Statistiky některých organizací, zejména těch v „zeleném“ tričku, mě už po šumavských peripetiích nechávají celkem v klidu. Tam jsem totiž poznal, jak se průzkumy dělají a jak se pak hodnotí. Stejně tak mě v klidu nechává tvrzení pana Patrika z Hnutí Duha, který hned přispěchal s tvrzením, že postoj ČSSD je antiekologický, což prý není divu, když jeho reprezentantem je autor těchto řádků. Kdo zná pana Patrika, ví, proč jsem v klidu. Úsměvný je jistě zlatý vavřín, který přátelé ze Zeleného kruhu přidělili TOP 09. Asi obdivují podporu monstr ekologické zakázce, kterou představitelé vládní strany vyjadřují tomuto excelentnímu tunelu na veřejné prostředky. Ale co, na barvy a činy nehleďme, hlavně když socani budou poslední!

Postoj české sociální demokracie samozřejmě není ani antiekologický ani jinak namířený proti ochraně našeho životního prostředí. Základem ekologické politiky sociální demokracie je udržitelný rozvoj, a ten ČSSD všemožně podporuje. Vycházíme z toho, že se musí sladit hospodářské, ekologické a sociální zájmy, aby se podpořil (či přinejmenším udržel) ekonomický růst. Bez něho se nevydělá nejen na pokrytí sociálních výdajů státu, ale ani na ochranu životního prostředí, včetně likvidace starých ekologických zátěží. Jedno souvisí s druhým a druhé s třetím.

Jinak řečeno, ČSSD má a musí mít v oblasti ochrany životního prostředí svůj program pro zdravě zeleně smýšlející lidi. Tento program ale nesmí být ani experimentální (jak jej známe z výroků i činů Zelených, Duhy a některých dalších občanských sdružení), ani extrémní (jak to zaznívá často z úst představitelů ODS či TOP 09). Musí být prostě rozumný, obecně akceptovatelný a založený na moderních poznatcích vědy. Vyvážený ve všech oblastech. Což je věc, která přátelům ze Zeleného kruhu buď uniká, nebo nejde.