Musím v úvodu říct, že mě poněkud vystoupení pana předkladatele zklamalo. Čekal jsem, že ten vývoj bude poněkud jiný, nicméně duch minulosti byl vyvolán a já si myslím, že duchové by měly zůstat spát, ale KSČM ho vyvolala. Není to dobře, není to dobře pro nikoho.
Tak se vraťme do té minulosti. Mě tady bohorovnost některých lidí spojená s krátkou pamětí vždycky překvapí, ale ono to je asi dáno historicky, jak o tom svědčí mnoho biblických rčení, jako například "ten, kdo jest bez viny, první hoď kamenem" nebo "po bitvě je každý generál". Takže se vraťme do té minulosti, kterou si někteří poslanci, naši kolegové, nepamatují, někteří ani nebyli na světě. Ale myslím, že členové KSČM si ji pamatují. Jak vypadala v 90. letech naše země? Továrny vyráběly zboží, které nechtěli už ani v Sovětském svazu. Chrlily tisíce, možná stovky tun škodlivin do ovzduší. V severních Čechách podzimní inverze trvala až do dubna. Smog byl tak hustý, že se dalo zabloudit na přechodu pro chodce a v případě, že byl dokonce vyznačen, tak jste neviděli na druhou stranu. A to nemluvím o duševní svobodě lidí. Toto je výchozí bod.
Transformační vlády. Z počátku 90. let, která nám symbolizuje jméno Václava Klause st., musím podotknout, zvolili pro nelehký úkol transformace cestu malé, velké a kupónové privatizace. A já si myslím a věřím tomu, že dobře věděli, jaká rizika tento transformační proces nese. Ale co podcenili, byla kreativita a vynalézavost některých budoucích velkopodnikatelů. Když jsme u těch příkladů, tak si v době vánoční také jeden můžeme připomenout. Bylo, nebylo, byl jednou jeden významný chemický podnik a zlá vláda se rozhodla provést transformaci kupónovou privatizací ze 49 % a velkou privatizací majoritního balíku 51 %. 49 % akcií rozdal stát svým občanům zdarma a soutěž na ten majoritní balík, kterou vyhlásil Fond národního majetku v roce 1995, vyhrála společnost, nazvěme ji třeba A a nabídla půl miliardy. Půl miliardu si půjčila od banky, zaručila ji akciovým podílem, Fond národního majetku dostal zaplaceno, stát tedy dostal zaplaceno. A ten příběh asi úplně nekončí. Najednou se objevuje firma, pro jednoduchost ji označme třeba B, a ta od těch drobných akcionářů skupuje akcie, nevím, ale předpokládám, že levněji než firma A od fondu a postupně se stává akcionářem, větším a větším akcionářem a chce se stát největším akcionářem. Ale to není možné, namítl by každý středoškolák, prostě 51 % je 51 %. Ale jde, čaroděj třetí kategorie namítne a 23. 7. 1998 je zapsáno zvýšení základního jmění této společnosti o 250 mil. korun, a to pouze ve prospěch firmy B a tímto kouzlem je z 51 % akcií ovládajících podíl minorita 37 %. Pak už to jde rychle, A nesplácí úvěr půl miliardy, ten se zajištěním, firma jde nakonec do úpadku. Tento nesplacený úvěr vlastně zaplatí stát, a to prostřednictvím sanace banky, která tento úvěr poskytla. Každý vánoční příběh má mít dobrý konec, a tak se v roce 2006 konečně setkávají v jedné domácnosti jak akcie A, tak akcie B a hodný čaroděj AB, nyní již druhé kategorie, půl miliardy navzdory zlé vládě ušetřil a všechny zaměstnance po zásluze odměnil. Také jeden příběh.
Já si myslím, že všech opravdových a obětavých odborníků z té doby, kdy se přecházelo od tragicky nefunkčního socialistického hospodaření k tržnímu režimu, si velmi vážím. Václav Klaus, Tomáš Ježek, Dušan Tříska, Ivan Kočárník a dokonce i Miloše Zeman jsou skutečné osobnosti tehdejší doby. Pokud chce ale někdo tvrdit, že tito lidé měli předpokládat, možná mohli, ale měli zajistit, aby lidé nečarovali, aby kriminalita zmizela ze světa, aby všichni vždy dodrželi svoje slovo a splnili své závazky, tak to si myslím, že by byl minimálně naivní. Mimochodem Lovochemie je dneska ekonomickým srdcem Agrofertu. Voličská podpora hnutí ANO je v Lovosicích enormní. A pokud byly hlasy vládního hnutí pro zařazení tohoto bodu myšleny jako poděkování vládám ODS za úspěšnou privatizaci, tak si tuto pochvalu rád od nich poslechnu. Ale to bude asi jinak. Já si myslím, že od KSČ, pardon KSČM, je to podle mě trošku jinak. Tam ta ztráta paměti a skoro soudnosti je možná další pokus překreslit polistopadový vývoj, popřít a změnit historická fakta a zpochybnit úspěch ekonomické transformace. Tak bych to viděl. Také doufám, že podle volebních výsledků a podle posledních volebních průzkumů jsou to, doufám, poslední pokusy z půdy této Poslanecké sněmovny.
Ale ještě některá další fakta, abychom měli nějaké srovnání. Hospodářství NDR v roce 1990 bylo velmi podobné tomu našemu jak velikostí, tak výkonem.
A jak známe, Ordnung muss sein, myslím si, že si můžeme vypůjčit přesná čísla, nebo přesnější čísla od našich německých kolegů. V červenci 1990 převzal kontrolu nad osmi tisíci východoněmeckých podniků fond Treuhandanstalt, to je obdoba našeho Fondu národního majetku. Těch osm tisíc podniků mimochodem zaměstnávalo 40 zaměstnavatelů bývalé NDR. A jeho úkolem bylo převést co nejrychleji tyto podniky do soukromých rukou. Ten proces byl asi složitý, o čemž svědčí pokus o atentát na tehdejšího prezidenta tohoto fondu. Ještě že se tady v Čechách jenom fackujeme. Místo očekávaného zisku ve výši 600 milionů západoněmeckých marek skončil tento fond v roce 1994 se ztrátou 200 milionů západoněmeckých marek. To je mi srovnání. A právě včera, a to hlasy komunistů, bylo pomoženo, aby vláda dobyla privatizační účet, na kterém dvacet let, více jak dvacet let po úspěšné privatizaci se dostala k zůstatku, který činí minimálně dvě desítky miliard korun, a to díky vládám ODS, ODA a KDU-ČSL.
Hodnota hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly, tedy když započteme změny cen, byla v roce 1990 8 890 dolarů a v roce 2017 36 900 dolarů, více jak čtyřikrát tolik. Tak je to špatně? Je to dobře? V každém případě je to násobně lépe, než když tuto zemi řídila KSČ. A pro připomenutí této doby jsem si tady dovolil, mikulášské doby, pro pana předsedu této strany a předkladatele připravit drobný dárek, který jistě připomene dobu. Je to dar, který v roce 1988 byl podpultové zboží a byl jenom ze známosti. Prostřednictvím pana předsedajícího. (Řečník předává zabalený dárek předsedovi Filipovi. Tleskají poslanci v pravé části sálu.)
A úplně nakonec, kdyby nebyly po roce 1948 všechny majetky ukradeny, nebylo by třeba po roce 1990 vůbec nic privatizovat.
Děkuji za pozornost.
