Proto, aby vláda nastartovala naše důchodce k této aktivitě, se v rámci jejího sociálního darwinismu ve smyslu „přežijí jen ti nejsilnější“ rozhodla jim sebrat každý rok (pro začátek) více než 7 000 korun. Zřejmě se jí zdá, že si naši důchodci žijí nad poměry.
A co na to sociologická data? Už v loňském roce žilo pod hranicí příjmové chudoby pouhých 43 procent osamělých důchodců a od té doby jejich počet slibně vzrostl. Čili, jde o skutečně nejvhodnější dobu k tomu zvýšit jejich tréningovou zátěž a dál utáhnout šrouby.
Proč šetřit na nesmyslných vládních výdajích, na koaličních pašalících typu Digitální agentury, na ministrech bez portfeje, na nekonečných počtech náměstků a placených poradců bez smysluplné pracovní náplně? Vždyť můžeme pustit žilou občanům, kteří z hlediska vlády neúměrně zatěžují náš skvělý sociální systém prakticky už tím, že vůbec ještě žijí. Jak si dovolují dožít se důchodového věku a pak ještě požadovat po státu vyplácení důchodů, když v průměru pracovalia odváděli daně a pojištění celý aktivní život?
Navíc je až neuvěřitelné, že ministr financí Stanjura, který tu jinak léta všechny poučuje, co se má jak správně dělat, nezanesl do návrhu státního rozpočtu na letošní rok ani jedinou korunu právě na mimořádnou valorizaci penzí, i když bylo zcela evidentní, že vysoká dvouciferná inflace bude stále realitou. On i předseda vlády Fiala navíc do poslední chvíle tvrdili, že na valorizační mechanismus se nesáhne.
Jsou dvě možná vysvětlení – buď jsou členové naší vlády neuvěřitelní amatéři a hlupáci, kteří neovládají základní abecedu správy rozpočtu a státu, a to bych si se svou vrozenou slušností tvrdit nedovolil (i kdyby to byla očividná pravda), anebo vláda od začátku plánovala, že nebude vůbec žádná valorizace. A to, že se nakonec milostivě uvolila dát důchodcům alespoň pár drobných hluboko pod jejich zákonným nárokem, tudíž možná musíme považovat za projev dobré vůle, altruismu a hlubokého sociálního cítění této vlády. V každém případě je to ukázkové vyhánění čerta ďáblem, flikování a improvizace, svědčící o tom, že v naší vládě, snad první od roku 1918, nesedí ani jeden ekonom.
Jak to vše dopadne, nám autoritativně odpoví až ústavní soud. Ale už teď víme s jistotou, že vláda důchodci pohrdá, protože takto hanebně se k nim nezachovala žádná exekutivní reprezentace nejen od roku 1989, ale i před ním.
O problémech v nastavení důchodového systému – a hlavně o problémech expandujícího státního dluhu – víme léta. Všechny vlády od přelomu tisíciletí se sice ohání nutností reformy důchodového systému, ale současně se všechny vlády tomuto problému velkým obloukem vyhýbají, a proto i práce Potůčkovy komise, která nabídla komplexní reformu propopulační reformy důchodů, vyšla vniveč.
Vláda se chová, jako kdyby to zjistila až letos, 10. února, poté co statistický úřad zveřejnil nejnovější data o růstu inflace a poté, co překvapivě zjistila, že je tu nějaký zákon o důchodovém pojištění, který obsahuje ustanovení o valorizaci důchodů, a to že má nějaká pevná pravidla.
Proč vláda nepřišla s dnešní novelou loni v září? Ano, byli bychom v SPD proti, snažili bychom se jejímu přijetí zabránit – ale alespoň by bylo jasno, museli bychom vládě přiznat odvahu jít se svou asociální kůží a antihumanistickou podstatou na trh. Odpověď je zřejmá, byly několikery volby a kdyby s touto reformou přišla vládní koalice před volbami, byl by výsledek těchto voleb jak komunálních, tak do Senátu, tak i prezidentských, nejspíš úplně jiný.
Zpátky k meritu věci – proč vláda řeší, a ještě špatně, důsledky šílené inflace, namísto toho, aby řešila její příčiny? Napadlo ji to někdy, zejména, má-li k tomu i významné nástroje? Anebo bere inflaci jen jako danost, ze které si vezme jen to pro ni dobré, což představuje masivní nárůst veřejných, tedy hlavně vládních, příjmů – aniž by se o ně podělila s vlastními potřebnými občany, a nechá jí běžet k novým vrcholům?
Další věc a další vládní lež – prý je lednová meziroční a meziměsíční výše inflace něčím, co nikdo nečekal. Vždyť je to nesmysl, měsíce mluví národní banka, statistický úřad a všichni realističtí ekonomové o tom, že inflace za rok 2022 se dotkne hranice 20 procent.
Ještě k té inflaci. Meziročně jde sice o 17,5 procenta, meziměsíčně pak ke konci ledna o 6 procent. Tyto průměrné a celkové údaje nejsou ovšem z hlediska dopadů zdražování na občany, a na důchodce zvlášť, příliš vypovídající. Mnohem podstatnější jsou údaje o meziročním růstu cen základních a klíčových životních nákladů. Těch nákladů, které nejvíce dopadají právě na důchodce:
Ceny elektřiny meziročně vzrostly o?36,4?procenta, ceny zemního plynu o?87?procent, ceny tepla a?teplé vody o?44,7 procenta. Astronomicky zdražily i potraviny - cena mouky stoupla o 44,2 procenta, cena vepřového masa o 36,8 procenta, cena polotučného mléka o 39,5 procenta, cena vajec o 85,0 procenta a cena cukru o 84,7 procenta. A doslova katastrofální je potom poslední meziměsíční nárůst cen elektřiny - o 140 procent.
