přemýšlím, čím zklidnit tady tu zjitřenou atmosféru. Snad jedině že bych ten příspěvek zazpíval, ale to by bylo do rána, to by byla opera. Já se to pokusím trošku zkrátit. Tak normálně.
Stejně jako všichni další poslanci klubu KDU-ČSL budu hlasovat proti důvěře menšinové vlády, která je opřena o podporu KSČM. Není totiž tak důležitá ta forma spolupráce či tolerance. Ostentativně provokující je především to, že v roce, kdy si připomínáme sto let naší republiky a kdekdo včetně mnohých poslanců hnutí ANO se dovolává příkladu První republiky, vstupuje do vytváření naší budoucnosti strana, která se nikdy plně nezřekla principů, které jsou v přímém rozporu s demokratickými ideály, na nichž republika vznikla. Vytvářet menšinovou vládu za situace, kdy existují varianty většinové demokratické vlády, a jistit ji tolerancí od komunistů nepovažuji za úspěch, nýbrž za prohru nebo za neumětelství či dokonce tragédii. Je to podle mého názoru pouhý výsledek umanutosti a sebestřednosti jedinců, kterým jde o sebe více než o celek, více o sebe než o tuto zemi.
Tolerance menšinové vlády silně evokuje období opoziční smlouvy. Vím, že toto odstavování demokracie některým vyhovovalo a vůbec je netrápí, že výsledky této politické nemravnosti neseme a pociťujeme dodnes. Politik má hledat řešení, která jsou dobrá pro tuto zemi a její občany, ne ta, která se mu hodí nebo jsou jednodušší.
Do personálního složení vlády se nebudu podrobněji pouštět. Čekal jsem mnohem víc, zejména po srdceryvných proklamacích o vládě odborníků, a čekal jsem také, že pokud si nepřiznáme, že tu máme poloprezidentský systém, že si premiér svoji vládu u prezidenta dokáže prosadit jako celek, ne po částech. Pokud to tak půjde dál, obávám se, že příští vláda přijde třeba jenom s polovinou ministrů, kteří ale budou muset dočasně řídit dva resorty každý, poněvadž jejich nominované kolegy pan prezident neuzná za vhodné.
Stejně jako moji kolegové jsem připraven ke konstruktivní opoziční práci. Jako poslanci je mi nejbližší oblast vzdělávání, školství, vědy a výzkumu. Jsem rád, že vzdělávání je označeno ve vládním programovém prohlášení jako priorita. Zároveň se ale obávám, že za prioritu je označeno již tolik věcí, že bude vlastně rébus, co tou prioritou skutečně je. Premiérem slibované 45tisícové platy učitelům rád ve státním rozpočtu podpořím. Je mi jen záhadou, pokud sliby myslíme vážně, proč jsme jejich realizaci nenastartovali již při schvalování současného státního rozpočtu. Ta možnost tady totiž byla.
Kapitolu školství a vzdělávání v programovém prohlášení považuji za poměrně zdařilý kompilát z mnoha programů politických stran. (Odmlčuje se pro hluk v sále. Do sálu se nese i velký hluk, zejména pískot, zvenku.)
Jsem rád, že se tam rozhodně neztrácí ani lidovecké priority, např. revize inkluze. Jsem však zvědav, jak bude vypadat tato revize v podání dvou stran s hodně odlišným přístupem k této záležitosti. Hlásím se k podpoře i dalších bodů, které jsme měli ve volebním programu, k podpoře talentované mládeže, k posílení postavení ředitele školy, snížení byrokratické zátěže učitelů či zdůraznění praktického vzdělávání... Pane předsedající, já nevím, jestli neruším náhodou tady...
Děkuji. A to tam ještě není explicitně zahrnuta revize povinné maturity z matematiky, kterou s ohledem na nelichotivé výsledky maturantů ministr školství zcela logicky zamýšlí.
V každém případě doporučuji čas od času programovým prohlášením zalistovat, aby se po několika letech pan premiér nemusel divit jako dnes ráno, proč se nepohlo například s duálním vzděláváním. Měla ho v plánu totiž již minulá koalice, ale pokud si dobře vzpomínám, připomínali ho pouze lidovci.
Věty o kvalitě a spravedlivém financování jsou hezké, boří je však fakt, že učitelé církevních škol, které patří k nejkvalitnějším, a proto i nejžádanějším v zemi, se vzhledem k nevyřešení financování církevních a soukromých škol cítí jako učitelé druhé kategorie. Všechny veskrze pozitivní věty o přípravě budoucích učitelů a zkvalitnění výchovně vzdělávacího procesu zůstanou na vodě, pokud nedojde k razantnímu navýšení peněz vysokým školám se zvláštním důrazem k pedagogickým fakultám a dalším fakultám připravujícím budoucí učitele. Premiér na plakátech slibuje 45 tisíc učitelům na základních a středních školách, což je jistě dobře, ale o vysokoškolských učitelích nikde ani zmínka, nikde ani řeči, a to je s prominutím trochu na hlavu.
Pokud chceme prosazovat ve školství moderní trendy, určitě je zdůrazňujme také více ve spojení s otázkou digitalizace. To jsem rád, že ta tam má samostatnou kapitolu, o té vím, ale je to potřeba ve spojení s tím vzděláváním. Důraz si rozhodně zaslouží také protidrogová problematika. A nechceme-li, aby demokracie časem zůstala jen na papíře, také občanské vzdělávání a další důležité gramotnosti, zvláště finanční. (V sále je hluk.) Kolegové, už se opravdu blížím k závěru, ale potřeboval bych klid.
Děkuji. Na závěr úplně z jiného soudku, totiž dopravního. Na řadu z nás čeká anabáze při přesunech po dálnicích a dalších našich silnicích a tratích. Trauma z nich umocňuje srovnání s dalšími zeměmi: Rakouskem, Německem, Chorvatskem - mám teď nedávnou čerstvou zkušenost - a dalšími. Dopravní infrastruktura není zrovna naší chloubou, spíše ostudou. Pokud ještě pan premiér sní, když náhodou spí, a vejdou se do toho snu dálnice a rychlovlaky, věřím, že Ministerstvo dopravy se stejným ministrem bude povzbuzovat k lepším výsledkům, než jakých jsme se dočkali doposud.
Budu hlasovat proti druhé vládě Andreje Babiše. Zároveň jsem jako opoziční poslanec připraven podpořit všechno to, co bude dobré pro občany naší země a očekávám alespoň solidní vstřícnost k opozičním návrhům.
Děkuji za pozornost.
