Překvapivým lídrem takových drobných i velkých nekalostí je překvapivě hnutí STAN složené na členské úrovni z komunálních politiků. Lidí, kteří ve svých obcích a městech denně nasazují svou reputaci nejen svou ale i nejbližších. Právě oni posloužili věrchušce politických matadorů se vyšvihnout do Poslanecké sněmovny a vlády a právě oni teď jsou často odsouzeni k naplňování jejich podnikatelských aktivit, které nesouvisejí s mandátem poslance ani stínem.

Pojďme postupně. Nejdříve nám STAN nadělil pana exposlance Jana Farského. Významný obličej kampaně do PSP, který si půl roku před volbami domluvil a získal grant v USA (k tomu je potřeba poctivě pogratulovat, protože to není běžná věc). V okamžiku, kdy ve volbě obstál se rozhodl rychle. Přece nepustím čtyřletý honorář ve sněmovně! Něco dám jako charitě, vzdám se práce ve výborech a slíbím, že, když o něco půjde tak zaletím (za ty prachy) a zvednu včas ruku, nebo ne. V okamžiku, kdy celou věc zveřejnil tisk nastal obrat! Ježíši já (Farský), že bych chtěl nějaké peníze? Ježíš mně jde přece o blaho lidí a na funkcích jsem nikdy nelpěl ! A když toho novináři nenechali: Tak jo, já se teda toho mandátů vzdám, abych nepoškodil hnutí (které už bylo předchozími událostmi poškozené dost).

Druhý příběh je z Moravy a byl důvodem dnešní mimořádné schůze je trochu většího kalibru. Bývalý poslanec Poslanecké sněmovny „kolega“, nyní europoslance Stanislav Polčák propojil naprosto bezprecedentně  dvě role. Vedle toho, že je místopředsedou hnutí STAN a europoslancem, je současně i advokátem. A obcím postiženým výbuchy ve Vrběticích a vedenými zhusta starosty jeho hnutí nabídl své služby advokáta s cílem získat pro obce odškodné, které by mu zajistilo provizi ve výši 8 milionů korun.  Jako advokát nabídl obcím z okolí Vrbětic zastupování při jednáních o odškodnění. Jako politik se podílel na přípravě příslušného odškodňovacího zákona a měl přístup k citlivým informacím. I na tento loupežnictví media přišla. A reakce? Nejprve: Ježíš to já ne! To obce mi vnutili peníze! Já nic nechtěl!“ Když se ukázalo, že to tak není, tak: Ježíš, já jsem nikdy pro sebe peníze nechtěl! Jestli jsem chtěl nějaké peníze, tak pro poctivé jiné advokáty v týmu, kteří se se mnou kauzou zabývali. No a když toho novináři nenechali: Tak jo, já se teda toho mandátů vzdám, abych nepoškodil hnutí (které předchozími událostmi dostalo další ránu).

A ve finále tady máme popletu ze Suché Lozy, shodou okolností ministra školství, který neví, že jedna a jedna jsou dvě. Každý z nás, kdo podniká ví, jakými firmami disponuje, jaké má daňové povinnosti vůči státu. Ne tak pan ministr. Na začátku svého působení na resortu, kde už se, bohužel netrestá rákoskou za lhaní, se rozhodl, že svoje eseróčko, které mu občas vydělá nějakou korunu neopustí, aby v průběhu ministrování mohl reagovat na možnosti, které mu nabídne státní prostředí a případně čerpat nějaké „volné prostředky“. A media na to zase kápla. A pan ministr? „Ježíš, já na to úplně zapomněl! Úplně mi to vypadlo z hlavy J.“ V tomto případě se můžeme poprvé zasmát tomu, jaký moula stojí v čele Ministerstva školství. Smích nás ale přejde v okamžiku, kdy si uvědomíme, že tento člověk rozhoduje o vzdělanosti našich dětí, maturitách, systému výuky. Třeba zase zapomene a nebudou přijímačky na střední školy! Nebo si nevzpomene a vypadnou maturitní zkoušky.

Suma sumárum rozhoduje volič a ten náš tohle peklo asi chce. Mým úkolem je ale se s tím nesmířit. Už kvůli lidem, kvůli všem poctivým starostům a zastupitelům. Jen se obávám, co nám Pětiparta ještě do konce volebního období připraví za nepříjemná překvapení.