já jsem se nehlásil s faktickou, ale hlásil jsem se v reakci - a k tomu se rád dostanu - na, řekněme, věcný, zcela věcný příspěvek našeho kolegy Patrika Nachera. To byly jasně položené argumenty, já na to chci reagovat také, ale bohužel mezitím tady vystoupil už opustivší sál pan předseda Okamura a já myslím, že na to je potřeba také zareagovat. Není možné, aby on sem přišel, na konci svého projevu řekl, že chce tady pěstovat kultivovaný dialog, a my jsme tady zažili opět hodinu hnoje z chléva předsedy SPD, lží, snahy rozdělovat, nenávistně poštvávat lidi proti sobě a říká to někdo, kdo zcela prokazatelně, já se tady musím jednoznačně zastat ministrů této vlády, předsedy a vicepremiéra Mariana Jurečky.
Samozřejmě, že nikdo nic si (tak?) nevymyslel. Tomio Okamura je asi jediný v této Sněmovně, který si na svůj Facebook dává citáty osobností, se kterými nesouhlasí. No, tak to, že tam měl a má citáty Vladimíra Vladimiroviče Putina, to se stalo jen tak proto, že on s tím dramaticky nesouhlasí nebo něco podobného. No, tak to, že on je tady hlásnou troubou těchto proputinovských kruhů, to není věc, která by tady byla měsíc nová a stala se až po vojenské invazi a agresi putinova režimu na Ukrajinu, to je věc, která je dlouhodobě známá, a to, co modeluje, tu zoufalost Tomia Okamury, no, tak to jsou přesně ty argumenty, které my jsme tady zažívali a zažíváme, já osobně šestý rok.
Vždycky, když Tomiovi Okamurovi dojdou argumenty, tak vytáhne - koho jiného než - landsmanšaft a sudetoněmeckou kartu. A samozřejmě proti komu? Proti lidovců, Pavlovi Bělobrádkovi a dalším. No, tak to jsou věci, na které jsme si zvykli. A já věřím, že každý soudný občan České republiky, pokud to někdo vůbec poslouchá, si o tom udělá obrázek sám. Ale já myslím, že to nelze přejít pouze tímto konstatováním, že to jsou žvásty poslance Okamury, Tomia Okamury, ale já myslím, že je potřeba na to také věcně zareagovat, aby náhodou se stokrát opakované lži u někoho nestaly tady skutečností.
Prostřednictvím paní místopředsedkyně, pokud to není vůbec hloupé nebo pokud na to máte žaludek, kolegyně, kolegové z poslaneckého klubu SPD, poslouchat vašeho pana předsedu, tak abyste si dokázali udělat obrázek, tak vám odcituji z pořadu České televize Naostro, 24. března 2002 zde vystoupil předseda Sudětoněmeckého krajanského sdružení Berndt Posselt, tolikrát zde zurážený vaším předsedou, a já cituji doslova, co v tomto pořadu zaznělo.
Pro mě je národní socialismus a všechno, co s ním souvisí, jedním z nejmonstróznějších zločinů 20. století, a to do té míry, jakou se na něm sudetští Němci podíleli - opakuji, sudetští Němci podíleli - a oni se na něm podíleli, říká Berndt Posselt, je to ostuda a jako předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení chci českému národu zcela jasně říct, že to byl pro mě hanebný režim. A když se na něm podíleli sudetští Němci, tak musím za to převzít svůj díl odpovědnosti, protože jsem se narodil až po této době, a musím prosit český národ za odpuštění za ty hanebné činy, které tento zločinný režim spáchal. Sudetští Němci se na tom podíleli, tady není možné nic přikrašlovat, tady není možné nic relativizovat.
Tak to jsou slova předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení a vy máte tu drzost, pane poslance Tomio Okamuro, prostřednictvím paní předsedající, nás tady obviňovat z toho, že jsme něčí pátou kolonou? Vy, který jste jednoznačně, jednoznačně pátou kolonou Putinova režimu tak, jak to tady prokazujete léta letoucí? Já myslím, že to je naprosto nehorázné. Tento citát tady musel zaznít, řekl jsem ho zcela cíleně a vědomě, aby ty věci byly jednou provždy vyjasněny, ač jsem si téměř bohužel jist, že až opět dojdou argumenty vašemu předsedovi, až opět půjde do úzkých, tak on opět sudetoněmeckou kartu tady vytáhne. Čili to je pravda.
