Vzpomeňme na syrskou válku, v níž proti legálně zvolené vládě(a prezidentovi) bojovaly Amerikou,Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem vyzbrojené, financované a motivované guerilly za účasti Islámského státu, Al-Kaidy a dalších teroristických struktur. Tyto povstalecké skupiny nám tehdy byly prezentovány jako „umírnění islamisté“ (jakkoliv nesmyslný je to termín), ačkoli jejich příslušníci vraždili bezbranné Syřany a zejména křesťany, na potkání.
V důsledku násilí páchaného na civilistech došlo k exodu milionů Syřanů, zprvu především do příhraničních oblastí Turecka. Za viníka celé situace byl Západem označen legální prezident Bašár Asad, který v zatím posledních přímých loňských volbách dosáhl 95% podpory obyvatel. Západní média konstruovala složité konspirační teorie, ale protože nemohla prokázat nelegitimitu těch voleb, uchylovala se k formulacím typu „proslýchá se, že…“ (tak o tom referoval např. server iRozhlas 27.5.2021).
Každopádně se rozjela migrační apokalypsa, během níž do Evropy (už ne jen ze Sýrie, ale třeba i z Afhánistánu, afrických zemí, Albánie či Pákistánu) přicházely zástupy utečenců, namnoze převážených pašeráckými a neziskovými organizacemi. To vše s posvěcením Západu, jehož výsledkem byly nekonečné finanční a sociální pomoci pro příchozí a jejich oslavování jako „vítaného genetického přínosu“ (Veronika Žilková tehdy, 16. ledna 2016, prohlásila doslova: „Mnoho evropských žen časem svůj pud určitě bude dobrovolně směřovat k novým samcům“.)
Srovnejme si to se situací na Ukrajině. Na jaře (březen-duben) 2019 se konaly prezidentské volby. Zvítězil v nich komik Volodymyr Zelenskyj, o němž je známo, že je řízen jedním z ukrajinských oligarchů, Ihorem Kolomojskym. Ve druhém kole porazil předchozího prezidenta a rovněž jednoho z velké pětky oligarchů Petra Porošenka. Ve volbách při účasti něco málo nad 50 % voličů vyhrál Zelenskyj se 73 %. Svou předvolební kampaň postavil Zelenskyj na neustále opakovaném slibu, že vyřeší situaci na Donbasu mírovou cestou a začne vstřícně komunikovat s Kremlem.
Dnes jsme už poněkud jinde. Ukrajinská pravidelná armáda opřená o nepřiznanou, ale faktickou podporu fašistických, či spíše vyloženě nacistických, organizací typu AZOV nebo Pravý sektor, bombarduje civilní obyvatelstvo Luhanské a Doněcké oblasti.
Tedy zopakujme si to: V Sýrii útočily guerilly na regulérní státní moc, zatímco v Ukrajině útočí státní moc na své vlastní obyvatele.
Také z východní Ukrajiny odchází tisíce lidí, část do vnitrozemí, část do Ruska. Většinou jsou to starci, ženy a děti. Muži zůstávají bojovat. Ze Sýrie naopak odcházeli vesměs mladí silní muži, kteří v ohrožené zemi nechali své rodiny, ženy, starce a děti. Jaký rozdíl!
Migraci ze Sýrie roztáčeli evropští politici (nejen Merkelová se svým tragickým „Wir schaffen das“), ale různí neziskovkáři a aktivisté, kteří z toho měli skvělý byznys.
Nějak nyní neslyšíme ani slovo o existenčním ohrožení a humanitární katastrofě, kterou pořádá ukrajinská vláda za pomoci Západu v separatistických oblastech. Jako tomu naopak, (i zčásti v rozporu s tehdejší skutečností) bylo v případě událostí okolo protiprávního útoku NATO na Jugoslávii v roce 1999, která byla zdůvodňována starostí o trpící (a prchající) Albánce v Kosovu. Dnes nevidíme jediný pokus (kromě ruských) podat uprchlíkům z Donbasu pomocnou ruku.
Má to ale ještě jednu rovinu. Kolik z těch necelých 150.000 Ukrajinců žijících na našem území je z Donbasu? Co asi budou dělat, až humanitární granáty dodané ministryní Janou Černochovou začnou trhat jejich příbuzné doma na kusy? Takovou otázku si zjevně nikdo nepoložil.
A když už srovnáváme: Příchod Ukrajinců k nám, zejména z důvodů pracovních, trvá už roky. Většina příchozích se dobře adaptovala, našla si práci – od manuální přes zdravotnictví po dopravu (tak slušné a úslužné taxikáře abyste mezi mnoha českými zlatokopy hledali).
Když chcete vidět „syrského“ imigranta, zajděte si do pražské Opletalovy ulice nebo vedlejší ulice Politických vězňů, kde sídlí tzv. Islámská nadace, centrum, kolem něhož se sbíhají nitky na migranty.Co všechno se tam děje, těžko zjistit. Jisté však je, že to není práce. Už jste slyšeli nějakého migranta z Afriky nebo Středního východu mluvit česky a snažit se asimilovat do naší kultury?
Ano. Rozdíl těchto dvou migrací je i v tom, že Ukrajinci od naší vlády nikdy nedostali ani korunu, naopak je známo velmi nevlídné zacházení s nimi ze strany cizineckého odboru Ministerstva vnitra.
Kdežto ti druzí jsou zaopatření a bohatě podporovaní neziskovkami, jichž právě migrantskou (rozuměj muslimskou) problematiku má v popisu činnosti nejméně pětadvacet a protékají jimi stovky milionů.
Jednoduše shrnuto: Naše země si ze spousty důvodů nemůže dovolit nechat se zatáhnout do další války mimo území členských zemí NATO, nemůžeme si dovolit další válku v Evropě. Snad ta jugoslávská stačila.
Když NATO humanitárně bombardovalo Bělehrad s tím, že chrání kosovské Albánce, jak se naše vláda a média postaví k tomu, když se Putin rozhodl chránit uktajinské Rusy v Donbasu? Odpověz si každý sám.
