děkuji mnohokrát za slovo. Já před vás předstupuji naposled, vystoupil jsem jednou v prvním čtení, jednou ve druhém čtení, vystoupím také jenom jednou, nebudu to už pak nějak tříštit žádnými faktickými. Vystupuji před vámi s prosbou o podporu společného pozměňovacího návrhu ctěného kolegy Pavla Bělobrádka, který tady dnes nemůže být, kolegyně Zuzky Ožanové a mého.

S tou prosbou přistupuji ve dvou rovinách. Neumím ty svoje suchopárné, povětšinou právní argumenty, v 51 letech už se člověk nemění, zabalit do jakýchkoliv řeknu hezkých marketingových obalů. To znamená, budu se i dnes snažit o podporu, nebo tu mou prosbu podpořit věcnými argumenty, konkrétními argumenty. To je jedna rovina. A druhá rovina té prosby - mluvil o tom kolega Bernard, snad mi bude věřit, prostřednictvím paní předsedkyně, zástupce předkladatelů. Já jsem se celou tu dobu projednávání sněmovního tisku 241 snažil podívat a dneska po té struktuře půjdu na problém tzv. "manželství pro všechny", tohoto pojmu, nebo tohoto sousloví, podívat pohledem toho, jaké důvody pro podporu uvádějí mí názoroví oponenti. To znamená, já jsem konzerva, vím to, hlásím se k tomu, a respektuji přitom tu názorovou protistranu, to znamená zastánce manželství pro všechny.

Vlastně jsem se od včerejšího večera zamýšlel nad tím, když tady dnes budu mluvit, tak se pokusím jít po argumentech zastánců manželství pro všechny. Možná překvapím, že řadu z nich silně podpořím a u těch, které naopak třeba stejně silně nepodpořím, tak uvedu ty argumenty. A začnu, protože si myslím, že člověk má hledat v životě shodu, tak začnu těmi body, které opravdu si myslím, že zasluhují velmi silnou podporu. Nevím, jestli vyjmenuji, jsou to moje slova, nechci si brát do úst slova někoho jiného, tak doufám, že názory zastánců manželství pro všechny jsem navnímal správně, nebudu je řadit podle priorit. Často hovoří zastánci manželství pro všechny a argumentují pro název, shodný název s dosavadním institutem manželství.

Já tady k tomu uvádím, je to možná úhelný kámen, tento název nebo shodnost názvu, a tento argument podpořit nemohu. Nemohu ho podpořit prostě z toho důvodu, že lidský rod je postaven na biologickém rozdílu mezi mužem a ženou a pro dvě různé situace, to znamená, pro svazek osob různého pohlaví a pro svazek osob stejného pohlaví, které z důvodu biologických rozdílů, ne etických, ne mravních, ne jakýchkoliv jiných rozdílů, ti lidé mohou být stejně dobří a stejně špatní v obou svazcích, ale prostě proto, že ten svazek je rozdílný, tak otázku názvu manželství pro svazek osob stejného pohlaví podpořit nemohu. Druhý, možná velmi silný, požadavek, prosba názorové strany manželství pro všechny je narovnání všech soukromoprávních práv a povinností, ono se někdy nemluví o těch povinnostech, takže práv a povinností - a teď s odhlédnutím od práv a povinností k dětem.

Narovnání soukromých práv a povinností - já vždycky říkám obě dvě ty roviny, protože máme občas všichni tendenci v moderním světě zapomínat také na ty povinnosti - tak narovnání práv a povinností je naprosto legitimní a oprávněný požadavek zastánců manželství pro všechny. To říkám s plnou vážností. Musí si sáhnout do svědomí naši předchůdci v předchozích volebních obdobích, protože je prostě pravdou, je realitou, že v právní úpravě registrovaného partnerství v dosavadní právní úpravě, v pořád platné a určené právní úpravě, soukromá práva a povinnosti registrovaných partnerů prostě stejná nejsou. Takže tento požadavek naopak velmi silně podporuju, je podle mě spravedlivý, férový, oprávněný, silný, legitimní.

