Způsob jednání o sociálních škrtech, jenž sněmovna hlasy vládní trojkoalice bez řádného projednání narychlo schválila bez odborné analýzy současného stavu a očekávaných dopadů, bez diskuse odborníků, považuji za naprosto nehorázný. Vždyť se jedná o prachsprosté okrádání, které postihne tisíce občanů a rodin. Vláda hrubě zneužila možnost projednávání ve stavu legislativní nouze, která se vyhlašuje pouze za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Ani k jednomu však u nás nedošlo. I když připouštím, že k tomuto závažnému ohrožení základních práv a svobod občanů brzy dojde. Paradoxně však ne v době před projednáváním, ale až po schválení zákonů, které vláda sněmovně předložila a které jsou pro KSČM naprosto nepřijatelné. Vládní trojkoalice nerespektuje Ústavu ČR, nerespektuje Listinu základních práv a svobod. V ní se v čl. 26 odst. 3 uvádí: »Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.«
Myslí si snad ODS, TOP 09 a VV, že 700 tisíc lidí, kteří jsou u nás bez práce, si za svou nezaměstnanost může samo? Asi těžko! V našem státě krachuje jeden podnik za druhým, denně se na dlažbě ocitají další a další občané. Nemají práci, nemají plat, nemají na splácení půjček a hypoték. Dostávají se do dluhových pastí a spárů nelidských lichvářů a exekutorů. Podle Listiny práv a svobod by se o ně stát měl náležitě postarat. Skutečnost je však jiná. Vládní strany bez uzardění schválily omezení podpory v nezaměstnanosti. V Listině základní práv a svobod se dále praví – čl. 28: »Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu a na uspokojivé pracovní podmínky.« Páni ministři by se měli jít zeptat zaměstnanců do těch podniků a firem, v nichž se každý měsíc musí handrkovat o to, kdy už konečně dostanou plat za poslední jeden či více měsíců. Měli by se jich jít zeptat na jejich pracovní podmínky, které se jim mají ještě dále zhoršit. Mnozí se de facto stanou rukojmími v rukou zaměstnavatelů. Navíc státní a veřejní zaměstnanci přijdou o deset procent platu.
Další pasáž z Listiny základních práv a svobod – článek 32 odst. 1: »Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona.
«, odst. 5: »Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.« Tento článek nerespektuje MPSV, které návrhy předložilo, už vůbec. O jaké ochraně rodiny lze hovořit, když dochází k omezení porodného jen na ekonomicky nejslabší rodiny, což bude znamenat, že na něj budou mít nárok pouze ti, kterým se narodí první dítě a zároveň, kteří vydělávají méně než 2,4násobek životního minima… Co je to za ochranu, když se má snížit rodičovský a zrušit sociální příspěvek, jenž pobírají nejchudší rodiny, které mají děti a zároveň berou méně než dvojnásobek životního minima. Např. matka s platem 11 tisíc korun, která vychovává tři děti ve věku 6 až 15 let, přijde měsíčně o 1176 korun. Dojít má i k výraznému snížení příspěvku na sociální péči pro ty, kdož se starají o zdravotně postižené dítě. Stát je prostě vůči rodinám s dětmi, nemluvě o samoživitelkách, značně macešský. Mnohým se výrazně zhorší jejich životní úroveň, mnozí se propadnou do hmotné nouze, zvýší se počet bezdomovců, rozšíří se řady žebráků. Černá budoucnost čeká také seniory, kteří celý život poctivě pracovali, vytvářeli hodnoty, odváděli peníze do zdravotnictví a sociální oblasti, a platili si na důchod. Ani na ně nebere vláda ohled, i jim sahá do už tak hubených peněženek.
KSČM opakovaně navrhovala, kde lze hledat úspory, aniž by to zasáhlo příjmově slabší obyvatelstvo. Schválené zákony však jdou opačným směrem. Navíc trojkoalice trvale odmítá jakoukoli diskusi, jakékoli argumenty. Ať už ze strany opozice či ze strany odborů. Arogance ministrů a vládních poslanců nezná mezí. Nic pro ně neznamená Ústava ČR, nic jim neříká citovaná Listina základních práv a svobod, z jednacího řádu Poslanecké sněmovny si dělají trhací kalendář, z lidí »slouhy«, kteří na sobě dosud nechávají »dříví štípat«. A já se ptám, do kdy?