v rámci dosavadní diskuse tady zaznělo mnoho právních, zdravotních argumentů. A tak mi dovolte pokusit se o trochu jiný pohled. (výpadek záznamu) ...bezpečnostním prostředí je přesvědčen o tom, že jakékoli zvládnutí kterékoli mimořádné situace je především o funkčnosti státu, o systému, o předpokládaných a důvěryhodných pravidlech, který je schopen nejen ten, kdo odpovídá v tu chvíli za výkonnou moc, za ten stát, dodržovat, ale zároveň je schopen je vysvětlit i široké veřejnosti. A já chci učinit s vaším dovolením pár takových povzdechů. V období, kdy vznikal pandemický zákon, já tu zkušenost mám nejen jako opoziční senátor za ODS, ale i jako hejtman Královéhradeckého kraje, který byl jedním z nejpostiženějších v době, kdy tu vrcholila anglická mutace a kdy došlo k tomu, a teď se moc omlouvám za to vyjádření, že jsme jako opozice nachytali vládu při vyhlašování nouzového stavu. Ten nouzový stav prodloužen nebyl a všichni najednou včetně nás hejtmanů jsme se dívali na to, jak celorepublikově můžeme zvládnout vrcholící vlnu epidemie tzv. anglické mutace. Přiznejme si to.
Myslím, že není teď prostor a čas, abych tu říkal detaily toho, jak jsme všichni na sebe překvapeně koukali a o co jsme se vlastně tím pandemickým zákonem v únoru 2021 snažili. Snažili jsme se dostat znovu ke stolu znesvářené strany. A nejen v parlamentu, ale i v rámci fungování vlády a všech ostatních subjektů včetně krajů a různých samospráv se pokusili pandemickým zákonem, těžkým kompromisem o to, abychom opět začali epidemii řídit podle nějaké legislativy. A když jsme pandemický zákon schvalovali, tak aspoň já, a omlouvám se za svou naivitu, jsem byl přesvědčen o tom, že to je kompromis, který ve velmi krátkém čase dozná změn. To není vina stávající vlády, to je vina vlády, která tady měla především v období léta 2021 pracovat na legislativních změnách především v oblasti krizové, tzn. krizové legislativy. Ale prostě tomu tak nebylo, nenastala ta změna, pandemický zákon se přehoupl do poloviny minulého roku a všichni s údivem, když začala vrcholit delta a přelom roku, zjistili, že pandemický zákon končí v únoru a že je potřeba s tím něco dělat.
Myslím si, že to prostě byl účelový prostředek. Věděli jsme to všichni a bohužel rukou nerozdílnou jsme všichni dospěli do stavu, že dnes tady sedíme a diskutujeme o něčem, co bych nazval špatnou zkušeností pro všechny, protože se to systémově mělo řešit úplně jinak.
Já se osobně domnívám, že tou dosavadní obhajobou a prosazováním tohoto návrhu bez dostatečného vysvětlení, vlastně toho, že pandemický zákon je jedním z nástrojů v oblasti krizové legislativy, vyvoláváme nedůvěru ve veřejnosti, přestože jsme už uskutečnili změnu v řízení epidemie. Pane ministře, já to vidím každodenně, že to není chaotické, není to nahodilé. Objektivně hodnotíme argumenty. Uvolňování, které nastává, můžeme na to mít rozdílné názory, ale nenastává tak, že bychom o tom nepřemýšleli. Tak ta změna řízení celé epidemie ze strany vlády jako výkonné moci v tuto chvíli aspoň z mého pohledu člověka, který je odpovědný za region, je jasná.
O to větší je to paradox, že touto normou a tímto dohadováním o tom, jestli to v systému má být, nebo nemá být, vyvoláváme nedůvěru ve veřejnosti. A je to podle mého názoru jen tím, že nejsme schopni to dostatečně vysvětlit. A mimochodem vyvoláváme nedůvěru v situaci, kdy každý toho už má plné zuby, to všichni víme. A samozřejmě veřejnost je citlivá na cokoli. A já to tady dnes řeknu několikrát. Přestože pandemický zákon nepřináší zásadnější omezení, než na které jsme běžně zvyklí v krizové legislativě. Jenom se jinak poskládala a jinak jsou navržena v zákoně. A my tímto vším, tou jakoby neschopností to uchopit správně, se zbytečně dostáváme do stavu, že tu důvěru, což si myslím, že je pro politiky asi to nejdůležitější, v tuto chvíli nemáme.
Pane ministře, já myslím, že nejsme tlačeni okolnostmi toho, že by nás čekala nějaká opravdu krizová situace v nejbližší době. Můžeme se mýlit, máte jistě pravdu v tom, že může nastat nějaká změna a pandemický zákon jako prostředek případně pro potřebu. Ale (výpadek záznamu) ...že pandemická pohotovost, a vykřičíme to takzvaně do světa, končí za 14 dní. Tzn. ten zákon, který počítá s pandemickou pohotovostí jako s tím nejdůležitějším stavem, jako je stav nouze, který je dnes skoro zakázané slovo, tak ten pandemický stav, my to říkáme jako vláda nedostatečně, že končí za 14 dní, že pandemický zákon jen potřebujeme v tuto chvíli proto, protože krizovou legislativu budeme 3/4 roku dávat dohromady, v létě, kdy se nebude nic dít.
