A hned za čtyři dny přispěchali ti nejbdělejší z nich se zřízením Parlamentní komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Můžete si už tipnout, po kom půjdou a kdo je nechá naprosto chladnými…

Dne 12. 12. 2019 vydává zcela nezávislé sdružení, politická nezisková organizace Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty, tuto zprávu: „Sněmovna by okamžitě měla zřídit vyšetřovací komisi na zhodnocení vlivu Čínské lidové republiky a skupiny PPF na českou politiku a veřejnou debatu. Všechny potvrzené informace je potřeba podrobně roztřídit a vyhodnotit a přijmout systémová opatření, aby se to nemohlo opakovat.“ Dne 16. 12. 2019 zástupci stran někdejšího Demokratického bloku přicházejí s naprosto inovativní a originální myšlenkou zřízení „Parlamentní komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému“. Asi se jednalo o podobnost čistě náhodnou…Ale o to primárně nejde.

My nacistickým kolaborantům pomníky nestavíme

Jestliže přistoupíme k této inciativě vážně, musíme si nejprve precizně definovat a vyjasnit terminologii, tj. říci si, co si pod navrhovanou institucí máme představit, jaké bude mít kompetence, čím se bude zabývat a podobně. Jinak vše celé nemá a nedává smysl a půjde jen o výstřel do prázdna, festival frází a vyhazování peněz daňových poplatníků z parlamentních oken. Svoboda a přímá demokracie (SPD) je z definice a z přesvědčení antitotalitární hnutí, jemuž se, ze zásadních důvodů, příčí praktiky totalitních, diktátorských i autoritářských režimů – jakkoli nejde v případě těchto kategorií o synonyma. Je politickým hnutím, pro které jsou na prvních místech jeho hodnotového žebříčku svoboda, demokracie, právo a spravedlnost, což se s totalitarismem a autoritářstvím neslučuje, naopak. Nemá valného smyslu rozebírat definiční politologické nuance mezi jednotlivými typy totalitních režimů, diktatur a autoritářských státních zřízení. Jejich společný jmenovatel je jasný. Jde o režimy, které permanentně, některé více a brutálněji, jiné méně a sofistikovaněji, šlapou po lidské svobodě a lidských právech, o režimy, ve kterých by většina z nás nikdy nechtěla žít. To platí pro budoucnost, současnost i minulost. Nejsme to my v SPD, kdo relativizují hrůzy nacismu a druhé světové války, nejsme to my, kdo chce přepisovat dějiny, nejsme to my, kdo chce stavět pomníky nacistickým kolaborantům a válečným zločincům.
Práci s pilou a kyselinami neocení?

V souvislosti s otázkou zamýšlené komise tu máme v podstatě dva základní okruhy otázek. Ten první okruh vyvolává následující otázky: Vliv jakých autoritářských režimů na české vnitřní záležitosti budeme zkoumat? Všech, anebo jenom některých? A když jen některých, tak proč? Proč zrovna oněch vybraných? A proč je navrhovatelé nejmenují rovnou a alibisticky se schovávají za obecný pojem? Většina států světa totiž nemá demokratickou formu vlády. Proto je třeba se ptát, zda jsme rozhodnuti a zda máme kapacity zkoumat potenciální „protičeskou“ činnost desítek autoritářských režimů na české politické poměry. Podrobíme svému zkoumání činnost krvavého saúdskoarabského režimu a jeho diplomatů a zpravodajců, kteří docela obstojně ovládají práci s pilou a kyselinami? Nebo se budeme opravdu zodpovědně zabývat procesem saúdské islamizace Evropy, kterou, včetně její finanční stránky, velice dobře zmapoval ve své nedávné studii senátor Václav Láska, kterého asi nikdo nemůže podezírat z toho, že by byl tajným sympatizantem SPD? Budeme pitvat činnost exponentů Turecka nejrůznějšího typu v Evropě, kde šíří islámskou ideologii, iniciují a řídí migrační toky a násilné akce migrantů, pronásledují a vraždí své oponenty, ať už turecké demokraty nebo Kurdy?