Třetí bod, který často zastánci manželství pro všechny uvádějí a na který jsem se snažil podívat a myslet na něj, je to, že uvádějí - český právní řád, tím, že svazek osob stejného pohlaví, to znamená, dnešní platné a účinné registrované partnerství, je upraven zvláštním zákonem, tak z nás vlastně dělá osoby dvou kategorií. Proč občané České republiky mají jako základní civilní kodex občanský zákoník a my musíme mít zákon o registrovaném partnerství? Takže tento argument považuju za prakticky stejně silný, stejně oprávněný, stejně legitimní, stejně férový, protože to racionální odůvodnění nemá, a je to otázka - to není zase z mé strany kritika - je to otázka na naše předchůdce v předchozích volebních obdobích v obou komorách Parlamentu České republiky.

Posouvám se ke čtvrtému bodu nebo čtvrtému argumentu a on jenom navazuje na v zásadě to, co jsem řekl v argumentu ad tři, legitimnost požadavku přesunout úpravu soukromých práv a povinností osob ve svazku stejnopohlavním do základního civilního kodexu České republiky, to znamená do občanského zákoníku - jednoznačně říkám ano, náš společný pozměňovací návrh tuto věc řeší. A nosičem pro náš pozměňovací návrh je občanský zákoník.

Pátý bod. Tam mě nejvíc překvapuje a tady se budu naprosto zastávat opět stejnopohlavních párů, má to moji silnou podporu - a tady jenom z pohledu odborného právnického, legislativně technického je to věc, které vlastně nerozumím, ať už na samotném návrhu na sněmovním tisku 241 tak, jak byl předkladateli předložen, tak na pozměňovacím návrhu kolegy Josefa Cogana, prostřednictvím paní předsedající. Přece, pokud nějakým způsobem projde úprava - a nepředjímám, v jaké podobě nakonec projde úprava - svazku osob stejného pohlaví, tak musíme řešit dosavadní právní vztahy.

A já teď upozorním na několik velmi praktických rovin. Přece i osoby, které dnes žijí v registrovaném partnerství, mají nějaké společné bydlení - já budu opravdu akcentovat úplně tyto praktické životní věci - mají třeba společný nájem bytu, mají dneska nějaký majetek, nějaké majetkové hodnoty, které leckdy i společně vytvářely - a já vím, že někdy mně to bylo v mých vystoupeních rozporováno, ale věřte a věřím, že ti, kdo z vás čtou pozměňovací návrhy detailně, tak ví, že to hodnotím na 100 procent objektivně a pravdivě. V samotném sněmovním tisku 241 předkladatelé tyto životní situace a to, jak s nimi bude naloženo, vůbec nijak neřeší. Tam je jedno přechodné ustanovení, které se týká matrik. Jedno jediné přechodné ustanovení.

Opravdu ty praktické životní situace - bydlení, majetek, to, co se bude dít se svazkem, kde dnes osoby stejného pohlaví žijí v registrovaném partnerství - tak se nijak neřeší žádným přechodným ustanovením, aby se to dosavadní registrované partnerství případně stalo buď manželstvím pro všechny, nebo partnerstvím. Jinými slovy, my bychom ty osoby - a to mně tedy nepřipadá taky úplně správný a férový postup - vlastně hnali do situace, kdy by musely provést rozluku registrovaného partnerství podle dosavadního zákona o registrovaném partnerství a pak vstoupit do nějakého nového svazku, ať tady dnes projde jakýkoliv svazek. Tak to mně z pohledu praktického životního pohledu na páry stejnopohlavní přijde vůči nim ne úplně správné, protože opravdu zapomenout na roviny praktického každodenního lidského života tak podle mého názoru není správné.

Vždycky se dá všechno napsat líp. Nebudu z našeho pozměňovacího návrhu dělat ten nejlepší možný. My jsme ho odpracovali s maximální možnou precizností. A pokud se podíváte na přechodná ustanovení v našem společném pozměňovacím návrhu, tak všechny ty praktické životní situace, společné bydlení, právo společného nájmu, majetkové poměry těch dosavadních osob stejnopohlavních v regionálním partnerství, právě tu otázku, aby nemusely osoby, které dnes jsou v registrovaném partnerství podstupovat znova ještě proceduru, která pro ně nemusí být komfortní, pokud by chtěli nastoupit do nějakého svazku, který by vzešel z dnešního rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak máme přechodné ustanovení i k tomu. To znamená, tady si myslím, že na to předkladatelé nemysleli, nechci hodnotit ty důvody, myslím to opravdu právně, obsahově, a ty pozměňovací návrhy a samotný návrh, sněmovní tisk 241, jsou opravdu takové, jak tady teď popisuji.

