Ale nedá mi to, abych nezareagoval na jedno vystoupení, které se událo ještě v den voleb. Mohl jsem zareagovat dříve, ale informace o události, ke které se vyjadřuji, se ke mně donesla až s odstupem několika dnů.
Režisér Hřebejk, který během voleb stál na straně poraženého ministra Schwarzenberga, v přímém přenosu pro zpravodajství TV Prima prohlásil "Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga (míněno Zemana) na Hrad."
Mohli bychom říci, že zase jeden volič, který do prezidentské volby promítl své naděje, neunesl porážku svého favorita. Je to lidské. Takových výroků na adresu jedné či druhé strany zazněla po českých a moravských hospodách jistě spousta. Nevítám to, ale nechci to dramatizovat. Konec konců „ryba smrdí od hlavy“ a „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, jak by řekla teta Kateřina v Jirotkově Saturninovi. Vyjadřují-li se představitelé národa jako vidláci, těžko tomu bude u národa jako takového jinak.
Hřebejkův výrok však přesto všechno považuji za skandální. Označit čtvrtinu národa za rudá a hnědá prasata je hodně silné kafe na to, aby nad tím člověk mohl mávnout rukou. Měl jsem režiséra Hřebejka za slušného člověka a vážil jsem si toho, co odvedl ve své profesi. Nicméně jeho vyjádření je výrazná demonstrace toho, kam i člověka slušného a profesionála ve svém oboru zavedou vášně temné politické propagandy.
Ano, předvolební kampaň možná nebyla úplně korektní. Ale nebyla korektní z obou stran. To ale není chyba voličů. A nelze jim také vyčítat, že neodlišili zrno od plev, ať už na jedné nebo na druhé straně. Každý, kdo si zahrává s náladami davu, to dělá vědomě a účelově, neboť ví, že „jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou, počínající antipatie nebo odpor, mění se u jedince v davu ihned v divokou nenávist“, jak napsal Gustav Le Bon ve své slavné knize Psycholgie davu, která poprvé vyšla již v roce 1895. Průběh kampaně můžeme přičítat kandidátům a jejich předvolebním štábům a je to také otázka na politické strany a předvolební štáby, zda budou chtít v tomto duchu pokračovat.
Od vzdělaného člověka – nepolitika, který si navíc svým dosavadním dílem vytvořil jistý morální kredit, bych však očekával, že nám, politikům, bude nastavovat zrcadlo. On se zatím sám projevil jako nepatrný jedinec v davu, který se nechá zmítat vášněmi a nenávistí. Nejste lepší, pane Hřebejku.
J. Zimola, jihočeský hejtman
