Po celé planetě, po celé naší vlasti jsou rozesety hroby jako němí svědci těchto hrůz. Co pomník, to lidský osud. Na mnoha z nich je pěticípá hvězdička jako připomínka toho, kdo přinesl největší oběti, a to i na samém konci války. Ještě 9. května v pětačtyřicátém, v den, který navždy zůstane zapsán v našich srdcích jako Den vítězství, umírali Rudoarmějci při osvobozování Prahy. Padli v posledních dnech a hodinách války, daleko od svých, daleko od domova.
Hluboce se stydím za ty politiky a pseudohistoriky, kteří si dovolí zásluhy a oběti Rudé armády zpochybňovat. Kteří bezostyšně lžou o minulosti a překrucují příčiny, průběh a výsledky 2. světové války. Tomáš Klvaňa, který přednáší na New York University v Praze, šel dokonce tak daleko, že sdělil, že Rudá armáda naši zemi neosvobodila, ale dobyla. Jiní tvrdí, že za osvobození vděčíme vlasovcům, další jednostranně vyzdvihují zásluhy americké armády a zapomínají přitom zmínit bombardování na konci války či fakt, že americké velení nechalo odzbrojit české vlastence v Plzni, když chtěli jít na pomoc bojující Praze.
Tito falzifikátoři zapomínají, že mezi námi stále žijí pamětníci té doby. Že jejich svědectví je obžalobou prodejnosti současné politické spodiny, která se svými hloupými výroky a nezodpovědnými aktivitami řadí po bok válečných štváčů, jež eskalují napětí, válečné konflikty a hazardují se světovým mírem. Zakrývají řádění fašistů na Ukrajině, z Bandery dělají národního hrdinu, jezdí podporovat Majdan a mlčí k bestiálnímu vraždění v Oděse. Namísto vlastenectví a obrany vlasti připravují další zahraniční mise žoldáků pod praporem NATO. Ne na obranu vlasti, ale za zájmy USA, za vojenské a ekonomické zájmy velkokapitálu a nadnárodních společností.
Zabíjení civilistů, žen a dětí, bombardování měst, které označil Václav Havel za humanitární, destabilizace na rozličných místech Země, to vše má sloužit k tomu, aby malé množství vyvolených na této planetě drželo v rukou pohádkové bohatství a moc, zatímco jiní umírají hlady. Aby jedni mohli žít v luxusu, zatímco druzí v chudobě. Aby se jedni mohli bavit na snobských večírcích, zatímco druzí žebrají na ulici a hledají zbytky potravin v kontejnerech na odpadky.
Říká se tomu kapitalismus. A já se ptám, který režim je zločinný? Socialismus, kdy každý měl práci, střechu nad hlavou, sociální jistoty, bezplatnou zdravotní péči a vzdělání, dostupnou kulturu a volný čas pro sebe a svou rodinu, či kapitalismus, v němž vládne nezaměstnanost, chudoba, žebráctví, bezdomovectví, lidské ponížení a války? Stačí se podívat, jak žijí lidé v ČR. Mladé rodiny s dětmi, senioři, kteří neví, zda si koupí něco k jídlu, zaplatí nájem nebo nutné léky, lidé, kteří marně shání práci nebo jiní, kteří nedostávají měsíce výplatu. Roste počet sebevražd ze sociálních a ekonomických důvodů, včera jsme mohli číst v tisku, že člověk, který už neví, jak dál, nabízí k prodeji vlastní ledvinu, aby mohl zaplatit vše, co je potřeba. Až tak hluboko jsme klesli.
Dřív jsme o krutosti a nespravedlnosti tohoto režimu mohli jen číst, dnes ho prožíváme na vlastní kůži se vším všudy. Současná propaganda však dělá vše proto, aby zakryla podstatu problémů, aby vymazala paměť národa. Proto se začíná od výuky dějepisu, literatury a společenských věd, proto se začíná od dětí a mladých lidí bez životních a sociálních zkušeností. Jejich pohled na svět a dění okolo nás mají utvářet Konfederace politických vězňů, nadace Člověk v tísni, někteří umělci a zpěváci, jež namísto kultury šíří antikomunismus, veřejnoprávní televize se svým neobjektivním zpravodajstvím, účelově zaměřenými dokumenty a seriály. A aby toho nebylo málo, uvolní ČT každý den značný prostor církevnímu působení. Jakoby nestačil majetek ukradený našemu národu za bílého dne a předaný - hlavně katolické církvi - na zlatém podnosu.
