V rozhlase jsem o tom hovořila s 1. viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy Janem Rafajem - a i když jsme si v něčem nerozuměli (tak samozřejmě, když pan Rafaj "kope" za zaměstnavatele, já za ty zaměstnance), musím říci, že nevidím nějakou racionální dohodu jako nemožnou. A to je fajn.

Hlavní je, že se tady rodí souhlas s provázáním minimální a průměrné mzdy pomocí nějakého algoritmu. Čímž by o minimální mzdě přestali rozhodovat politici (jak pan Rafaj říká, "přestala by to být hračka v rukou politiků"), ale stala by se veličinou určovanou vývojem celé ekonomiky.