Pokud tedy chceme pěstovat kultivovaný přístup, vzájemný respekt, přiznání vin, to jsem tady teď odcitoval, ale s tím také spojené odpuštění, tak to určitě není způsobem, jakým to dělá SPD a Tomio Okamura. Takže tolik v rámci na to. Samozřejmě vaše výkřiky, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane předsedo, o tom, že vláda nic nedělá, že nemá plán a podobně, tak to snad je zbytečné komentovat, jestli se nepletu, i vy jste hlasoval pro některé zákony, které vláda předložila asi sedm nebo osm dní po ruské agresi vůči Ukrajině v situaci, kdy bylo potřeba a je stále potřeba pomoci ukrajinským uprchlíkům.
Já musím jednoznačně odmítnout to, co v podtextu vašich slov tady opakovaně zaznívá. Pokud chceme v této Sněmovně brnkat na struny strachu, nenávisti, tak to je přesně to, co nespojuje tuto společnost, to, co ji rozděluje a to, co ve finále škodí občanům České republiky jako takovým.
A já se dostanu k tomu, s čím jsem se hlásil za poslanecký klub KDU-ČSL s přednostním právem, a to je reakce na pana poslance Nachera, který tady, řekněme, právními argumenty, ale i politickými, zdůvodňoval, proč není vhodné žádat o prodloužení nouzového stavu na dobu delší třiceti dnů. Tak jenom bych rád připomněl, že v ústavním zákoně o bezpečnosti státu tady žádná taková lhůta není, třicet dnů je vyhlášení nouzového stavu nebo v okamžiku vyhlášení nouzového stavu vládou, ale poté může se souhlasem Poslanecké sněmovny být nouzový stav prodloužen, žádná lhůta tady není a říkám poctivě, pane poslanče, prostřednictvím paní místopředsedkyně, že na to jsou různé právní názory, a to i mezi ústavními právníky.
To respektuji, nicméně, aby tady jasně zaznělo, tedy první věc - důležitá - situace, kterou jsme tady zažívali dva roky, mám na mysli ty jednotlivé covidové nouzové stavy, byla diametrálně odlišná od té situace, ve které jsme dnes. My dneska neomezujeme svobodu pohybu, my nezavíráme žádné obchody a já nepopírám, že to bylo potřeba v určitých okamžicích, kdy jsme řešili covid, tak ano, abychom zvládli celou pandemii, tak jsme museli sáhnout k těmto extrémním krokům. Musela být omezena práva, o kterých před pár lety si vůbec nedovedli představit, že bychom je tady ve Sněmovně omezovali, že bychom zavírali obchody, že bychom omezovali svobodu pohybu, dávali zákazy vycházení a podobně.
Přesto to tato Sněmovna i s vědomím tehdejší opozice, konstruktivní opozice učinila. Ale nic takového v posledních třiceti dnech nenastalo. Pokud se pletu, tak budu rád, když to tady zazní, když to tady řeknete, že nouzovým stavem pro řešení pomoci uprchlíkům, pro to, aby fungovala krajská asistenční centra pomoci, pro to, abychom dokázali relokovat ubytovací kapacity v rámci České republiky, aby vy tady v Praze a ve středních Čechách jste nebyli zahlceni a nemusela se hledat mimořádné ubytovací kapacity v tělocvičnách, které jsou nešťastné a nedůstojná i těm maminkám, ženám, babičkám, rodinám, dětem, které sem přicházejí, tak právě proto je potřeba ten nouzový stav.
Vaši hejtmani, hejtmani hnutí ANO, ale samozřejmě i náš hejtman Jan Grolich, hejtmani za ODS a další vědí, že bez nouzového stavu krajská asistenční centra pomoci budou moci samozřejmě existovat, nikdo je nezruší, ale nebudou mít účinné nástroje pro to, aby mohly rychle ubytovávat, aby mohly rychle udělovat víza se statusem dočasné ochrany, jak jsme nakonec v rámci lex Ukrajina tady schválili. Čili ty dva nouzové stavy - ten dnešní, současný, chceme-li říci ukrajinský a ty, které jsme tady zažívali dva roky - jsou v tomto smyslu dramaticky odlišné.
