Ukázka
násilí, která způsobila paniku mezi přítomnými lidmi, mohla skončit vážnými
zraněními. Na místě byli dospělí i děti. S tím musel počítat jak Martin
Konvička, tak ti, kteří tuto „hru“ na terorismus v centru města
nezakázali.
Kam jsme se to za těch šestadvacet let dostali? Copak už v této zemi neexistují žádné
morální a lidské hodnoty? Copak je možné slepě přijímat cynismus, zvyknout si
na šokující otrlost těch, kteří neváhají karikovat násilí, teroristické činy,
zabíjení nevinných civilistů? Uvědomujeme si, že v této studni lidské
špíny vyrůstají naše děti, pro něž se toto pojetí světa může za pár let stát
něčím běžným a naprosto samozřejmým?
Ono nejde jen o Martina Konvičku se
skupinou jeho přívrženců, kteří otevřeně navrhují jednoduchá řešení sociálních
problémů ala 30. léta minulého století. Nebezpečí neonacismu a fašismu je
mnohem širším společenským problémem. Nahrává mu lživý výklad historie, převrácené
hodnoty, kdy pravda je předkládána jako lež a lež jako pravda. Kdy hrdinové
jsou prezentováni jako zločinci a vrazi jako hrdinové. Kdy politici se klaní
sudetolandsmanšaftu a jásají nad jeho pochody a srazy v ulicích českých a
moravských měst a představitelé vlády poníženě zdraví „milé krajany“ na jeho
sněmech.
Podhoubí fašismu a neonacismu vyrůstá ze sociálních problémů, z chudoby, ze samé podstaty nespravedlivého kapitalistického systému, v němž žijeme. Kapitalismus byl, je, a vždy bude příčinou největších krutostí světa, příčinou válek. A toto nebezpečí hrozí i dnes. Mnohá média a někteří politici této situaci jen nahrávají.