já přitakám tomu, co tady naznačil pan ministr školství před chvílí spíš jako řečnicky, ten zákon už měl tady být a mohl tady být. Konečně víme, že digitalizaci českého školství nabízela většina stran ve svých volebních programech. Toto významné téma nechybí opakovaně ve strategiích ministerstva školství a mnohých dalších odborných institucí. Plány bohužel zůstávají spíše na papíře a tak je určitým paradoxem, že k největšímu posunu prakticky, a to dobře znatelnému posunu, došlo právě v době koronavirové pandemie. A tady je potřeba pochválit rodiče i učitele, protože je to především díky jejich nasazení, určitě se o ten posun zasloužili víc než samotné ministerstvo školství.
Přesto ta on-line výuka, která probíhala během jara, měla své nedostatky. Logicky, ocitli jsme se totiž v bezprecedentní situaci. Neměli jsme ty zkušenosti. Na jaře jsme to mohli říkat. Na podzim a někdy příště si to nemůžeme dovolit říkat, protože to by znamenalo, že jsme se nikam neposunuli. Podle informací České školní inspekce zůstalo kolem 10 000 žáků a studentů úplně nepřipojeno, vůbec nefungovali on-line. Ovšem technické zázemí určitě na daleko více místech nebylo na patřičné nebo potřebné úrovni. Situaci určitě komplikovala ta povinná-nepovinná docházka, mnozí učitelé pak pracovali vlastně na dvou frontách, vedli on-line výuku a vedli kontaktní výuku. V domácnostech to bylo mnohdy také napjaté, protože zdaleka asi ne každá česká domácnost má počítač pro každého svého člena. A naším úkolem mělo být, už na jaře pracovat na tom, abychom na podzim ne hledali řešení, ale na podzim to řešení prostě dávno měli.
V případě základních škol je potřeba upozornit, že vlastně ta jinak bohulibá snaha o tu on-line výuku probíhala na bázi legislativního vakua, protože nebyla zachycena ve školském zákoně - na rozdíl od středních škol. Poslanci KDU-ČSL si toho byli vědomi, a proto začátkem letních prázdnin předložili poslanecký návrh, který vzdělávání na dálku do školského zákona doplňoval. Ministerstvo návrh odmítlo. Proto říkám, mohli jsme být dál, mohli jsme to mít vyřešené, protože i poslanecký návrh, jak by procházel jednotlivými čteními, tak málokterý návrh, sami to dobře víte, má úplně tu původní podobu, takže pokud tam něco bylo potřeba doplnit, zdokonalit, ten prostor skutečně by na to byl a byli bychom prostě dál.
Mě to mrzí hlavně z toho důvodu, že jsem tady opakovaně slyšel proklamace zejména v těch těžkých chvílích na jaře - jsme všichni na jedné lodi. Ale pak zjistíte, že to tak úplně pravda není. Když je poslanecký návrh, tak se odloží, odsune, pak přijde vládní návrh, který je v podstatě stejný, protože já nemám problém návrh pana ministra podpořit a také ho podpořím, a takto jsem žádal i své kolegy poslance KDU-ČSL, aby podpořili tento vládní návrh, protože je potřebný, a vlastně ta filozofie, nebo dikce je velmi podobná. S tím, že paradoxně ten poslanecký návrh mnou předložený je přece jenom trošičku - si troufám říct - širší, protože já tam neupozorňuji pouze na situaci, jako je koronavirová pandemie nebo jiné možné epidemie či živelné katastrofy, ale zdůrazňuji právě v kontextu toho, že chceme rozhýbat tu digitalizaci českého školství a opravdu vypadat jako v 21. století, takže toto, ta on-line výuka je možná také pro studenty, kteří mají dlouhodobé zdravotní problémy nebo různé specifické požadavky nebo jsou na nějakém dlouhodobém studijním pobytu nebo z různých důvodů vzdáleni od své kmenové školy. A navíc jakkoli vždycky - vždycky jsem říkal, že základem je kontaktní výuka a vždycky pro mě bude, tak i v kontaktní výuce se dá využít právě v tom 21. století, ať už pro práci ve škole nebo pro domácí práci, on-line výuka, a měli bychom na to být připraveni.
Legislativní úprava sama, co se týká zařazení té on-line výuky pro základní školy, není složitá. Daleko složitější je ta realizace, protože ta změna legislativy logicky si vyžaduje poměrně masivní investice do vybavení škol, žáků počítačovou technikou a samozřejmě také přípravu učitelů na to, aby tady tento proces on-line výuky potom byl co nejlépe zvládán. Pomíjím teď skutečnost, že takový notebook měl být už dávno podle mě součástí pracovního vybavení učitelů na všech stupních škol, ale víme, že tomu tak bohužel není.
