Listopadové zasedání ÚV KSČM projednávalo dokument s názvem Základní přístupy KSČM ke školství. Proč vlastně toto téma?
Protože vzdělání je jedním z největších bohatství společnosti. V něm je naše budoucnost. Vzhledem k jeho privatizaci a komercionalizaci jsem však přesvědčena o tom, že této společnosti nejde o to, aby náš národ byl co nejvzdělanější, ale o to, aby společnost byla rozdělena na vzdělanou elitu a na levnou pracovní sílu, která má vytvářet zisky pro bohaté. KSČM, pro kterou je školství jednou z hlavních priorit, je znepokojena stavem výchovy a vzdělávání mladé generace, a to je i jedním z důvodů, proč se tímto tématem členové ústředního výboru zabývali.
Uplynulo dvacet jedna let po »Listopadu«. Proto otázka: Co vlastně onen »Listopad« přinesl našemu školství?
Stručně řečeno chaos, odstátnění a s tím související rozmach soukromého a církevního školství, zrušení osnov na základních školách a zavedení různých vzdělávacích programů. Dále přejímání cizích vzorů bez ohledu na naše tradice a zkušenosti, ale také cílevědomou falzifikaci dějin ve škole i mimo ni. Ve středním školství pak nesmyslné úsilí o to, aby co nejvyšší počet lidí měl maturitní zkoušku, která tak ztrácela na své hodnotě. Rozbití učňovského školství, přičemž jako houby po dešti vznikaly soukromé školy s módními obory bez ohledu na to, že jejich absolventi nenacházeli uplatnění na pracovním trhu. No a pochopitelně podfinancování školství a nedomyšlený způsob přidělování peněz jednotlivým školám (co žák, to peníze pro školu), který vede k tomu, se snižuje laťka při přijímání uchazečů, v průběhu studia i při jeho výstupu.
To vše se pochopitelně odráží ve snižující se úrovni vzdělání (tento trend potvrzují i mezinárodní srovnání), ale také v absenci rozvoje kritického myšlení mladých lidí. I to přispívá k tomu, že mládež bez sociálních zkušeností snadno podlehne manipulaci.
Věnujme se některým z okruhů, jimiž jste se v materiálu zabývali. Začněme předškolním vzděláváním. V čem se liší přístup KSČM od stávajícího státního pojetí?
Předškolní vzdělávání má velký význam pro rozvoj dítěte, plní i funkci výchovnou a sociální. V uplynulých dvaceti letech došlo k nekoncepčnímu rušení mateřských škol, které dnes na mnoha místech chybějí. Jejich nedostatečnou kapacitu chce ministerstvo školství řešit zřizováním miniškolek a sousedským hlídáním. To podle nás není řešení. Předškolní výchovně vzdělávací proces musí být veden odborně, kvalifikovanými učitelkami v hygienicky odpovídajícím prostředí a dostupnost k němu by měla být zaručena všem. Nemohu proto souhlasit s návrhem ministra práce a sociálních věcí, který chce zpoplatnit pobyt dítěte v posledním ročníku mateřské školy, který se podařilo prosadit jako bezplatný. Realizace návrhu ministra by zkomplikovala život většině mladých rodin s dětmi. Pobyt dětí v mateřských školách by měl být bezplatný ve všech ročnících a stravné v takové výši, aby bylo dostupné. Vždyť to, co dnes musí rodiče platit, je mnohdy opravdu neúnosné, zvlášť, pokud mají více dětí. A to nepočítám množství nabídek zájmových kroužků, s nimiž různé firmy za rodiči předškoláků přicházejí a tahají peníze z jejich kapes. Nic proti zájmové činnosti. Ale myslím si, že u dítěte ve věku od tří do šesti let by pozornost měla být zaměřena v prvé řadě na jeho všestranný rozvoj. A k tomu není zapotřebí žádných soukromých firem, ten dokážou zajistit kvalifikované učitelky s pedagogickým a psychologickým vzděláním, které umí zpívat a hrát na hudební nástroj, dokážou rozvíjet výtvarnou a pohybovou výchovu. Nejsem nadšená ani z módní výuky cizích jazyků, v naprosté většině angličtiny, v předškolním věku. Podle mého názoru by se dítě mělo nejdříve naučit mluvit česky se správnou výslovností, měla by být rozvíjena jeho slovní zásoba a vyjadřování, vytvářen vztah k rodné řeči prostřednictvím lidových pohádek a říkadel, přes lidové i umělé písničky. Sama vím, že do prvních tříd přichází stále víc dětí, které mají různé vady řeči,neznají slova běžného významu, neumí vytvořit jednoduchou větu, natož vyprávět. Někde se stala chyba…a není to vina učitelek mateřských škol. Mnozí rodiče nemají na své děti čas. Dřív si s nimi mnohem víc vyprávěli, doma se zpívalo… Teď děcka tráví čas u počítače a před televizními obrazovkami, kde hltají bezduché americké filmy a reklamy.
A co základní školství?
