Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, naše školství prošlo v posledních 20 letech řadou závažných změn. Mnohé z nich však bohužel nepřispěly ke zlepšení, ale k zhoršení vzdělávání u nás. Kvalitní vzdělávací systém byl zrušen, koncepci nahradil liberalismus, neustálé tzv. reformy resp. deformy české školství destabilizovaly. Snižující se kvalita vzdělání, jak dokazují mezinárodní průzkumy, jsou důsledkem těchto nepromyšlených změn, a to na všech stupních škol. Díky zrušení jednotných osnov na základních školách učí dnes každá škola podle různých vzdělávacích programů, podle různých učebnic či dokonce bez nich. Pokud se dítě přestěhuje z jedné školy na druhou, stává se, že jedno učivo probírá dvakrát, zatímco s druhým se vůbec neseznámí. Nemluvě o další zátěži učitelů, kteří na místo toho, aby učili a na výuku se mohli řádně připravit, sedí nad tvorbou školních vzdělávacích programů, aniž by za to dostali korunu.
Základnímu školství neprospělo ani nekritické přejímání cizích vzorů bez ohledu na naše tradice, v jehož důsledku byly zaváděny různé alternativní programy, jež kladou nepřiměřený důraz na svobodný vývoj dítěte, které přece nemůže být obtěžováno nějakými povinnostmi. Takže žádná biflování, žádné domácí úkoly, dítě se bude učit, jen když chce a co chce. Uzákonilo se domácí vzdělávání, které umožnilo, aby dítě mohli učit jeho rodiče, přičemž jim na výuku stačí pouhá maturita. Musí to být opravdu géniové, když zvládnou naučit všechny předměty prvního a v rámci ověřování i druhého stupně, zcela určitě s perfektní znalostí psychologie dítěte, se znalostí metodiky a didaktiky. V tomto případě nejde jen o degradaci učitelského povolání, k níž domácí vzdělávání přispívá. Jde o pokusy na dětech, které u nich mohou napáchat značné škody ve vzdělávání i v jejich vývoji. Dítě se přece musí pohybovat mezi svými vrstevníky, učit se prosazovat a hájit svůj názor, ale také respektovat a přijímat názor druhých. Mělo by se naučit spolupracovat s ostatními, diskutovat i soutěžit, zažít pocit výhry i prohry. Jinak se z něj stává možná vzdělaný sociální analfabet.
K současným bídným výsledkům výchovně vzdělávacího procesu přispívá i výchova k individualismu nutně podporovaná médii. Bezohlednost a sobectví útočí na hodnoty jako je vztah a úcty člověka k člověku, k jeho zdraví, k životu vůbec. Kladné vzory nahradit fenomén svalnatého borce bez mozkových závitů, za to s naditou peněženkou známého z filmu i z výsluní politiky. Čím vulgárnější, tím tento nový vzor získává vyšší postavení.
Dítě a mládež jsou odrazem celé společnosti. Těžko je přesvědčovat o významu a hodnotě vzdělání, o nutnosti učit se a studovat, když jsou denně utvrzováni v tom, že za peníze se dá koupit vše, i to vzdělání. Rozmach školství soukromého, paradoxně k svému názvu financováno z peněz veřejných, této chiméře výrazně napomohl. Dnes se totiž na střední školu dostane každý, třeba má na vysvědčení ze základky trojky a čtyřky od shora dolů. Žáků je málo a škol dost. Konkrétní příklad. V hlavním městě Praze je 36 veřejných a 34 soukromých gymnázií. 70 gymnázií pouze pro Prahu. A téměř každý z jejich absolventů bude mít maturitní zkoušku, stejně jako absolventi dalších středních škol a učebních oborů s maturitou. Co člověk, to maturant. To je důsledek hloupé honby za vidinou co nejvyššího počtu jako maturantů tak vysokoškoláků. Jen abychom byli světoví. Přitom naši dřívější absolventi středních škol uměli a znali kolikrát víc než vysokoškoláci například ze Spojených států, kterým jsme se toužili vyrovnat.
Takže teď máme množství studentů s maturitním vysvědčením v kapse. S vysvědčením naprosto nesrovnatelným, které dávno ztratilo svou hodnotu a které se stále víc stává pouhým bezcenným cárem papíru, neboť není podepřen znalostmi ani kvalitou vzdělání. Nedávno zveřejněné výsledky mezinárodního výzkumu PISA to jasně dokazují. Jestli s námi nezamává informace, že čeští žáci dosáhli v čtenářské gramotnosti podprůměrných výsledků a v matematické a přírodovědné gramotnosti průměrných, jestli s námi nepohne ani to, že v matematické oblasti jsme se od roku 2003 zhoršili nejvíc ze všech zemí a v přírodovědné doznaly výsledky našich žáků druhého nejvyššího zhoršení ze všech zúčastněných zemí, tak pokračujeme na cestě do vzdělanostních pekel. Zastavit propad vzdělání a nastartovat jeho zkvalitňování musí být jednou z našich nejvýznamnějších priorit. Proto je nutno stanovit jasná pravidla na všech stupních škol. Nastavit laťku, zajistit srovnatelnost a poskytnout garanci státu za úroveň, kvalitu a dostupnost vzdělání. Ale také za základní doklad, tedy za maturitní vysvědčení.
