V minulých dnech prolétla legislativním procesem rychlostí blesku i novela zákona o státním rozpočtu, a to prakticky bez jakékoli politické či odborné diskuse či mediální pozornosti. O co v ní šlo? Především o – v době pandemie koronaviru a očekávatelného ekonomického propadu – pochopitelné navýšení schodku státního rozpočtu pro rok 2020 ze 40 na 200 miliard korun. Toto zvýšení deficitu se skládá z poklesu odhadu předpokládaných veřejných o 90 miliard Kč a z nárůstu plánovaných veřejných výdajů o 70 miliard Kč. Oč jde při podrobnějším pohledu?

Já, truchlivý koronavirus

V rozpočtové kapitole Ministerstva obrany bylo schváleno snížení výdajů pro letošní rok o 2,9 miliardy Kč. Došlo k tomu – vzhledem k současné situaci velice nepochopitelně – v položkách „Zajištění obrany ČR silami Armády ČR“ (minus 2,7 miliardy Kč), „Vytváření a rozvoj systému obrany státu“ (minus 58 milionů Kč) a „Zajištění strategického zpravodajství“ (minus 100 milionů Kč). Současně je zde naplánován (jako v jediném z ministerských rezortů) pokles výdajů na platy zaměstnanců spadajících pod ministerstvo obrany o 400 milionů Kč, a to výhradně u zaměstnanců ve služebním poměru (vojáků). V rozpočtové kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) zase výrazně klesají předpokládané příjmy. Nouzový stav s sebou nese i, již viditelný, útlum ekonomiky, kvůli němuž dojde i k výraznému snížení tempa růstu objemu mezd a platů, které mají zásadní podíl na rezortních příjmech z pojistného na sociální zabezpečení. Dále se zde také projeví také prominutí placení části povinných záloh na důchodové pojištění a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti po dobu šesti měsíců u OSVČ. Lze proto očekávat propad těchto příjmů v celkové výši 25 miliard Kč. Bude se tak dít i z důvodů postupného zvyšování míry nezaměstnanosti a dále také v důsledku zvýšení počtu zaměstnanců, kteří budou pobírat dávky nemocenského pojištění, například nemocenskou nebo prodloužené ošetřovné za účelem péče o děti v době zavření škol a školek, ze kterých není odváděno povinné pojistné. V přímé zdravotní souvislosti s epidemií koronaviru se také přirozeně zvyšuje počet osob, kterým je vyplácena klasická nemocenská. Z těchto důvodů bylo schváleno posílení výdajů na dávky nemocenského pojištění o 10 miliard Kč. Ze stejných příčin se očekává též deficit okolo 20 miliard Kč v systému důchodového pojištění. Bude proto muset dojít k jeho kompenzaci z jiné kapitoly, aby nedošlo ke snížení rozpočtovaného, a ze zákona povinného, objemu prostředků na veškeré důchody.

Někdo si říct umí

V kapitole ministerstva dopravy se krátí výdaje související se slevou na jízdné ve výši 1,5 miliardy Kč, čímž ale nemá dojít ke zrušení slevy na jízdné pro studenty a seniory jako takové. Dle předkladatele jde o reakci na očekávané snížení poptávky po individuální veřejné dopravě, což ovšem může být otázka pouze relativně krátkého období, kryjícího se s termínem omezujících opatření, přičemž poté se dá očekávat zase naopak spíše navýšení této poptávky nad obvyklý průměr. Vyvstává zde tedy otázka samotné smysluplnosti tohoto kroku, a to zvlášť v souvislosti s očekávaným poklesem koupěschopné poptávky u rodin s dětmi, respektive u dosud pracujících studentů, kteří povětšinou již o své výdělky „brigádnického“ charakteru již bohužel přišli. Vlivem výpadku plánovaných výnosů po uzavření provozu státních příspěvkových organizací Ministerstva kultury dochází ke ztrátám i v jejich hospodaření. Ministerstvo kultury je zřizovatelem 29 příspěvkových organizací, u nichž je z tržeb z prodeje jejich služeb (či zboží) hrazena odhadem třetina jejich celkových provozních nákladů. S tímto odůvodněním tedy bylo schváleno posílit příspěvek na provoz příspěvkových organizací ministerstva kultury o 300 milionů Kč (jako u jediných příspěvkových organizací napříč všemi rezorty). Nabízí se vtíravá otázka, zda je uvedené opatření v čase epidemie – a v oblasti škod jí způsobených – skutečně nejvyšší priorita, anebo jde pohříchu spíš o jakousi úlitbu „kulturní frontě“.