Jak už jsem uvedla, v základním školství nastal chaos. Jednotné osnovy byly zrušeny, každá škola učí podle vlastního školního vzdělávacího programu, který je vymezen pouze základním rámcem znalostí a dovedností bez ročníkových výstupů. Učivo tak může být na různých školách probíráno v různých ročnících podle různých učebnic a při přechodu žáka z jedné školy na druhou (např. při přestěhování) si zoufá učitel, žák i rodič. Závazné výstupy, to znamená, to co žák musí umět, jsou totiž až na konci 5.a 9. ročníku. Kromě toho ještě existují různé alternativní vzdělávací programy (waldorfská škola, montessori, daltonská škola apod.), k nimž mám já osobně velké výhrady. Naše vzdělání, kdysi na vysoké úrovni, prostě podbízíme zahraničním vzorům a touto snahou, být za každou snahu světoví, rok od roku ztrácíme. Situaci neprospívá ani existence víceletých gymnázií, která základním školám odebírají »tahouny«, o domácím vzdělávání ani nemluvě. Nedokážu pochopit, jak přes protesty odborníků (pedagogů, psychologů, pediatrů ad.) mohl někdo tento pokus na dětech, kdy nechodí do školy, ale jsou vzdělávány doma svými rodiči, povolit. A to se od roku 2007 rozšiřuje tato možnost i na 2. stupeň základní školy. To tedy musí být opravdu geniální rodič, který obsáhne výuku své ratolesti českým jazykem a literaturou počínaje, přes dva cizí jazyky, dějepis, zeměpis, přírodopis, matematiku, fyziku, chemii, a výchovnými předměty, včetně dějin výtvarného umění, konče. Kam se hrabe chudák Komenský. Ten by něco takového asi neobsáhl.
KSČM trvá na tom, že za vzdělání musí zodpovídat stát. Prosazujeme jednotnou vnitřně diferencovanou základní školu, která bude zajišťovat všestranný rozvoj jedince. Vzdělávací program (osnovy) musí být tvořen na základě vědeckých poznatků a znalostí pedagogických, psychologických, metodických a didaktických věd.
Trochu odbočím: Jak vnímáte záměr ministra školství uzavírat jakési smlouvy s rodiči, jež by měly zabránit negativním jevům, jež mohou vzniknout uvolněností školní morálky?
Mládež je odrazem společnosti a žádné smlouvy s rodiči tento stav nevyřeší. Morální a hodnotová dezorientace dětí a mládeže je dlouhodobě formována politiky, médii, různými pseudoumělci apod. Fenomén peněz, moci, síly a drzého čela, spolu s degradací hodnot jako je úcta k člověku, ke zdraví, k životu, své vlasti a k míru, vykonal za těch 21 let své.
Pro jaké platby, pokud jde o přijímání do škol, byste byli? A co školné?
Proč by studenti měli platit za přijímání do škol? Rozhodující by snad měly být jejich znalosti a schopnosti a potřeby společnosti, ne peníze. Jak už jsem řekla, za vzdělání musí zodpovídat stát. To znamená nejen za jeho kvalitu, financování a kontrolu, ale také za jeho dostupnost. Každý člověk, který se vzdělává, to činí nejen pro sebe, ale v zájmu celé společnosti. Platby za jeho poskytování jsou proto nepřijatelné.
Prý ale pro bezplatné školství peníze nejsou a navíc placení školného by prý více působilo na liknavé studenty. Co si o tom myslíte?
Peníze by se nejen pro školství našly, ale musely by se přehodnotit priority. Proč musíme například vyhazovat miliardy za žoldáky v zahraničních misích, když bychom tyto částky mohli dát do vzdělání? Proč se nezavede progresivní daň a nezruší se strop na zdravotní a sociální odvody, což by do státní kasy přineslo velké finanční částky? Kromě toho bych i zrušila oprávněně kritizovaný Ústav pro studium totalitních režimů, který akorát falšuje dějiny a vyvolává nenávist a ročně přijde daňové poplatníky asi na 160 milionů korun. To jsou peníze, které by se daly využít zcela určitě mnohem účelněji.
Jaký je vůbec váš vztah k soukromému školství? Četl jsem, že zvláště to církevní, katolické, by mělo dostat zelenou, aby konečně děti byly vychovávány k úctě, víře a pořádku. Nemyslíte, že by šlo o krok zpátky?
Zcela určitě. Mimochodem o té morálce mnohých církevních a zvlášť katolických představitelů se dá s úspěchem pochybovat. Církevní školy by měly být podle mě financovány z prostředků církve. Proč by je měli platit daňoví poplatníci, z nichž většina jsou navíc ateisté?
A co se týká soukromého školství… Páteří vzdělávacího systému musí být školství veřejné. Soukromé školství by mělo tvořit pouze doplněk a financováno by mělo být, až na odůvodněné výjimky, z vlastních zdrojů. Nejsme tak bohatou zemí, abychom mohli financovat na úkor veřejného školství školy soukromé.
Jak se s vámi baví, pokud jde o školství, současná vládní většina?
Svou »demokratičnost« myslím dostatečně předvádí vládní trojkoalice od svého zvolení. A nemám teď na mysli pouze školství. Stačí vzpomenout si na jednání o vládním prohlášení, o vyslání zahraničních misí, o protlačení asociálních zákonů prostřednictvím vyhlášení legislativní nouze.
Dovolte, abych se na závěr našeho rozhovoru obrátila k vašim čtenářům...
Chtěla bych využít této možnosti a popřát vám všem rodinnou pohodu a klidné prožití svátků vánočních, hodně zdraví, které bude díky této vládě stále dražší a dražší, hodně síly, kterou budeme v nadcházejícím roce opravdu potřebovat, odvahu vzepřít se, a dobrou náladu, která pomáhá překonat všechny obtíže. Přeji vám, abyste nebyli sami, abyste byli obklopeni svými nejbližšími, obklopeni přátelstvím a láskou.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2011.
Za rozhovor poděkoval Jaroslav Kojzar.
