Pro společnost, mezi jejíž aktivity patří mimo jiné zajišťování obědů ve školních jídelnách dětem, jejichž rodiče si je nemohou dovolit. Aktivitu, na kterou od nás poputují peníze. Za uplynulý rok, kdy Liberecký kraj s organizací spolupracuje, se tak díky ní mohlo ve škole naobědvat 144 dětí ze šestadvaceti škol v celém Libereckém kraji.

Za celkem 450.000 Kč, které z o. p. s. školám připluly. Další dvě školy mají vytipovaných dalších sedm dětí, které by takovou pomoc potřebovaly. Podle mě počin víc než chvályhodný a neočekávala bych, že se proti poskytnutí financí někdo ozve a bude něco namítat.

A ejhle, o to bylo mé větší překvapení, když materiál předkládaný mou kolegyní Alenou Losovou narazil na odpor. A to u zastupitele za KSČM, Františka Chota. Jeho argumentu, že obecně prospěšnou společnost vede Ivana Tykačová, manželka známého majetného podnikatele, vůbec nerozumím. Vždyť kdo jiný, než finančně dobře zajištění lidé, by takové činnosti měli vykonávat? Kdo by měl pomáhat místo nich, u kterých je předpoklad, že nebudou chtít sobě ani svému okolí zničit pověst, když jsou natolik veřejnosti známí a u kterých také s největší pravděpodobností nehrozí, že by vybrané prostředky zneužili ve svůj prospěch? Protože to prostě nemají zapotřebí? Neměli bychom se místo pochybností sklonit nad všemi, kteří přes luxus, ve kterém žijí, nezapomínají na potřebné a neváhají věnovat svůj čas a značné úsilí ostatním?

Necelých dvě stě tisíc vynaložených z veřejných prostředků prostřednictvím kraje já osobně vnímám jako dobře investované peníze a je to to nejmenší, co pro chudé rodiny můžeme udělat. I když někdo může namítnout, že oběd do ceny třiceti korun si může dovolit každý, není tomu tak. Odbory sociální péče jednotlivých obecních úřadů by mohly vyprávět, kolik rodin přežívá na hranici chudoby nebo hluboko pod ní a položka šesti set korun za měsíc za obědy pro děti je, bohužel, pro ně zbytná…