Letošní rok byl pochod rozprostřen do několika míst, aby se účastníci vyhnuli střetům - organizovaní odpůrci ale umístili na všechna ohlášená místa i své podporovatele, napadli sídlo organizátorů Tbilisi Pride, kde ničili majetek, napadli pět desítek novinářů, vloupali se na balkony, které na sobě měly duhovou vlajku a poslali do nemocnice nespočet aktivistů, ale i turistů, kteří podle nich vypadali příliš “homosexuálně”.

V jinak proevropské a demokraticky rozvíjející se zemi má původ tak silná nenávist v síle církve, a především jejímu neodloučení se od státu. Je veřejným tajemstvím, že pokud strana nemá podporu církve, nemá šanci získat relevantní procenta ve volbách. Takto již v minulosti církev v Gruzii ovlivnila politické dění. Bez sekularizace nebude možné vést rozumnou debatu v těchto tématech, ani osvětu o tom, co si LGBT+ komunita prožívá.

Jako místopředsedkyně delegace pro Euronest, jíž je Gruzie součástí, jsem v úzkém kontaktu s občanskou společností i gruzínským parlamentem. Vůle ke změně ale zatím není - bez toho však nebudou gruzínské ambice na žádost o vstup do Evropské unie v roce 2024 realistické. Církev má své místo ve společnosti a může mírumilovně koexistovat; neměla by však mít nárok na bezprecedentní vliv na politiku.