Jaká jsou fakta?
Prezident Miloš Zeman jasně prohlásil, že pokud vláda padne, pověří Andreje Babiše sestavením nového kabinetu. Takže ti, kdo chtějí pád této vlády, protože chtějí především pád jejího předsedy, mají jasnou odpověď. Vláda by padla, premiér by zůstal.
Extremisté z SPD i komunisté vyjádřili ochotu podpořit případný třetí kabinet Andreje Babiše. To znamená, že k dispozici je 115 hlasů pro vládu na půdorysu ANO – SPD – KSČM. To je velmi pohodlná většina. To by mělo být vítězství? Nemám ten pocit.
Andrej Babiš prohlásil, že „nikdy, nikdy" neodstoupí. Ostatně – proč by to dělal, když může spolehnout na 115 hlasů? Jinými slovy tím padá verze výměny premiéra – jakkoliv by byla jistě správná, protože balvan trestního stíhání předsedy vlády na kabinetu leží a kabinet také tíží.
Přesto jsme podle opozice „zbabělci", pokud nechceme hlasovat pro návrh Miroslava Kalouska, Petra Fialy, Tomia Okamury a dalších na vyslovení nedůvěry? Co je zbabělého na tom nejít do situace, která nabízí pouze řádově horší řešení, než jaké je to současné?
Na mých sociálních sítích se objevuje argument, že si poslanci ČSSD chtějí uchovat svoje platy a proto nebudou hlasovat proti vládě.
Nemá to žádnou logiku. I když pomůžeme „sestřelit" vládu, mandát poslance tím nekončí. Poslanci o nic nepřijdou. Naopak když říkáme, že jsme připraveni přidat naše hlasy k návrhu na rozpuštění sněmovny (což by znamenalo předčasné volby), tak také říkáme, že jsme připraveni své mandáty odevzdat zpět voličům a jejich rozhodnutí.
Další tvrzení z facebooku je, že setrváním ve vládě „legitimizujeme" premiéra a zjednodušujeme mu situaci při jeho trestním stíhání. To je zase absurdní. Opravdu má Andrej Babiš jednodušší situaci, když je ministrem vnitra Jan Hamáček a ministrem spravedlnosti nestraník Jan Kněžínek (i když nominovaný ANO), než kdyby byl (například) ministrem vnitra Vojtěch Filip a ministrem spravedlnosti Tomio Okamura? Jistě, vyvolalo by to velké demonstrace a otřesy. Ale se 115 hlasy by to teoretické vládní strany nemuselo moc trápit.
Sociální demokracie přes veškerou nespokojenost nechce pád této vlády. Naše přítomnost v ní nás zatěžuje, v očích mnoha lidí nás poškozuje, ale pořád platí, že to je nejlepší ze špatných řešení. Raději, než abych pomohla zemi k nepokojům či k ústavní krizi, budu krýt záda našim ministrům a prosazovat spolu s nimi placení kompletní nemoci od prvního dne, zvyšování důchodů, zvyšování minimální mzdy a další body programu ČSSD. Raději budu jako poslankyně na školském výboru tlačit při každé příležitosti ministra školství, aby byl konečně snížen maximální počet dětí v třídách mateřských škol. To jsou věci, o které se pan Kalousek, pánové Fiala či Klaus ml. a další nestarají. Jsou jim ukradené a zřejmě by většinu z nich nejraději zrušili a školy privatizovali. Pro ně je vyvolání vládní krize velký experiment, na jehož konci za tři roky (nebo dříve) doufají v drtivé volební vítězství a dekonstrukci sociálního státu.
Pro ně platí, že čím bude hůře, tím lépe pro ně. Odmítám udělat z deseti a půl milionu obyvatel naší země laboratorní zvířata takového nezodpovědného pokusu.
