Vítači vytvářejí sociální napětí
Představme si, že někde ve světě dojde ke katastrofě a ubozí zbídačení uprchlíci (před válkou, záplavami, suchem, hladem nebo tchýní atd.) se převalí do sousedních (anebo dalších – podle výše sociálních dávek a aktivit vítačských neziskovek) zemí, kam se vnutí, usadí se tam a začnou požadovat podporu a další benefity jako je například plný přístup ke zdravotním, vzdělávacím a sociálním systémům hostitelské země. Navzdory veškeré logice a zdravému rozumu to skutečně, a hlavně v Evropě, dostanou bez toho, že by měli jakoukoliv povinnost (například pracovní) si tyto výhody, na které místní občané platí daně, zasloužit. Vedle toho nastupují neziskovky a nejrůznější agentury (placené rovněž z peněz daňových poplatníků), které začínají nově příchozí zvýhodňovat selektivní „pomocí“. Co na tom, že místní obyvatelé, kteří jsou zpravidla stejně (nebo ještě více) chudí, jenom nechápavě zírají, proč vetřelci dostávají peníze jednak z jejich daní a navíc ještě ze zahraničí, zatímco oni jenom platí daně, pojistné a další poplatky – a sami nedostanou nic.
Co jsem viděl v Jordánsku
Viděl jsem přesně takovou situaci i v Jordánsku, které jsem navštívil v posledním roce několikrát. Malý stabilní (zatím, naštěstí nemají naftu ani plyn), ale chudý stát s velice omezenými zdroji zejména pro zemědělství, má na svém území k 7 milionům původních obyvatel, k nimž hostí dlouhodobě dalších přibližně 2,5 milionu migrantů a uprchlíků ze všech válek z blízkého i vzdálenějšího okolí. Jen na to, aby je všechny uživil, se musel jordánský stát těžce zadlužit, což je bankami vítáno. Když už nemá zdroje, co by stálo za to vydrancovat, tak alespoň úroky z půjček, také dobré… Do toho přicházejí neziskovky (včetně těch, finančně navázaných přes naši vládu na české veřejné rozpočty) a selektivně podporují uprchlíky, kteří se hostitelské zemi odvděčují tím, že srážejí cenu práce a v podstatě ekonomicky a sociálně likvidují střední třídu, páteř každého státu i společnosti. Může se tedy obyčejným Jordáncům někdo divit, že se cítí podvedeni? Že si říkají: „Za dobrotu na žebrotu?“ Stávkující místní učitelé (za vyšší platy) jsou jenom vrcholem ledovce problémů, ke kterému „humanitární“ neziskovky značně přispívají.
Tisíce pijavic sají a sají
Vraťme se ale k jádru věci, k pomoci potřebným v zahraničí. Jsme solidární a pro lidi, co jsou opravdu v nouzi, máme svá srdce otevřená. On totiž existuje způsob, jak pomáhat férově, pokud vůbec. Je to tak, že budeme spolupracovat na posílení ekonomiky hostitelského státu, který se pak bude schopen sám postarat o lidi na svém území. Selektivní podpora „uprchlíků“, migrantů atd. je ale naopak cestou do pekla zmatků a sociálních nepokojů pro stát, který už tak je dost zatížen migrační vlnou. Jenže! Problémem tohoto způsobu pomoci je, že tento efektivní způsob by neživil prostředníky a neziskovky, kteří jakoukoliv pomoc zbytečně a výrazně prodražují. Jenže! Tyto neziskovky zase podporují jisté vybrané politické strany, které podporují zpětně zase je prostřednictvím ministerstev, která zrovna ovládají. Nacházíme se tak v uzavřeném a začarovaném kruhu, kdy peníze z našich daní značnou částí končí naprosto neproduktivně v platech neziskovkářů, nákladech jejich organizací a v tisku nepotřebných brožur.
Fanatici škodí
Takže jak tedy z tohoto kola ven? Podle posledních vyjádření našich vládních činitelů tyto očividné souvislosti nedochází našemu aktivistickému vedení ministerstva zahraničních věcí, které dál vytrvale z našich peněz podporuje bosenské mlékaře, gruzínské včelaře a vysílá neziskovky (za naše peníze) šířit ideály „občanské společnosti“ do zemí, které o to nestojí. Česká rozvojová agentura nadále tvrdošíjně odmítá vzít na vědomí vývoj ve světě a nutnost pomoci Jordánsku jinak, než jak je uváděno v tisku (např. pomoc rozvoji drobného podnikání syrských migrantů v táboře Zaatari), zatímco většina imigrantů (cca 2,4 milionu) žije rozptýlena po celém území Jordánska a nedostanou tím pádem nic, nemluvě o místních (naštvaných) Jordáncích.
Ukažte účetnictví!
Již dlouho je tedy smutnou pravdou, že většina prostředků na humanitární i rozvojovou pomoc se k cílové skupině potřebných vůbec nedostane. Proto v SPD voláme již dlouho po tom, aby neziskovky financované ze státních, krajských nebo obecních peněz procházely povinně auditem nejenom z hlediska správnosti vedení účetnictví, ale především z pohledu účelnosti vynaložených peněz a jejich efektu v cílové zemi a vůči jejímu obyvatelstvu.
