K rezignaci ministra školství

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Za sebe mohu říci, že byly kroky, které hodnotím kladně, např. snaha o určité sjednocování učiva na základních školách a ověřování úrovně základního vzdělávání, úsilí o nastavení laťky a srovnatelnosti, co se týká středoškolského výstupu, tzn.spuštění tzv.státních maturit. Jiná věc je pochopitelně jejich předražení a způsob realizace. Na druhou stranu je pravda, že na ministerstvu školství panoval chaos, který zrovna nepřispíval ke stabilizaci na školách. Mám na mysli časté personální změny, nejistota, zda to, co je řečeno ráno, platí ještě odpoledne apod. Výrazné problémy jsou v čerpání evropských dotací a v nedostatečné komunikaci, týkající se zásadních otázek dalšího vývoje. To se projevilo především v předkládaných návrzích na změnu financování regionální školství, jehož přijetí by vedlo k rušení základních škol v malých obcích, a k další likvidaci učňovského školství, proti čemuž se zvedla vlna oprávněné kritiky, či při prosazování vysokoškolských změn, jejichž schválením by došlo k omezení akademických svobod ve prospěch všehoschopných politických a podnikatelských skupin, ale také k zavedení školného, které by se stalo sociálním sítem pro mnohé talenty, na škodu jejich i celé společnosti.  Oprávněnou kritiku sklidilo i rozhodnutí Dobeše o prodloužení akreditace plzeňské právnické fakulty, a to v rozporu s doporučením akreditační komise.

              Při hodnocení bývalého ministra školství Josefa Dobeše však je nutno zdůraznit, že stav současného školství není výsledkem jedné jediné osoby. Dnešní stav je výsledkem víc jak dvacetiletého vývoje v naší zemi, která se dala na cestu kapitalismu se vším, co k tomu patří. A to se týká i oblasti výchovy a vzdělání. Je to důsledek likvidace jednotných osnov na základních školách a zavedení všemožných i nemožných vzdělávacích programů, kdy každá škola učí něco jiného v různých ročnících a podle různých učebnic. Při přestěhování a změny školy oprávněně nadávají rodiče i kantoři. Je to důsledek privatizace českého školství, rozmachu soukromých a církevních škol, financování, které vede k boji o žáka, čemuž jsou podřízeny nároky na jeho přijetí na školu střední. Dala se zelená vzniku víceletých gymnázií, jež odebírají „tahouny“ školám základním. Dala se zelená i rozšiřování gymnáziím čtyřletým, kam jsou dnes přijímáni uchazeči třeba s trojkami či dokonce se čtyřkami na vysvědčeních ze základní školy. Rádobyodborníci zpoza našich hranic zaveleli a my jsme se mohli přetrhnout, abychom měli co nejvíc maturantů a vysokoškoláků. Nikdo si nevšímal toho, že z maturitního vysvědčení a vysokoškolského diplomu se postupně stává cár papíru, který v žádném případě není podložen kvalitou vzdělání. Naše dřív uznávané učňovské školství, jež produkovalo vynikající odborníky a špičkové řemeslníky, se postupně stávalo ubohou Popelkou a výuční list trpěným podřadným výstupem. A dnes se najednou mnozí diví, kam jsme to došli, a jak je možné, že v mezinárodních srovnáních, kde jsme dřív zaujímali přední místa, jsme najednou na chvostě.

             Pokud by si snad někdo myslí, že chci hájit bývalého ministra školství Josefa Dobeše, je na omylu. Chci jen upozornit na to, že je velice jednoduché, najít si terč, na nějž svalím všechna pochybení, k nimž došlo za posledních dvacet let. Za současnou nízkou úroveň našeho školství totiž není odpovědna jedna osoba, ale stávající systém, který upřednostňuje vzdělání pro elitu na straně jedné a levnou pracovní sílu na straně druhé, systém, kde na prvním místě je zisk pro vyvolené a almužna pro ostatní.