Zvýšit v této době důchody o 2,3 procenta plus čtyři stovky, což vláda navrhuje, je tedy opravdu ze strany vlády už na první pohled plně adekvátní, možná až příliš vysoké… Ovšem jen z pohledu vlády, nikoho jiného.
A propos – toto české lednové zrychlení inflace nemá v Evropě obdoby, meziměsíční růst cen o 6 procent je pak jednoznačně nejvyšší ze všech evropských zemí. Kromě Slovenska nikde jinde už totiž meziměsíční růst inflace nepřesáhl jedno procento, v mnoha zemích ceny dokonce klesly. Růst inflace v České republice má tedy hlavně vnitřní příčiny, za které je zodpovědná vláda Petra Fialy a její neschopnost proti růstu cen efektivně bojovat.
Takže zatímco na jedné straně se zvyšují ceny potravin a energií, mluví vláda o zvyšování daní (spotřební, nemovitostní a bůh ví, jaké ještě další), tak na druhé straně důchodcům chce vláda snižovat příjmy. To je smrtící smyčka pro všechny, kdo jsou staří, anebo nemocní či jinak práce neschopní a můžeme zcela oprávněně říct, nahlas a jasně, že, když sledujeme počínání Fialovy vlády, „tato země opravdu není pro staré“, což, jak asi víte, byl slavný film bratří Coenových z roku 2007. Ani žánrově nejsme mimo. Ten flm byl totiž krvák jak vyšitý. Něco jako výsledky pětikolkového vládnutí.
Vláda často hovoří o svých nemalých úspěších - za svůj velký úspěch vláda například vydává na jednom z prvních míst i zvyšující se poměr výše průměrného důchodu k výši průměrné mzdy. A tím se snaží doložit, jak se za jejího působení, a díky ní, mají naší důchodci skvěle a čím dále lépe. Ale už zapomíná dodat, že tento stav nastává i díky tomu, že průměrné mzdy skoro nerostou, respektive, že reálné mzdy díky inflaci klesají - jen za poslední rok o deset procent.
Touto vládní optikou by bylo možná úplně ideální, aby průměrné důchody i průměrné mzdy klesly na nulu – protože pak by vláda mohla říci, že během jejího působení a díky její skvělé strategii navýšila průměrný důchod na úroveň 100 procent průměrné mzdy, že už je to jedna ku jedné. Navíc by zde potom nebyl problém s věkem odchodu do důchodu. Prostě bychom skončili jako hrdinové výše uvedeného filmu, Ne sice nejspíš následkem střelby, ale hladu.
Počínání Fialovy vlády, či spíše - po zkušenostech s ní a s jejím přístupem k lidským právům a ústavě- by bylo přiléhavější říct, „počínání režimu Fialova absolutismu“, budí oprávněný dojem, že občany považuje za bezprávné osoby, kterým může předstírat a nalhat prakticky cokoli.
Celkový státní dluh se dotýká tří bilionů korun. Vloni tato vláda nasekala deficit 360 miliard, letos plánuje dalších 295 miliard – ale reálně to bude mnohem více, protože právě např. tzv. windfall tax nepřinese ani zdaleka vládou očekávané výnosy, před čímž jsme jako hnutí SPD dopředu varovali. Firmy optimalizují a například velké banky už nyní hlásí, že dle jejich propočtů, jaký div, bude jejich daňová povinnost v této nové dani za letošní rok okolo nuly.
A vláda se najednou v půlce února probudí a zjistí, že tady máme deficit státního rozpočtu, který musíme okamžitě začít řešit. A jak? Tím, že retroaktivně a protiústavně změníme zákon o důchodovém pojištění a okrademe všechny důchodce s důchodem nad 8 000 korun měsíčně tím, že zpětně změníme podmínky zvyšování důchodů.
Proč, když už tedy chce vláda najednou tak šetřit, sahá do zákonných, mandatorních výdajů pro sociálně nejohroženější české občany? Proč se nepodívá na fakultativní, dobrovolné, provozní a zbytné výdaje, které nejsou odvislé od žádných zákonů?
Proč plnými hrstmi rozhazujepeníze vydělané českými občany třeba na Ukrajinu, na naprosto neprůhledné a nekontrolovatelné záležitosti? Ministervo zahraničí, které samozřejmě také dlouho funguje v rámci deficitu, tam loni natvrdo poslalo stovky milionů. Víte, kolika důchodcům by se z této částky dalo pomoci?
Co předražené zbrojní zakázky, vojenská pomoc cizím státům, předimenzovaná zahraniční rozvojová pomoc, výpalné mezinárodním organizacím, dotace podnikatelským privátním subjektům a neziskovkám s politickým programem a zahraničním napojením?
Proč vláda neubere jim? Protože se jich bojí. Jich a jejich protektorů. Je to vazalská, koloniální vláda, která si svou neschopnost vybíjí na lidech, kteří celý život poctivě pracovali pro Českou republiku a teď kvůli Fialově vládě živoří za pár desítek korun na den. A z těch jim chce ještě fakticky a reálně další část sebrat, a to trvale.
Víc než cokoli jiného, víc než stovky proklamací a reklamních billboardů, víc než vládní propagační řeči – právě toto konkrétní vládní chování a její skutečné jednání podává opravdovou charakteristiku současné české vlády. Rozhodně pak není tím, za co se vydává – vládou České republiky a jejích občanů. Je vládou, která de facto bojuje proti vlastnímu obyvatelstvu. Tak ji bude jednou historie soudit.
