Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, dobrý večer. Já bych chtěl navázat na to, co bylo řečeno z pohledu zkušeností, které jsme řešili v rámci migračního výboru plenárního shromáždění Rady Evropy před třemi lety, před čtyřmi lety, když se jednalo o migrační vlnu, která přicházela z Afriky a z Blízkého východu. Řešili jsme přesně tu samou otázku, to znamená otázku integrace dětí, otázku škol pro tyto děti a narazili jsme na jeden problém, protože některé skupiny z těch ortodoxních až dogmatických muslimských kruhů, ty přímo odmítaly integraci jako takovou a trvaly na tom, že si budou ty děti učit samy, že budou vytvářet ty svoje diaspory, ale v tom případě ony zůstávaly v takovém svém vlastním mikrosvětě bez toho, že by nějak měly nějakou interakci s tím demokratickým prostředím, do kterého přišly.
Takže jenom bych prosil o určitou obezřetnost, aby vlastně nedošlo taky k tomu, jak tady bylo řečeno - neopouští své ubytovny, zůstávají sami mezi sebou - to je cesta právě k vytváření těch uzavřených enkláv, uzavřených společností a většinou - aspoň podle toho, co jsme viděli v západní Evropě - to nekončí dobře. Tak jenom jsem chtěl na tohle upozornit a podělit se s vámi o tuto svoji zkušenost. Děkuji.