Já pevně doufám, že se mu to podaří prosadit. Tím se totiž vyhne složitým a dlouhým procesům, k jakému došlo, když se navyšovaly důchody pro letošní rok.

Již druhý rok po sobě, jak v letošním roce, tak pro rok příští, by si podle zákonné valorizace senioři přišli navíc k důchodu jen o čtyřicet, respektive čtyřicet pět korun. Přepočteno na zboží, které si za ně mohou důchodci dopřát, by to znamenalo sotva dva bochníky chleba za měsíc. Nebo ani ne dvě kostky másla. Kilo rajčat. Pozitivněji to vyznívá u mléka, kterého by si mohli koupit o čtyři krabice víc. Ale jenom proto, že jeho cena šla rapidně dolů. A to přepočítávám jen na základní potraviny.

Výpočet zákonné valorizace je nešťastně postaven na inflaci a třetině růstu reálných mezd. Což se na první pohled může zdát jako logické, ovšem v případech, jako v letech 2015 a 2016, by navýšení o tyto částky znamenaly výsměch lidem, kteří po celý život pracovali a odváděli nemalé peníze do systému sociálního pojištění.
Ještě pro příští rok se podařilo sociální demokracii zajistit alespoň o trochu vyšší důchody prosazením vyplacení jednorázového příspěvku ve výši 900 korun.

Nyní se ještě bude snažit o další navýšení, alespoň na tisícikorunový příspěvek. Uměli bychom si představit ještě o dvě stovky vyšší, čímž bychom starobní penze alespoň o 145 korun za měsíc, k tomu však nejspíš nebude vůle dalších partnerů. Není však možné donekonečna hledat řešení, jakým způsobem zajistit alespoň minimálně důstojný růst důchodů. Zmocnění pro vládu by situaci mohlo vyřešit z dlouhodobého pohledu.