Dostávám se možná k nejspornější otázce nebo aspoň tak z rozhovoru s kolegy já ji vnímám jako nejspornější - práva a povinnosti, já vždycky podtrhuji práva a povinnosti k dětem. Tady budu možná nejobsáhlejší a nejdetailnější z mého vystoupení, ale nebojte, nebude nijak dlouhé, rozhodně nebudu tady do 11 hodin, jak se mě ptali někteří z kolegů. V debatě názorové strany manželství pro všechny často zaznívá - chceme narovnat práva k dětem, chceme nastavit ochranu dětí v České republice.

Takže k té rovině chceme narovnat práva k dětem, chceme mít stejná práva k dětem, právo na osvojení, právo na výchovu dětí, jako mají manželé v institutu manželství. Tak tady si dovolím opravdu citovat, protože slova ctihodných ústavních soudců jsou mnohem, řeknu, vážnější, kredibilnější než slova má, pouhého řadového poslance. Teď budu citovat z plenárního nálezu, to znamená, nálezu všech 15 ústavních soudců, není to ono složení, které máme teď aktuální, z plenárního nálezu Ústavního soudu 7/2015 z června 2016.

Bod 35. Odůvodnění a argumentace Ústavního soudu. Ústavní soud vychází především ze skutečnosti, že neexistuje základní právo na osvojení dítěte, a to ani na ústavní úrovni České republiky, ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky. Není totiž dáno ani základní právo na uzavření sňatku, respektive registrovaného partnerství. Zvláštní ochrana je totiž zaručena podle čl. 32 odst. 1 Listiny (základních práv a svobod) České republiky, toliko rodičovství a rodině. Postačuje proto konstatovat, že pojem rodina chápe Ústavní soud primárně nikoliv jako jakýsi umělý sociální konstrukt, nýbrž především jako konstrukt biologický, založený na pokrevním příbuzenství osob, které spolu žijí, případně jako vztah nepříbuzenský, který však biologický vztah napodobuje.

Z novějšího nálezu, opět z plenárního, aby bylo vidět, že judikatura českého Ústavního soudu je teď aktuální časově, že se nejedná o nějaké archaické nálezy a že se v mezidobí nemění, to znamená, můžeme ji nazývat ustálenou a konstantní judikaturu Ústavního soudu. Teď budu citovat z plenárního nálezu Ústavního soudu 6/2020, bod 12 tohoto plenárního nálezu. Podrobí-li se relevantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva patřičnému rozboru, nelze jen ve shodě s většinou konstatovat, že neexistuje žádné obecné právo stát se rodičem nebo počít dítě, že právo stát se rodičem nelze dovodit ani z článku 8, ani z článku 12 úmluvy, míněno Úmluva o ochraně základních práv a svobod, ne česká listina, zdůrazňuji evropská Úmluva o ochraně základních práv a svobod, a že z úmluvy nelze dovodit ani žádné obecné právo na to stát se osvojitelem, a nelze tedy dovozovat žádnou povinnost státu umožnit přístup k osvojení. Tolik ta právní rovina.

Mohl bych citovat i samotná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jsem schopen vám ty jednotlivé nálezy Ústavního soudu, včetně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, zdůrazňuji zase pro přesnost, ne soudního dvora Evropské unie, ale skutečně Evropského soudu pro lidská práva, jsem vám je schopen dát k nahlédnutí, mám je stažená snad všechna.