Je zřejmé, že ty peníze, které vláda vyčlenila, a díky za to, já vždycky se snažím být pozitivní a děkuji, že vyčlenila tu miliardu 300 milionů, ale jsem si skoro jist, že to bude málo, že to nebude stačit, protože to míří, jak pan ministr ráno na výboru říkal, především k základním školám, ale o své se budou hlásit školy střední, osmiletá gymnázia, církevní školy a také mateřské školy, na které se často zapomíná, a to je potřeba tady říct, s tím je potřeba také počítat. My máme povinnou desetiletou školní docházku, a ta se týká i toho posledního roku v mateřských školách, a jakkoli chápu a souhlasím s panem ministrem, že tam nepředpokládám tu on-line výuku ve stejném provedení, jako by byla potom na základní nebo střední škole, to určitě ne, ale to neznamená, že by si ty učitelky nezasloužily vybavení tou moderní technikou, mají o to zájem, nikoli že ne. A tak jsem si skoro jist, že ten balík peněz na to vyčleněných prostě stačit nakonec nebude.
Pan ministr poznamenal také, že je úkolem tady toto technické zázemí zařídit především ze strany zřizovatelů, tedy měst, krajů. Já tomu rozumím. Ale, pane ministře, dovolím si poznámku, právě proto, že víme, jak je to složité, tak by to chtělo lepší komunikaci tady s těmito zřizovateli, tak abyste si to na dálku nevzkazovali, kdo co má, nebo nemá, protože studenty a rodiče to tolik zajímat nemusí. Je potřeba sednout ke stolu a řešit to tak, kdo co může, tak aby se to co nejdál posunulo. A to si myslím, že tady byla rezerva nebo že se to neodehrálo tak, jak mohlo.
Pár slov na závěr k manuálu, který se váže vlastně k této situaci. Já jsem jinak rád, že výuka podle ujištění pana ministra začne normálně jako kontaktní. Díky Bohu i panu ministrovi za to. A že se odehrají asi ty adaptační týdny a snad i školy v přírodě, protože já fandím praktickému poznávání. A je dobře, že i ten manuál dostali ředitelé ještě před tím přípravným týdnem. I ten ale mohl být dřív, mohl být diskutován a samozřejmě kdybych do toho mohl vstoupit, tak bych třeba jenom lehce poradil, že některé ty formulace stylistické se tam mohly vystřihnout, aby nesloužily potom různým vtipálkům na sociálních sítích, protože předpokládám, že koše ve třídách se minimálně jednou denně, zvlášť v letním období, opravdu vynášejí, protože jinak by tam byl nesnesitelný smrad třeba jenom ze šlupek banánů a podobně. Taktéž větrání je určitě vždycky dobré, nemusí se tolik zdůrazňovat, že nejlépe okny a čerstvým vzduchem.
Ještě poslední poznámka k pozměňovacímu návrhu pana kolegy Baxy z ODS. Ten velmi podporuji. Bohužel na školském výboru neprošel. A je to velká chyba.
Víte, jaká byla napjatá situace ohledně přijímacích zkoušek na střední školy. Úplně zbytečně. Mohly být dva termíny. Podle mého názoru nic tomu nebránilo, ale bylo to vlastně jenom v rukách pana ministra školství. Víte, že v nouzovém stavu jsem předložil poslanecký návrh a ani nemohl být projednáván. A právě toto řeší kolega Baxa v tom svém pozměňovacím návrhu, aby k takovým situacím nedocházelo.
Já si myslím, že v tomto by měla být Sněmovna suverén, který by, když se situace nějak vyvíjí tak jak se dobře vyvíjela na jaře, mohla změnit a mohli jsme se vystříhat úplně zbytečných nedorozumění, napětí. Už tak toho bylo na ty žáky, studenty i jejich rodiče hodně. Tak proč ještě to zesložiťovat tím, že jsme ubrali nebo že bylo ubráno těm žákům. Já jsem nechtěl ubrat, já jsem zásadně proti tomu. Ten termín přijímacích zkoušek a také možnost odvolání, úplně zbytečná věc.
Takže závěrem chci deklarovat, že tento vládní návrh podpořím, protože jsem pro to, aby on line výuka byla součástí školského zákona. Napravíme toto legislativní vakuum. Je potřeba myslet ale na všechny stupně škol, nejenom na ty základní a komunikovat i s těmi zřizovateli. A znovu se přimlouvám na závěr za ten pozměňovací návrh kolegy Baxy, prosím i o jeho podporu.