Kapři si rybník nevypustí

Výdaje rozpočtové kapitoly Státní dluh se zvýší o 5 miliard Kč, což souvisí s vyšší výpůjční potřebou státu. V kapitole Operace státních finančních aktiv se snižují příjmy o částku 1,5 miliardy Kč, a to z důvodu výpadku výnosu z dividend státního podniku Letiště Praha, a.s. Výdaje této kapitoly byly naopak navýšeny v již výše zmíněném ukazateli „Transfery pro výdaje státu na sociální politiku“ o 20 miliard Kč na výplatu důchodů, které budou pokryty použitím prostředků ze zůstatku účtu rezervy důchodového pojištění ve státních finančních aktivech z období, kdy byl tento systém v přebytku. V kapitole Všeobecná pokladní správa na příjmové stráně dochází ke snížení daňových příjmů v předpokládané výši 55,7 mld. Kč, což bude způsobeno útlumem ekonomické aktivity nejen v Česku, ale také v ostatních zemích světa, které s Českem obchodují. Nejvíce se zde nastupující krize projeví na dani z příjmů právnických osob (-29,3 mld. Kč), na výnosu daně z příjmů fyzických osob placené plátci (-6,7 mld. Kč) a poplatníky (-1,6 mld. Kč), daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou (-1,6 mld. Kč), daně z přidané hodnoty (-8,5 mld. Kč) a spotřebních daní (-7,5 mld. Kč). Ve výdajích této kapitoly dochází k navýšení vládní rozpočtové rezervy o 59,3 mld. Kč. Tyto prostředky budou (či již de facto jsou) operativně používány na zamezení šíření a řešení dopadů epidemie viru COVID-19. Při veškerém respektu k mimořádnosti situace a nutnosti konat rychle se rozpočtová novela jeví do značné míry jako soubor změn šitých poněkud horkou jehlou. Zcela zde absentují jakékoli systémovější škrty zbytných výdajů či provozních výdajů ministerstev a dalších z rozpočtu financovaných ústředních orgánů státní správy.

Bez pijavic se obejdeme

Jedná se v podstatě, až na malé výjimky, jen o změny odhadů předpokládaného poklesu příjmů z výběru daní a povinných odvodů, kvantifikaci propadu tzv. důchodového účtu či nárůstu výdajů obsluhy státního dluhu a v oblasti výplaty nemocenských dávek. Jediné „aktivní“ škrtání registrujeme v segmentu obranyschopnosti Česka a strategického vojenského zpravodajství ze zahraničí, což jsou teď jedny z klíčových rozpočtových „strategických komodit“. Pokud jde o politické zhodnocení této novely, je zarážející právě fakt, jak prakticky zcela opomíjí současnou společensko-politickou realitu a její souvislosti, jak se vůbec nesnaží využít rozsáhlé a účinné nástroje, které řízení státního rozpočtu a jeho změn poskytuje a umožňuje – v tomto případě k výraznému zmírnění ekonomických a sociálních škod, které v naší republice koronavirus a související omezující opatření způsobí. Současně by bylo žádoucí, aby proběhl praktický test toho, kolik desítek miliard veřejných výdajů je v našem rozpočtovém systému doslova vyhazováno příslovečným oknem. Jejich škrtnutí bez náhrady by nemělo naprosto žádný negativní dopad na vitální funkce státu a těch veřejných politik, které má zajišťovat. Spíše naopak. Tvorba rozpočtu – i jeho změny iniciované vládou – vždy také dává společnosti důležité signály o tom, co považují jednotlivé politické exekutivní reprezentace za v dané chvíli z celostátního hlediska prioritní. Pokud je hlavním – a v podstatě jediným škrtem, který tedy de facto říká: „bez tohoto se klidně obejdeme“ – ve státním rozpočtu v čase boje proti pandemii významné snížení výdajů na zajištění budování obranyschopnosti země, jde o signál krajně neblahý….