Takže to je ta často argumentovaná otázka, že existuje jakési právo na osvojení, právo na děti, mám-li takhle zjednodušeně říct. Je mi líto, že v tomto směru ta názorová strana často nepoužívá úplně správné a přesné argumenty, objektivní argumenty, protože prostě opravdu žádné takové právo ani v českém právním řádu, ať už zákonem, nebo ústavním, ani v mezinárodním právním řádu, včetně evropské Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Tento dokument, předpokládám, nebude nikdo zpochybňovat, ať je v naší Poslanecké sněmovny liberálního nebo konzervativního, pravicového nebo levicového zaměření, stejně tak si myslím, že všichni s velkou vážností, všichni, ať jsme jakéhokoliv politického zaměření, lidského zaměření, vnímáme rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, tak věřím, že argument o tom, že narovnáváme práva k dětem, věřím, že třeba v tom veřejném diskurzu i po mém vystoupení, po drobném střípku do veřejného diskurzu zaznívat nebude. Ten argument není správný, není férový. Je mi líto, že ho musím takto názorovým zastáncům manželství pro všechny říct. A myslím si, že řada z nich to ví, že tento argument nepoužívají přesně. Žádná taková práva, ať na osvojení, ať právo na řeknu jakákoliv jiná práva k dětem, neexistují.

Stejně tak, já jsem na to byl dokonce tázán v televizní debatě po druhém čtení se ctěnou, respektovanou kolegyní Klárou Kocmanovou, prostřednictvím paní předsedkyně, tak jsem dostal argument, a ten taky zaznívá ve veřejném diskurzu, ve veřejném prostoru, ve veřejné debatě velmi často, právo na osvojení v rámci stejnopohlavních párů musíme dát kvůli ochraně dětí, kvůli ochraně práv dětí, kvůli faktické ochraně dětí v nebezpečných situacích. A můj argument tam byl velmi rychlý a věřím, že kdyby tady seděl kdokoliv z institutů a všech institutů, jak je v České republice máme nastaveny, v orgánech sociálně-právní ochrany dětí, ať by tady někdo seděl z výborných českých státních zaměstnanců, kteří řeší mezinárodně-právní ochranu dětí, protože i ty smutné příběhy samozřejmě v lidském světě existují, to nepopírám, tak Česká republika - Česká republika - má jak v té exekutivní rovině jednotlivých exekutivních nástrojů a opatření, v institucích, v zaměstnancích, tak v legislativní rovině jeden z nejlepších systémů na světě ochrany dětí, ať už v té řekněme legislativní nebo v té exekutivní.

Čili argument, a s tím opět tedy nemohu souhlasit, argument zastánců manželství pro všechny, že tu úpravu děláme kvůli ochraně práv dětí, je z mého pohledu svým způsobem velmi neuctivý k práci všech zaměstnanců na jakýchkoliv úrovních, kteří se na ochraně dětí v České republice podílejí, protože opravdu institucionálně, dlouhodobě, a to není záležitost posledního roku, dvou, tří, čtyř, pěti, to je dlouhodobá záležitost několika desítek let, opravdu náš systém, častěji se používá ten pojem sociálně-právní, já to nezužuji jenom na sociální rovinu, protože se leckdy jedná o zdraví dětí, o násilí na dětech a tak dále, prostě ten komplexní systém právní ochrany dětí i exekutivní ochrany dětí je v České republice na jedné z nejlepších úrovní v rámci celého světa.

To jsou, prosím vás, mé argumenty k tomu. Snažil jsem se je takhle bodově seřadit. Snažil jsem se vlastně naznačit, že v pěti z osmi těch argumentů náš pozměňovací návrh vychází vstříc, tím ho nijak nezveličuji. Asi rozumím lidsky, a teď to řeknu úsměvně, že zastánce manželství pro všechny tím nedojmu, ale snažím se svoje argumenty říkat korektně, slušně, nahlas, tak vlastně v pěti z osmi argumentů těm názorům rozumím. V našem společném pozměňovacím návrhu jsme se těm argumentům snažili vyjít vstříc a snažil jsem se teď tou mojí poslední řečí, posledním vystoupením k tématu manželství pro všechny na půdě Poslanecké sněmovny ukázat to, že názoroví - to není přece sprosté negativní slovo - názoroví odpůrci manželství pro všechny také museli ujít a ušli velký kus myšlenkové cesty oproti tomu platnému a účinnému es-is (?) stavu. Na spoustu věcí, na spoustu argumentů přinášíme v našem společném pozměňovacím návrhu odpovědi. A myslím si, že ten pozměňovací návrh, možná v to doufám trošku idealisticky, by se mohl stát nějakým názorovým průsečíkem, který by nějakou podstatnou část vás, mých ctěných kolegů a kolegyň, mohl oslovit.

Děkuji vám za pozornost a děkuji za případnou podporu pozměňovacího návrhu.