A hurónský smích zřejmě zní i z Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten měl totiž ve zhruba pěti zprávách za posledních patnáct let na tu "legálnost rozhodování o investicích" jiný názor než pan Jansta. A zřejmě pan Jansta nečetl a nedal panu redaktoru Kolářovi přečíst tu část rozsudku, že v dotacích probíhá soutěž! V dotačním řízení. Takže žádné dohody funkcionářů za zavřenými dveřmi.

Už se ani nepozastavuji nad tím, že pan Kolář se nějak:

1. zapomněl zeptat na názor mě a také MŠMT. Ministerstva minimálně proto, že po úřednících i po sportovních funkcionářích a organizacích uplatňuje náhradu škody. Na to trestní řízení nemá vliv.

2. zapomněl zmínit o panu Peltovi a odsuzujícím rozsudku za jeho zájmový seznam investic. Soudkyně dokonce vyslovila závěr, že o vině Pelty a bývalé náměstkyně Kratochvílové vzhledem k důkazům shromážděnými soudem nemá pochyb,

3. nezmínil, že v odůvodnění nepravomocného osvobození části obžalovaných (Jansta, Boháč, sportovní organizace) se ve věci neinvestičních dotací soud odkazuje paradoxně na mou vůli, mnou nastavená pravidla a systém MŠMT, který úředníci (i ti s Janstou spoluobžalovaní, tedy náměstkyně Kratochvilová a ředitel odboru sportu Bříza) nerespektovali. Z čehož pak dovozuje "beztrestnost" sportovních funkcionářů, kteří naopak chtěli to, co já…

Trestní řízení je krajní prostředek potrestání. Ale je nad slunce jasnější, že panem Janstou omílaná představa financování sportu ve stylu „státe, kraje, města a občané, dejte nám peníze z rozpočtu a my si je bez soutěže podle své úvahy samotní mezi sebou rozdělíme“ je fakt totálně mimo. Mimochodem. Takto to dle pana Jansty probíhalo do roku 2015 a fakt jsem si při nástupu na MŠMT nevšimla, že by to sportu a sportovcům prospívalo…

(rozhovor najdete ZDE)