Co je potřeba říci, a to tady nezaznělo, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající, i vaše vláda, vláda Andreje Babiše požádala jednou - ano, budu poctivý, řeknu jednou - konkrétně to bylo 27. října 2020, o prodloužení nouzového stavu na delší dobu než 30 dnů. Čili ten precedent tady nějakým způsobem je. Nicméně je potřeba vědět, ano, Sněmovna k tomu nikdy nepřistoupila, naopak velmi často sněmovní většina tehdy, složená, logicky, byla to vaše menšinová vláda, takže ta pozice tehdejší vlády tady byla odlišná od té současné, ale já tady nechci poměřovat svaly tím, jestli je to vláda většinová, nebo menšinová, ale chci připomenout, že Sněmovna v covidové době ani neprodloužila nouzový stav na dobu delší než 30 dnů, ale ne proto, že by to bylo v situaci, kdy zde vládla většinová vláda, ale naopak vláda menšinová.
Vyvozovat - to tady také zaznělo - vyvozovat z praxe celkem devíti žádostí o souhlas s prodloužením nouzového stavu, kdy pouze jedenkrát bylo vyhověno v plném rozsahu, tak vyvozovat z toho nějakou ústavní zvyklost, mi přijde velmi sporné. Asi těžko můžeme z jednoho volebního období jedné menšinové vlády a devíti žádostí o prodloužení nouzového stavu vyvozovat to, že tady je nějaká ústavní zvyklost, podle které se mají všechny následující vlády řídit. To je spíše odraz nějaké politické situace, která tady byla, konfrontace mezi vládou a opozicí, sněmovní většinou, opoziční tehdy, a menšinovou vládou, která tady byla v tom minulém období, ale těžko z toho vytvořit ústavní zvyklost, podle které by se parlamentní demokracie v České republice měla řídit v následujících obdobích. Pokud by ústavodárce skutečně chtěl postupovat v duchu, jak zde bylo řečeno, tak předpokládám, že nebylo nic jednoduššího než do ústavního zákona o bezpečnosti státu tu časovou lhůtu prodloužení nouzového stavu uvést. Nestalo se tak, to znamená, že je zcela jistě oprávněný ten výklad, že vláda může prodloužit v případě, že k tomu ale má věcné argumenty - a ty zde byly předloženy - o prodloužení na dobu delší než 30 dnů.
A na závěr snad ještě jedna důležitá věc. To přece není benevolence Sněmovny, nebo pohrdání sněmovní většiny sněmovní menšinou. Kdykoli v průběhu doby, pokud s tím vysloví Sněmovna souhlas, kdy bude nouzový stav prodloužen, tak kdykoli může kdokoli z poslanců z poslaneckých klubů vyvolat jednání o ukončení nouzového stavu, čili parlamentní kontrola tady je zachována, stejně tak jako je tady zachována soudní kontrola, protože jednotlivé kroky činěné v rámci nouzového stavu samozřejmě podléhají soudnímu přezkumu, tak jako to bylo v době covidové, tak jako to je v době ukrajinské.
Tolik několik argumentů, které jsem tady chtěl v komentáři k vystoupení kolegy Patrika Nachera říci. To první bych si byl býval raději odpustil, ale žijeme v demokracii a jsem za to rád a vždy to budu hájit a bránit, žijeme ve svobodě slova a projevu. Tady u toho pultu skutečně může říkat každý poslanec, co uzná za vhodné. Bohužel někdy to jsou slova na úrovni čtvrté cenové skupiny, toho jsme tady svědky opakovaně. Ale i na to je potřeba někdy reagovat. Proto můj možná poněkud ostrý komentář k poslanci Okamurovi. Ale není možné přejít tato slova mlčením, protože to bychom si koledovali o daleko větší průšvih.
Děkuji za pozornost.