Běženci už nikdy neodběhnou
Stejná situace je i v Evropě, když se stát nově příchozích (kteří mu začínají přerůstat přes hlavu náklady, zločinností a rostoucím odporem domácího obyvatelstva) chce zbavit a začne jim nabízet peníze, aby laskavě a dobrovolně opustili teplá a bezpracná místečka v hostitelské zemi a ochotně se vrátili zpět, do bídy své vlastní rozvrácené země, kde jim nikdo zdarma nic nedá a budou muset tvrdě pracovat, aby se vůbec uživili. Nemohu se zde ubránit otázce a zvolání: „Proč by to pro pána dělali?!“ Proč by opouštěli zemi, kde jim pečení holubi sami lítají do huby, kde stojí nad zákonem, protože policie v případě jejich krádeží, násilí mezi sebou i směrem k obyvatelům země, která je hostí i obtěžování domorodých žen obvykle hledí stranou (viz. např. Německo)? Proč by opouštěli zemi, kde mají za zády tlupu neziskovek, právníků, aktivistů a agentur, placených státem anebo bůhví kým a bůhví odkud, kteří jim ochotně vyřeší všechny problémy a systémem žalob zabrání jejich vypovězení? Proč by vůbec opouštěli zemi, kde naopak policie trestá každého, kdo se proti jejich řádění ozve a obviní a odsoudí ho za rasismus, xenofobii atd.?
Jste fašista, my to víme
Místním se to sice nelíbí, ale pár podplacených novinářů, správně orientovaných právníků a soudců vytvoří odpovídající PR prostředí, aby každý místní, kdo si dovolí se nesouhlasně ozvat, byl po zásluze označen za fašistu, společensky či pracovně znemožněn a případně exemplárně potrestán. Místní lidé už ovšem toto akceptují čím dál méně, prolhaným novinářům – stejně jako za nacismu anebo komunismu – nevěří, protože když jde o to mít co do úst a pocit alespoň základního bezpečí, obvykle jdou propaganda a humanistické řeči stranou.
Inkasuje dotaci a doveze zahraniční dělníky
Konec konců, pro příklady podobné nespravedlnosti nemusíme chodit ani tak daleko. V Česku zahraniční investor dostane dotaci za vytvoření pracovního místa (i když na něj doveze zahraniční dělníky, protože za mzdu, kterou nabízí, nelze v ČR uživit rodinu). Naproti tomu, když si místní občan vymyslí projekt a otevře si živnost, to, že tak vytvoří pro sebe a možná ještě pro svých pár dalších spoluobčanů nová pracovní místa, nikoho nezajímá a dostane od státu…Tedy, slušně řečeno, nedostane nic. To je přece nefér, není-liž pravda, jak se ptal čert Čupery ve Werichově Fimfáru. Takže můžeme shrnout, že taková „rozvojová“ pomoc, jakou v současné době produkuje většina vlád evropských zemí (včetně té naší, a samozřejmě včetně orgánů EU) vlastně především pomůže zúčastněným neziskovkám, možná pár drobků spadne pod stůl šťastným dětem uprchlíků a to bude tak asi celé…
Může se tedy někdo divit, že se snažíme již třetím rokem část peněz určených ve státním rozpočtu pro tzv. Zahraniční rozvojovou pomoc a transformační spolupráci přesunout do rozpočtových kapitol potřebných tady u nás? Čím to asi je, že vládnoucí koalice ANO - ČSSD a KSČM moje pozměňovací návrhy v tomto směru vytrvale zamítá? Cizí je jim bližší než vlastní? Osobně se domnívám, že vůbec ne, že jde spíše o hlasy tzv. neziskovkářů a na ně navázaných sociodemografických voličských skupin, o které se všechny tři jmenované (i mnohé další) partaje poperou v příštích volbách. A to, jestli je ve vesnici zubař nebo jestli zdravotně postižení dostanou finance na kompenzační pomůcky, nikoho z uvedených nezajímá.
Jsou i neziskovky potřebné. Ty jsou chudé
Ví, kurňa, někdo, proč si stát neváží vlastních lidí a firem víc než těch cizích? Proč utrácí peníze na nesmyslné projekty neziskovek v zahraničí, když máme vlastních chudých a potřebných víc než dost? Nezlehčuji vůbec práci těch neziskovek, které se starají tady doma (pohříchu většinou za své a bez dotací) o potřebné a dřou bídu (s některými z nich i dlouhodobě spolupracuji), zatímco všelijaké integrační a transformační projekty dostávají tučné pašalíky z našich peněz. Že je to podle nařízení a jiných direktiv EU? Ale to neplatilo, když jsme do EU tak naivně a plní nadějí vstupovali. Tak proč na to máme brát ohled a především proč to máme platit na úkor našich vlastních lidí?
