy chaosu, nepokojů, bídy, hladu a válek. Naštěstí si tyto skutečnosti v Evropě začíná uvědomovat stále více lidí, výsledek dvojího referenda o brexitu je toho důkazem. My v českém politickém hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) jsme konzervativní demokraté. Proto se s vnucovanou europerspektivou chaosu a bídy pro naše děti a vnuky nechceme smířit a rozhodli jsme se takovému vývoji postavit. Naším cílem je záchrana České republiky jako suverénního státu.

Náš recept na přežití je jednoduchý

Budeme bojovat o návrat pravomocí národního státu do rukou demokraticky zvolené české vlády. Vypovíme Lisabonskou smlouvu. Budeme posilovat spolupráci středoevropských států V4+ jako zbytku původní evropské civilizace. Rámec nové spolupráce s EU po czexitu bude dán podle pravidel WTO a EFTA. Prosadíme spolupráci s evropskými státy na volnější a zodpovědnější bázi – jako tomu bylo za EHS. O migraci budou rozhodovat výhradně příslušné české úřady, nikoliv neziskovky či nějaký Řek v Bruselu. Postupně znovu vybudujeme soběstačnou a akceschopnou armádu k obraně území a obyvatel ČR. Českou zahraniční politiku bude řídit česká vláda, nikoliv byrokraté v Bruselu ve službách konkurence. Svoboda cestovat pro naše občany bude zachována, stejně jako spolupráce univerzit států EU. Odmítáme jakékoliv snahy o prolomení Benešových dekretů či o přepsání výsledků druhé světové války.

Za dva roky budou opět volby do sněmovny a voliči tudíž budou mít možnost se opět rozhodnout na základě zkušeností a vývoje, jakou budoucnost pro své děti a svůj národ vlastně chtějí a komu dají důvěru. SPD, jako politické křídlo opozice a jediná opravdu opoziční konzervativní strana v parlamentu, bude dál usilovat o podporu v našem boji.