Tento výlet (ovšem za veřejné, nikoli Vystrčilovy soukromé, peníze) tedy v prvé řadě jednoznačně narušuje respekt k demokratickým principům rozhodování ústavních institucí – a v posledku tedy i pohrdá demokracií jako takovou.
Jde v podstatě o politické egoistické gesto předsedy horní komory českého parlamentu a s ním spřízněných politických sil. O gesto činěné i s vědomím toho, že tato cesta může (a nepochybně bude) mít negativní dopady na českou ekonomiku, na český export, na české firmy a na jejich zaměstnance. Což je politováníhodné zejména v období nastupující hospodářské a dluhové krize.
Vystrčilova cesta je navíc v rozporu s názory a stanovisky všech ostatních nejvyšších ústavních činitelů, kompetentních tvůrců a aktérů oprávněných formulovat a provádět českou zahraniční politiku: prezidenta, premiéra, předsedy dolní komory parlamentu ČR, vlády jako celku a ministerstva zahraničních věcí (v čele s jeho ministrem). Všichni jednohlasně potvrdili, že tuto cestu nelze doporučit.
Projevy předsedy Vystrčila navíc ukazují, že cesta je i v rozporu s povinností hájit především lidská práva lidská českých občanů, což by mělo být všem ústavním činitelům naprosto vlastní. Protože mezi tato lidská práva – jak vyplývá z ústavní Listiny základních práv a svobod – patří i práva sociální: právo na práci s spokojený život.
Předseda Senátu tedy nemá ke své cestě ústavní kompetenci ve smyslu oprávnění vykonávat natož ovlivňovat či vytvářet zahraniční politiku státu. Jeho cestu tedy nelze v žádném případě považovat za státní záležitost, nýbrž pouze za jeho osobní inciativu. Jako taková ale rozhodně nemá být hrazena z veřejných prostředků. Protože kdyby tomu tak bylo, veškeré náklady a následky této cesty, přímé i nepřímé, politické i ekonomické, v podobě poklesu česko-čínské obchodní výměny a ztrát příjmů českých firem a občanů, ponese náš stát – rozuměj naši daňoví poplatníci. A nikoli iniciátor cesty, na kterou nemusí počítat grošíky.
Návštěva takto vysoce postaveného ústavního činitele na Tchai-Wanu je bezprecedentní i z hlediska kontextu zahraniční politiky nejenom EU, ale všech našich partnerských a spojeneckých států. Jde totiž o – v poslední době tak razantně nastupující – politický aktivismus a exhibicionismus, o popření smyslu demokratické politiky. Máme zde totiž neblahý trend, kdy zahraniční politiku již netvoří jen k tomu povolané ústavní orgány, ale v podstatě každý, kdo si chce užít svých pět mnut slávy. Nehledě na dopady takového jednání. Zvlášť smutné je to u osob, které doslova celý život žijí z veřejných peněz –a nyní, obrazně, plivou na ruce těch, kteří je léta dobře živí. Jen z poslední doby můžeme jmenovat Řeporyjce Novotného (ODS), starostu Prahy 6 Koláře (TOP09), pražského primátora Hřiba (Piráti) a nyní i předsedu senátu Vystrčila (ODS).
K ekonomickým souvislostem plánované cesty je třeba ještě uvést následující podstatné teze:
K významnému a razantnímu růstu a oživení vzájemné obchodní a investiční výměny mezi Českou republikou a Čínou dochází až de facto od roku 2014, což má přímou souvislost s nástupem Miloše Zemana do úřadu prezidenta republiky a se změnou české politiky vůči Číně na exekutivní úrovni. Od té doby vzrostl český export do Číny (i celkový objem vzájemné obchodní výměny) téměř dvojnásobně.
Docela zásadní je i údaj vládní agentury CzechInvest, podle kterého byla Čína už v roce 2018 v oblasti tzv. přímých zahraničních investic největším investorem z hlediska výše investice a počtu vytvořených nových pracovních míst v České republice. Zatímco za celé předchozí období let 1993 – 2017 dosáhla výše čínských investic v České republice 6,67 mld. Kč, jen v roce 2018 činil jejich meziroční nárůst 3,7 mld. Kč. Čína tak v roce 2018 v objemu investic předstihla tradiční zahraniční investory z Německa, Japonska či Koreji. Více u nás doma investovaly pouze české firmy. I z těchto ukazatelů je jasně vidět, že v oblasti obchodních vztahů České republiky a Číny hraje korektní a jasná zahraniční politika naprosto rozhodující úlohu.
Respektování tzv. politiky jedné Číny je oficiálním zahraničněpolitickým směrem všech států NATO, EU i České republiky, a to dlouhodobě. Jakékoli jeho zpochybňování není z hlediska strategických zájmů České republiky, včetně zájmů ekonomických, žádoucí, prospěšné ani perspektivní. Pokud chceme vést s Čínou efektivní politický dialog jako rovnocenní partneři – a zároveň v něm nastolovat jistě relevantní agendu lidských práv – neměli bychom se již dopředu stavět do zbytečně, a nikoli nevyhnutelně, nevýhodné pozice. K čemuž v případě plánované cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan nyní dochází. Asi dost dlouhou dobu nevratně. Ústavní činitelé totiž nemají odpovědnost pouze sami za sebe, jak se někdy, bohužel, může oprávněně zdát, ale za celý stát, který reprezentují. A za všechny jeho občany.
Z tohoto pohledu směřuje cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan proti českým národním zájmům . A ty politické síly (ODS, Piráti, TOP09, STAN a KDU-ČSL za překvapivé podpory části hnutí ANO 2011), které ji schvalují, na tom mají nepopoiratelný podíl. Včetně zodovědosti za politické a ekonomické škody z této cesty vyplývající.
Jiří Kobza, poslanec za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)