Já bych přece jenom ráda vystoupila ještě tady k tomuto bodu. Zopakovala bych, že zde už v prvním čtení zaznělo, že předmětná novela usiluje o sjednocení podmínek, za kterých je zdravotně postiženým poskytován příspěvek na mobilitu.
Jenom pro vysvětlení. Osobám, kterým není poskytována pobytová sociální služba, je tento příspěvek poskytován na základě čestného prohlášení. A těm osobám, které jsou klienty pobytových služeb, je tento příspěvek poskytován na základě prokázání skutečnosti, že se skutečně pravidelně dopravují.
A právě v těchto rozdílných podmínkách spatřuje předkladatel nespravedlnost a zjevnou diskriminaci. Je třeba zdůraznit, že situace osob využívajících pobytovou sociální službu, je opravdu zcela rozdílná od situace osob, které jsou v domácím prostředí. Těm osobám v pobytových službách je poskytována celodenní komplexní péče. A protože jsem z praxe, tak skutečně mohu zodpovědně říct, že jejich potřeba opakovaně, zdůrazňuji opakovaně, se dopravovat mimo tato zařízení, je opravdu spíše výjimečná.
Naopak osoby, které pobytovou sociální službu nevyužívají, si veškeré své potřeby a aktivity musí zajišťovat sami. Tento rozdílný způsob prokázání nároku, jak jsem zmiňovala, na přiznání příspěvku však neznamená, že osobám pobývajícím v zařízení sociálních služeb, má být příspěvek na mobilitu automaticky odnímán. Současná právní úprava, jak jsem zmínila, umožňuje těmto osobám příspěvek čerpat v případě, že existují důvody hodné zvláštního zřetele.
Předkladatel poukazuje na to, že ačkoliv současná právní úprava připouští i výplatu příspěvku osobám, které jsou v pobytových zařízeních, tak ve skutečnosti k tomu v praxi nedochází, nebo dochází velmi výjimečně. My jsme tuto problematiku, jak už bylo řečeno, projednávali i na výboru pro sociální politiku a spíše jsme se shodli na tom, že je různá praxe.
A je možné, že na úřadech práce v jednotlivých krajích dochází ke špatné aplikaci metodického pokynu Ministerstva práce a sociálních věcí komu příspěvky v pobytových službách vyplácet. Já jsem si znovu prověřovala situaci ve svém volebním kraji, tedy v Jihomoravském kraji, a opravdu, pokud jsou k tomu dány důvody, tak příspěvek na mobilitu je vyplácen.
Jaké jsou důvody v těchto zařízeních? Je to tak, že je to jízda do zaměstnání, například u osob zdravotně postižených. Jsou to pravidelné návštěvy manžela v jiném zařízení. Jsou to pravidelné návštěvy v rodinách. Pokud si třeba rodina bere každý týden svého rodinného příslušníka domů, tak je to zohledňováno a je jim vyplácen příspěvek na mobilitu. Je to pravidelná návštěva hřbitova, pravidelná návštěva bohoslužeb. Takže opravdu to vypláceno je.
Asi není nepodstatné, že jsme také slyšeli, že navrhovaná změna by stála navýšení 400 milionů ročně. Tak, jak jsem jednala v těch zařízeních - věřte tomu, že sociální pracovnice pracují dobře a pokud se někdo opravdu pravidelně dopravuje, tak tuto skutečnost na úřad práce hlásí. Musím ale říct, že v praxi se dějí i opačné situace, kdy rodina tlačí na sociální pracovnice, aby jim toto potvrzení dali i bez toho, že tomu tak ve skutečnosti je.
Myslím si, že je třeba se zmínit i o tom, že by došlo k dalšímu zatížení úřadu práce, protože by si automaticky všichni klienti pobytových služeb s průkazkou ZTP nebo ZTP/P požádali o výplatu příspěvku na mobilitu. Jsem tedy přesvědčena, že stávající úprava podmínek pro přiznání příspěvku na mobilitu je opodstatněná a zcela přiměřená, a proto opakovaně navrhuji zamítnutí novely zákona.
Děkuji vám za pozornost.