Pochopitelně negativní vliv na mládež, ale i další občany, mají i někteří zfanatizovaní politici. Šokující výrok pronesl v poslední době diplomat Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec ČR pro otázky energetické bezpečnosti. Jeho vyjádření přerostlo všechny hranice únosnosti a je správné, že poslanec Ondráček na něj podal trestní oznámení. Jeho slova – cituji: „Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.“ - konec citace. Toto řekl doslova Václav Bartuška.
Potom se nedivme, že v Praze přijde na 1. máj skupina mladých lidí s vlajkou „Pražský Majdan“, s antikomunistickými hesly a s transparentem, na němž je vedle rudé hvězdy hákový kříž. Že pro přicházející i odcházející návštěvníky vytvořili špalír, jakousi uličku hanby, kterou lidé museli projít zahlceni urážkami. Nedivme se, že, promiňte mi to slovo, ale zpitomělí občané utíkají vítat „chrabré“ americké vojsko, projíždějící ČR jako demonstrace síly, přičemž podlehnou celodenní nalejvárně v ČT, která z drzého vojenského konvoje, podporovaného servilní českou vládou, udělá mírumilovnou atrakci pro rodiny s dětmi.
Proč naopak nejásají sdělovací prostředky a politici nad demonstrací důvěry, mám na mysli jízdu ruského klubu nočních vlků, motorkářů, kteří projíždějí státy, aby se poklonili památce těch, jež položili svůj život v bojích za svobodu v letech 2. světové války? Osobně jsem ráda, že jsem noční vlky mohla spolu s mnoha dalšími normálně uvažujícími občany přivítat předevčírem v Praze.
V té souvislosti ještě jednu poznámku. Hluboce mě uráží hysterický povyk, který se spustil proti cestě prezidenta Zemana do Moskvy. A musím také říci, že se mě velice dotklo to, že Zeman couvl a nezúčastní se vojenské přehlídky, kam přijedou jedni z posledních žijících veteránů Velké vlastenecké války. Mělo by být samozřejmostí zúčastnit se této významné události na počest vítězství i památky padlých a vzdát úctu a vyjádřit svou přítomností vděčnost právě přítomným veteránům.
Ti, kteří si hrají na největší moralisty a hlasitě křičí, když by měli mlčet, naopak skromně mlčí, když by měli hlasitě protestovat. Mlčí, když neonacisté a fašisté zvedají hlavu. Mlčí, respektive podporují bourání pomníku maršála Koněva v Praze. Mlčí, když Nejvyšší správní soud, zrovna v tomto roce, povolil registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sdružení, které prezidenta Beneše označuje za lháře a ve stanovách má zakotven požadavek vrátit majetek a české občanství sudetským Němcům a jejich potomkům, či zrušit Benešovy dekrety. Zároveň sdružení proklamuje, že ti, co způsobili „vyhnání“ Němců po válce, jsou váleční zločinci a měli by jít před soud. Jak je možné, že k tomu mlčí?
Ještě nikdy nebyly takové snahy o falzifikaci příčin, průběhu a dopadů 2. světové války jako letos. A musím v té souvislosti připomenout, že, bohužel, jedním z prvních, kdo ke zkreslování dějin přispěl, byl současný prezident Miloš Zeman, když navrhl, aby se přesunul den osvobození z 9. na 8. květen.
Nezapomínejme na odkaz těch, kteří padli v boji za mír a naši svobodu. Braňme jejich odkaz, braňme památku těchto hrdinů, historickou paměť a pravdu. Nejen pro sebe, ale především pro naše děti a vnoučata, pro jejich budoucnost.