Tohle mi strašně chybí, že se soustřeďujeme, dostatečně nevysvětlujeme pandemický zákon, ale místo toho, abychom začali tou systémovostí, po které jsem tu volal na začátku, tak jsme se soustředili na pandemický zákon. A já vím, že to říkáte v diskusích. Vím, že se v 11 hodin po schválení pandemického zákona v PS na tiskové konferenci řeklo, že do 14 dnů velmi pravděpodobně skončí pandemická pohotovost. Ale je to nedostatečné v momentě, kdy se dostaneme do soukolí, že se tady zamotáváme do pandemického zákon a dohadujeme se, kdo má větší či menší pravdu.
Jsem přesvědčen o tom, a zdůrazním to, je to má zkušenost teď těch 15 měsíců, kdy byl člověk často konfrontován s nesmyslnými protichůdnými opatřeními. Mimochodem ono to v té praxi funguje pak tak, že sice dodržujete vše, co se nařídí, ale děláte si to ve spodku pyramidy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vy na tom spolupracujete s hygienami, se zdravotnickým prostředí a podobně. A rámci těch mantinelů to nějak uděláte. Tzn. i ta protichůdnost, když nebudete křičet a brečet a nebudete nějak hysterický, tak když za to odpovídáte, tak to zvládnete.
A já si myslím, že všechno to má jednoho společného jmenovatele. Ať máte větší či menší hrozbu, tak se musíte vrátit k něčemu, co je jasné a systémové. A to jsou podle mě dosavadní nástroje, které jsou v krizovém řízení. A já si myslím, že jsme se úplně zbytečně tou politickou diskusí dostali k něčemu, že nouzový stav je něco, co bychom neměli říkat. Ale proč je ten nouzový stav takto pojímaný? Protože byl zneužíván, protože byl nešťastně užíván, byl ve své podstatě některými opatřeními i nedostatečně uplatňován. Nebo naopak přehnaně uplatňován. A toto znamená, že jsme si vytvořili z mnoha důvodů, už jsem je tady řekl, ale i z tohoto, pandemický zákon, který je dnes stejnou normou jako krizová legislativa. Akorát to má řešit provizorně. A provizorně to měl řešit hlavně v roce 21 a ne už teď.
Jsem přesvědčen, že v případě, že by teď nastala nějaká krizová situace, že ty věci a záležitosti, jakákoli opatření, je to asi věcí názoru, ale podle mě lze řešit podle stávající platné krizové legislativy, že úplně bytostně nepotřebujeme ten pandemický zákon. Je to jen pro potřebu, přiznejme si to, je to jen pro potřebu, kdyby náhodou, protože ta zkušenost s využíváním dosavadních nouzových stavů je špatná. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že v případě lokálních problémů tu máme ještě zákon o veřejném zdraví. Nemluvíme o tom, ale ten zákon je také dostatečný. Za jedné jediné podmínky. A to není vaše chyba, ale prostě je to opět, dejme tomu, na zamyšlení, jak systém funguje. Pokud systém například krajských hygien, zdravotnických opatření apod. máte zajištěn a je funkční, tzn. všichni vědí, co mají dělat, jsou srozumitelně řízeni. Není to tak, že by docházelo ke zmatkům a k dalším věcem, které souvisejí s tím, že pak pravá ruka neví, co má dělat druhá.
Ještě jedna věc. Týká se toho, že jsme měli zmínit výrazným způsobem, že pandemický stav končí, že s tím počítáme, že je to jen prostředek pro něco, co bude potřeba dál do budoucna. Nicméně mi dovolte na závěr říci asi jedno jediné. Byl bych moc rád, kdybychom jakékoli situace byli schopni řešit systémově, kdybychom se vraceli k tomu, co je důvěryhodné a co je platné, kdybychom udělali všechno pro to, abychom nějakým způsobem...
Závěrem snad navážu úplně přesně tak, jak jsem chtěl. Já chci možná zdůraznit, že jakékoli zvládnutí toho, co nás čeká do budoucna, vyžaduje to, aby vláda, která má odpovědnost, byla schopna dostát svých kompetencí, dostát své odpovědnosti. Já jsem opravdu člověk, který je přesvědčen o tom, a jsem takto vychován v rámci své služby, že je vše o systému, o tom, že máme umožnit těm, co za to odpovídají, dělat věci správně. Že máme například jako zákonodárci dohlížet na to tou svou kontrolou, že to není zneužívané. Že se máme zamýšlet nad tím, jaké legislativní prostředky vytváříme. Ale máme ve své podstatě, a to cítím i jako člen jedné z vládnoucích stran, pokud tu kompetenci vláda má, tak ji máme umožnit.
Proto jsem i přesvědčen o tom, že při srovnání toho, že pandemický zákon je ve své podstatě stejný nástroj jako stávající krizová legislativa, tak že máme udělat všechno pro to, aby byla vláda schopna naplnit svou odpovědnost, která vyplývá z toho, že musí zvládnout pandemickou situaci.
Na druhou stranu ale je úplně v pořádku, že například když zkušenost z toho, jak by se to mělo řešit, máme rozdílnou, že projevujeme jiného názory i přesto, že jsme součástí zákonodárců, vlády. A i proto to já zohledním ve svém hlasování, ve svém postoji k pandemickému zákonu, kdy si opravdu myslím, že stávající stav se měl řešit jinak, jiným způsobem, systémově, a pomoci stávající legislativy.
Děkuji.
