Ovšem jeho myšlenku na zvýšení minimální mzdy na 10.000 Korun vysloveně vítám. A dodávám, že už není za pět minut dvanáct, ale nejméně čtvrt na jednu. Proč?
Začnu možná překvapivě od příběhu člověka, který za minimální mzdu NEPRACUJE. Ale vlastně pracuje… Připadá vám to nesrozumitelné? Pokusím se to vysvětlit.
Dejme tomu, že si povíme příběh pana Karla, který se živí jako řidič malého nákladního auta. Každý den rozváží potraviny po obchodech. Je to těžká dřina, na které je asi nejhorší ranní vstávání. Ve čtyři ráno totiž už musí být s autem v pekárně. No a pan Karel vydělává nějakých dvanáct tisíc čistého. Někdy i trochu více, někdy naopak méně. Třeba když se mu rozbilo auto, musel zaměstnavatel zaplatit docela nákladnou opravu a výplata byla jenom devět tisíc.
Jenže takhle to vypadá z pohledu pana Karla. Z pohledu finančního úřadu a České správy sociálního zabezpečení vydělává pan Karel přesně osm a půl tisíce měsíčně. Tedy minimální mzdu. Z té se mu počítají daně a důchod. Ten zbytek mu přitom zaměstnavatel takzvaně „dorovná“, ale nikam to nepíše. Ušetří na tom docela dost peněz.
Kdo na tom prodělá? V první řadě pan Karel, který se jednou bude divit, jak vysokou (respektive nízkou) mu vyměří penzi. A také samozřejmě stát.
Pokud by se minimální mzda zvýšila na deset tisíc korun, jak by chtěl prezident Zeman, pan Karel by nic nepoznal. Pouze by se jeho oficiální příjem přiblížil jeho reálnému příjmu a „bokem“ by dostával o něco méně. Stát by pak přestal přicházet o peníze a pan Karel by rovněž odváděl více na sociálním pojištění.
Co se pak týká lidí, kteří za minimální mzdu skutečně pracují, i v jejich případě je její zvýšení na místě. O důvodech se přitom myslím netřeba rozepisovat, protože přežít s takovou částkou je nesmírně složité.
V rámci objektivity je nutné dodat, že prezidentův názor řada lidí nesdílí. Zejména podnikatelé. Občas se lze dočíst, že pokud naroste minimální mzda, nebudou moci – přinejlepším – přijímat nové zaměstnance. Přinejhorším pak budou propouštět. Souhlasím s tím, že na i na této argumentaci něco je.
Ne každý podnikatel je totiž samozřejmě takový „šizunk“ jako zaměstnavatel pana Karla a řada z nich (zejména sociální podnikatelé) opravdu nemůže vyplácet zaměstnancům více.
Nejsem ani makro ani mikro ekonom, ale je mi jasné, že zvyšování minimální mzdy musí jít ruku v ruce s řadou dalších prorůstových opatření. A jako člověk, který působí většinu profesního života v sociální oblasti, dodávám, že taková opatření by měli být mezi top prioritami nové vlády, které se snad už za pár dní dočkáme.
