Především je to přiznání, že distanční výuka nefunguje, že nemůže nahradit výuku prezenční. Kdyby fungovala, nemusíme sahat do maturit, že? To je vážná věc, jakkoliv jsme to mnozí samozřejmě dobře věděli už dávno. Co bylo možné vzít jako nouzové řešení na jaře, nemůžeme akceptovat jako postup na podzim. Z jarní improvizace se stal hlavní nástroj, na kterém ministr Plaga postavil strategii rezortu.

Dobrá, i to bychom mohli přijmout jako nějaké řešení. V tom případě je tady ale otázka, co pan ministr dělal celé léto? Zlepšily se v mezidobí podmínky pro učitele? Ne. Zlepšily se technické podmínky pro žáky? Ne. Podařilo se reálně zlepšit vybavení všech stupňů škol? Ne, a pokud ano, tak hlavně díky skvělým iniciativám jednotlivců, firem nebo neziskovek. Zlepšilo se teoretické a didaktické zázemí pro učitele? Ne, v podstatě vůbec, a pokud, tak zase hlavně díky iniciativám samotných učitelů a jejich svépomoci.

A také: Postavil se někdy pan ministr jasně a zřetelně tvrzením, že „učitelé vlastně nic nedělají, jsou doma a flákají se“? Pokud ano, tak rozhodně ne hlasitě. Ale on by s touto pomluvou měl bojovat dnes a denně, stále. On by měl být hlavním nositelem popírání této lži, která radostně zamořuje sociální sítě – ať už ten nesmysl někdo šíří proto, že tomu fakt věří, nebo ať ho šíří trollí farmy.

Pojďme dál: Pokud distanční výuka neumí nahradit výuku prezenční, co pan ministr udělal pro bezpečné otevření škol co nejdříve?

Ať hledám, jak hledám, nenacházím. Zatímco školky a první dva ročníky základních škol celkem bez větších problémů běží, ve zbytku chcípnul pes. Nebo PES?

Když začnu z lidské stránky, kolikrát jste slyšeli pana ministra poděkovat učitelkám a učitelům, kteří tyto děti učí? Jednou na půl pusy? Dvakrát? Zase – měl by jim děkovat při každé příležitosti. A měl by pro ně dělat první i poslední. Místo toho jim oznámí, že platy pořádně porostou jen těm „nejlepším“, protože si prostě usmyslel, že devět procent do tarifu nebude, že větší část peněz „odkloní“ do „odměn“. Zároveň ubral školám peníze na společné vzdělávání, ale společně vzdělávané děti v nich nechal. Jak to budou školy financovat? No z těch peněz „na odměny“, že? Jinde je vzít nelze. Čili je to velká lež a veliký podraz. Na školy, na učitele a hlavně na děti. A také školníky a spol: Nepedagogům ve školách totiž pro jistotu ministr nezvýšil tarif ani o korunu.

Anketa mezi středoškoláky je snahou přehlušit nespornou skutečnost, že úřad ministra Plagy zaspal. Když místo zavření škol na podzim mnoho lidí, odborných asociaci ředitelů i učitelských spolků (a třeba i školský výbor o tom na můj popud jednal) navrhovalo řadu opatření, jak zajistit dále bezpečnou výuku (plošné testování učitelů, či možnosti testování středoškoláků a vysokoškoláků byly jen jedny z mnoha návrhů). Nestalo se skoro nic. Tedy stalo. Místo aktivní obrany byla zvolena totální defenzíva a zavřely se školy. Co jiného ale dělat, když aktivní přístup by byl možný jen po pořádné letní práci a pečlivé materiální, odborné i personální přípravě a po otevřené diskuse s rodiči, učiteli, s politiky.

Všimněme si. Proč se nezavřely školky, proč se otevřely téměř vzápětí první dva ročníky ZŠ? Tam se virus nešíří a ve třetí třídě se už šíří jako divý? Vysvětlil to někdo na základě statistik, čísel, dat, podle kterých se rozhodovalo? Pokud ano, tak možná na uzavřených jednáních a jednou větou na některé ze zmatených hektických tiskových konferencí.

Ale jak mají občané věřit vládním opatřením, když jim nejsou dána logická a pregnantní vysvětlení jednotlivých kroků? Jenže pokud jsou opatření dělána jenom jako „ústup do předem připravených pozic“, nelze je vysvětlit – protože vysvětlení by muselo obsahovat připuštění toho, že co se mělo udělat v létě, to se v rámci očekávání zázraku neudělalo. Anketa pana ministra je ve skutečnosti bezpodmínečnou kapitulací jeho úřadu. To není vítězství viru, to je přiznání, že ministerstvo školství selhalo a nebylo schopno připravit takové podmínky fungování alespoň maturitních ročníků, aby se studenti mohli adekvátně připravit na maturity.

Na tom nic nemění fakt, že v řadě zemí již dávno studentům oznámili různé redukce závěrečných zkoušek. V tom to je – již dávno. Tam to bylo součástí plánu, součástí představy, jak situaci zvládnout, jak uspořádat výuku.

A ano – nyní již není čas na nápravu. Ano, nyní je již skutečně nutné upravit maturity a slevit z jejich kvantitativní a bohužel zřejmě i z kvalitativní složky. Je v podstatě dobře, že alespoň jednou a formou ankety se pan ministr zajímá o to, co si studenti myslí – to je celkem jediná pozitivní novinka celé věci Co je ale důležitá otázka a co nějaká anketa na sociálních sítích nemůže řešit: Je vhodné naroubovat jedno řešení pro víceletá gymnázia, čtyřletá gymnázia, odborné střední školy, učební obory s maturitou a tak dále?

No nic, nechci to dělat ministru Plagovi ještě složitější tím, že bych mu, nedej Bože, připomínala, že školství není monolit.