Vím, že státní maturitní zkouška sama o sobě kvalitu nezajistí. Musí být součástí mnohem širších změn. Je však jedním z nutných kroků, které k ní směřují. Dnes, v době, kdy je nedostatek uchazečů, bojují školy o žáky a nezřídka jsou přitom nuceny se jim přímo podbízet, snižovat nároky při jejich přijímání v průběhu samotného studia i při jeho ukončování. Své požadavky přizpůsobují tak, aby žák nějak prošel a škola nepřicházela s jeho odchodem o finance. Není potom divu, že řada těchto škol, učitelů i žáků má ze společné části maturitní zkoušky obavu. Může se totiž ukázat, a je to víc než pravděpodobné, že znalosti neodpovídají tomu, co by měl maturant umět.
Zároveň je proto potřeba zabývat se otázkou, zda každý z oborů, které jsou v současné době ukončovány maturitou, musí maturitními obory opravdu být. Jestli tuto zkoušku žák toho kterého učebního oboru pro své následné povolání opravdu potřebuje. Jestli by nebylo vhodnější cílevědomě usilovat o obnovení prestiže odborného a učňovského školství včetně jeho zakončení, tedy výučního listu. Každý prostě nemůže mít maturitu, ale může být vynikajícím řemeslníkem, člověkem, který je špičkou ve svém oboru.
Na obnově jména našeho učňovského školství musí spolupracovat ministerstvo školství, kraje, základní a střední školy, podniky, firmy, ale také média. Musí se řešit i financování škol, ale také otázka úrovně základní školy, na niž střední školy navazují. A to včetně sporné existence víceletých gymnázií.
To vše je před námi. Dnes máme rozhodovat o senátním návrhu, kterým se má zrušit společná část maturitní zkoušky. Zjednodušeně řečeno státní maturita. A ponechat pouze takzvaná část profilová, tedy školní, bez garance státu.
Předložený návrh má, a bylo to tady už mnohými řečeno, mimo jiné řadu faktických nedostatků. Chybí zákonná ustanovení, kterými by mělo být sděleno, z kolika předmětů se mají zkoušky konat, které jsou povinné a které dobrovolné, kdo určuje nabídku, způsob jmenování a práce maturitní komise. Ruší se ustanovení že maturitní zkouška je veřejná, což může vést ke snížené kontrole jejího průběhu. Nejsou stanoveny základní povinnosti účastníků zkoušky, způsob omlouvání, stanovení náhradních a opravných termínů, odlišnosti pro žáky se zdravotním postižením a znevýhodněním apod. Některé části si přímo protiřečí.
Senátní návrh tak výrazně znepřehledňuje situaci a jeho přijetí by vedlo k tomu, že by nadále trval stav, kdy požadavky jsou nízké, maturitní zkouška na různých školách neporovnatelná, bez vypovídající hodnoty, a v konečném důsledku by tak došlo i k dalšímu snižování kvality vzdělávání.
Můžu vám říci z praxe, že postoje žáků, přístup žáků ke vzdělání je rok od roku horší. Přístup k povinnostem, k učení. Teď je šance tento trend zastavit, a ukazují to i zkušenosti, které tady dnes byly zmíněny. Nedostatky, o nichž tady byla řeč a které jsou právem kritizovány, se dají do ostrého startu maturitní zkoušky odstranit, a pracuje se na tom.
Senátor Chládek, a ministr Dobeš ho charakterizoval, nebo jeho chování, jako demoralizaci, podle mého je také demagogem, protože příklady, které tady uváděl, jsou vytrženy z určitého kontextu a není možno je zobecňovat. Navíc některé otázky, které se v tomto testu zdají směšné, úsměvné, tak vedou také k tomu, aby žáci začali trošku logicky myslet. A to je na těch školách vidět, že ta logika je stále horší a horší také.
Kromě toho maturitní zkouška se stala v posledních letech politickou otázkou. Jakmile byly volby, tak se od maturitní zkoušky ustupovalo. I tomuto už je třeba konečně zamezit.
Navrhuji proto zamítnout senátní návrh, tisk č. 212 již v prvním čtení.
(Zdroj: Stenozáznam PS PČR z 4.2.2011)