Jsme totiž nazí v trní

Výše uvedené jevy jsou totiž také záležitosti, které v době „bezhraničního“ prostoru schengenských otevřených hranic přímo ovlivňují i vnitřní poměry Česka – a nikoli pozitivním směrem. A dále: dle navrhovatelů máme zkoumat vliv určitých autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého státu. Použijeme-li nástroje čisté logiky, jaký je tento vliv nyní, přesně nevíme. Co ale s jistotou víme, jaký byl vliv výše uvedených autoritářských režimů třeba na vnitřní záležitosti Sýrie. Výsledkem jsou desítky tisíc mrtvých, statisíce uprchlíků, migrační vlna, posílení nejhorších odrůd islámu a zpustošená země. Nejsmutnější na všem je, že Západ, a s ním po jistou dobu i my, tuto rozvratnou činnost Saúdské Arábie a Turecka toleroval a přímo podporoval.

Světe, nediv se…

Víme také, jaký je vliv autoritářského saúdskoarabského režimu na vnitřní záležitosti Jemenu – opět desetitisíce mrtvých civilistů včetně dětí, hladomor a genocida. Vše se děje za mlčení Západu i za našeho mlčení. Už asi rok ve Sněmovně čeká na projednání mnou navržený bod, který by se právě těmito brutálními saúdskými zločiny mezinárodního rozměru zabýval. Není k tomu ovšem politická vůle, zejména na straně poslanců bývalého tzv. Demokratického bloku. Na druhé straně je tu jejich ohromná vůle a chuť zkoumat chimérické fake news a nahánět čínské a ruské agenty. A co třeba působení Severní Korey, Pákistánu, Iránu, Iráku, Kataru a dalších autoritářských režimů? Nikdo z českých politiků také dosud neodsoudil CIA za to, že odposlouchávala přední politiky Evropské unie. A ani se přitom neřešilo, na rozdíl od jiných obdobných případů, jaká technologie k tomu byla použita. Huawei pravděpodobně nikoli. Máme snad počítat s tím, že odposlouchávají i nás? Asi ano.

Nájemné politické ziskovky mimo podezření?

A co zahraniční financování českých politických neziskovek a aktivistů zaměřených třeba na podporu ilegální migrace a následnou tzv. legalizaci těchto nelegálních migrantů? To snad není vlivový nástroj cizí moci používaný na našem území? Můžeme vše vzít i z opačného úhlu pohledu. Jak se asi tváří jiné země na aktivity našich politických neziskovek v zahraničí, které tam, na jejich území, podnikají stejnou činnost v rámci takzvané transformační spolupráce? Koneckonců, vypovězení Člověka v tísni z Ruska za činnost proti režimu je zřejmě asi také typickým projevem autoritářství. Odsoudit autoritářské praktiky a bránit se jejich pronikání do Česka je dobré a důležité. Musíme přitom ale měřit všem jedním, stejným, metrem, neselektovat, nerozhodovat arbitrárně předem. A jednat přitom musíme politicky a kvalifikovaně, jak přísluší zákonodárné moci, nikoli suplovat činnost specializovaných orgánů a služeb. A tohoto tématu se týká druhý okruh otázek. Rozebereme níže.

Josepha McCarthyho a Vasila Biľaka nechte spát

Co by bylo vlastní náplní činnosti zvažované komise? Jaký by měla mít status, jaké pravomoci? Šlo by o nezávazný diskusní klub nad sněmovním espressem a jednohubkami nebo o jakýsi quasivyšetřovací orgán, který by měl ambici zvát si na kobereček ruské a čínské politiky, šéfy jejich zpravodajských služeb a jejich zpravodajce samotné? Nebo o něco mezi tím? Dostali by členové této komise (mimo jakýkoli zákonný rámec) oprávnění vstupovat do živých caus českých zpravodajských služeb, mohli by se seznamovat s tajnými informacemi? Šlo by o vážně míněnou činnost nebo spíše o politicky motivovanou exhibici? Dokud nebudou uvedené otázky pravdivým a seriózním způsobem zodpovězeny, nemůže racionálně uvažující a zodpovědný politik s čistým svědomím pro vznik obdobného orgánu hlasovat – tedy v případě, že není příznivcem buď, na straně jedné, mccarthyovského Výboru pro neamerickou činnost anebo, na druhé straně, normalizačních prověrkových komisí. Můj soused je Rus a chodím nakupovat k Číňanovi. Tak možná budu asi taky podezřelý. Obávám se naprosto upřímně, že bychom požadovanou komisí vytvořili čistě propagandisticko-ideologické těleso. Odtud je k ideologické policii podle Orwella už jenom krůček…