Život v naší zemi se za posledních 25 let změnil. Chudobu už neznáme jenom z knížek a filmů, ale poznali jsme ji na vlastní kůži. Jeden a půl milionu lidí, tedy 15% z celkové populace je chudobou ohroženo. Tisíce a tisíce rodin do ní dávno spadly. V oficiální statistice nejsou zachyceny další tisíce bezdomovců a lidé žijících v azylech a ubytovnách. Synonymem chudoby se pro mnohé stává také penze. V prvním pololetí tohoto roku bylo 72 656 (o 1 600 víc než na koňci loňského roku) exekucí uvalených na důchod. Problémy ovšem mají nejen senioři, ale také ti, kteří marně shánějí práci. Na úřadech práce jich je evidováno 530 tisíc, celkově však je u nás víc jak 700 tisíc nezaměstnaných. Mezi nimi je 70 000 mladých do 24 let věku, práci nemá polovina občanů ve věku 55 až 64 let. Podporu v nezaměstnanosti přitom bere pouze 18,3% uchazečů o práci. To je ta proklamovaná demokracie? V České republice dochází ke strmému nárůstu počtu sebevražd. V mnoha případech za nimi stojí ztráta zaměstnání, bydlení, dluhy, exekuce, naprostá beznaděj a minimální vyhlídka na lepší budoucnost.

Článek 23 „Všeobecné deklarace lidských práv“ zní: „ Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.“ Mnohé tzv. lidskoprávní organizace za vydatné pomoci médií a některých politiků ostře sledují a kritizují dodržování lidských práv v některých státech. Neměly by se spíš věnovat tomu, že lidská práva, která jsou stanovena v uvedené deklaraci jsou dnes a denně porušována v České republice?