Může přitom jít o brutální opilce, kteří své násilnické sklony ani nemaskují, ale také o na první pohled kultivované gentlemany s akademickým titulem, kteří svým spádům dopřávají průchod zásadně za zavřenými dveřmi domova. Pokud mají zloději plakat, platí to pro domácí násilníky dvojnásob.
Domácí násilí je pěkně drahé. Podle průzkumu agentury NMS Market Research vyjde toto neomluvitelné chování vyšinutých jedinců státní pokladnu na 1,3 miliardy korun ročně. Část nákladů stojí lékařská péče, část spolkne práce Policie a soudů a nemalý díl zabere i péče o oběti domácího násilí, například v azylových domech.
Někdo by mohl namítat, že tady přece nejde o peníze, ale o jizvy na těle i duši obětí. To je ovšem omyl. Nikoliv proto, že bych si snad myslela, že o peníze jde až v první řadě, to opravdu ne.
Ale proto, že ve fungující společnosti musí po zločinu následovat trest. Jelikož domácí násilí zažilo v nějaké podobě 1,4 milionu žen, nejsou nejspíš současné tresty nijak drastické. Zároveň jsou ovšem přeplněné věznice, takže je nutné se ohlížet i po jiných trestech, než je odnětí svobody.
Myslím, že opravdu drastické finanční sankce, ze kterých by byly hrazeny výše uvedené náklady, by mohly být tím pravým trestem. Odsouzený za domácí násilí by tak musel mimo podmínky a společenského cejchu ještě splácet škodu, kterou svým jednáním způsobil. Myslím, že to je ta správná (i když možná ne jediná) cesta. Co myslíte Vy?