K tomu, že se na PedF odvážily studentky mluvit, přispělo i to, že fakulta bezprostředně po dění na FSS vytipovala dva pedagogy, kteří byli prvním kontaktem, kam se mohou studenti a studentky s důvěrou obrátit. Právě na ně se studentky obrátily a celý příběh má mediální dohru tento týden.

Obě fakulty nakonec přistoupily k razantním, jasně viditelným krokům, ty jsou čitelnou zprávou směrem ven.

Zásadní je, co se děje uvnitř. Bude to dál tolerovaný způsob vztahů mezi učiteli a studenty? Jak se pracuje s obětmi? Je mi opravdu líto, že právě budoucí pedagožky zažily takový přístup ze strany svých učitelů. Nelze argumentovat tím, že jsou všichni dospělí; v těchto situacích vždy hraje roli role k autoritě a závislost studentů na pedagozích.

Jsem ráda, že vedení celé Masarykova Univerzita se k tomu postavilo čelem a považuje opravdové řešení všech dalších podobných případů za svoji prioritu. Je třeba brát vážně oběti, je třeba jasně nastavit etický kodex pedagoga, je třeba pojmenovat nežádoucí chování.

Obsazení pozice univerzitního ombudsmana je jen prvním krokem.