Když jsem dostala před nedávnem od kolegy Martina Seppa pozvání, abych se – pochopitelně jako divák – zúčastnila kurzu bezpečné jízdy na motocyklu s názvem „Učme se přežít“, byla jsem nejprve trochu v rozpacích. Sama na motocyklu nejezdím a na autodromu jsem v životě nebyla. Ovšem nakonec zvítězila zvědavost. Právě to, že se v létě nejčastěji dočtu o tragických nehodách „motorkářů“ byl důvod, že jsem pozvání přijala. Očekávala jsme, že se v Sosnové mohu dozvědět více o podstatě problému. A nebyla jsem zklamaná. Ale postupně…

Zpočátku vše připomínalo spíše společenskou akci. I přes nepřízeň počasí se na místě sešlo několik desítek motorkářů, kteří přijeli na nejrůznějších strojích  - od malých skútrů přes nablýskané chopery, až po supervýkonné, spíše závodní motocykly v pestrých barvách. Mnozí motorkáři se přitom znali, pozdravili se a začali probírat témata motoristické i zcela všední.

I já jsem se nechala trochu strhnout pohodovou atmosférou a vyzkoušela jsem si, jak se na takovém motocyklu vlastně sedí. Naposledy jsem totiž seděla před lety za řidítky starého „pionýra“, a to je přece jenom rozdíl. Ovšem to podstatné teprve přišlo, a po zahájení kurzu následovala teoretická příprava. Na řadě účastníků jsem přitom nemohla přehlédnout shovívavý, trochu suverénní úsměv, kterým svému okolí dávali najevo, že tohle všechno už přece dávno vědí.

Tento pocit jim vydržel až do zahájení jízdních disciplín. Zkušení instruktoři však mnohé z nich vyvedli z omylu. Stačil přitom jednoduchý dotaz spojený s praktickou demonstrací, například: „Jak jste na tom ohledně brždění v prudké zatáčce, pánové?!“

A suverenita byla často rázem ta tam. Myslíte, že něco takového využijí jen závodníci na „Velké ceně“ a na běžné silnici to neupotřebíte? I z tohoto omylu by vás instruktoři vyvedli. Stačí jediný kámen, který na silnici zanechal nepozorný řidič náklaďáku a v takovou „Velkou cenu“ se může rázem proměnit i původně příjemná vyjížďka na koupaliště. Cenu, ve které se hraje o ty nejdražší hodnoty a rozhodně nekončí vítězstvím.

Bodový systém a lepší legislativa jsou bezesporu cenným faktorem pro zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Tvoří však jen polovinu cesty ke kýženému cíli. Ta druhá – a na to se bohužel v poslední době často zapomíná – je tvořena člověkem. Ten je spojnicí mezi volantem a sedačkou či sedlem a řidítky. Je bezesporu důležité, aby řidič či motocyklista znal předpisy a neporušoval je. Musí však také umět perfektně ovládat svůj stroj. Zdaleka ne u všech nehod je příčinou agresivita či bezohlednost – někdy stačí jen chyba či pomalá reakce na chybu jiného. Poslední roky počet mrtvých na silnicích v České republice klesá. Ale každý zmařený lidský život je velká ztráta a tragedie. Stojí za to dělat vše, aby jich bylo co nejméně.

Proto kurzu „Učme se přežít“ dávám jednoznačně palec nahoru!