1) Boris Němcov byl vysoce kontroverzní politik, který byl vicepremiérem za vlády ještě více kontroverznějšího Borise Jelcina. Je zajímavé, že pokud si chcete o Němcovovi zjistit více, tak nemáte před sebou jednoduchou úlohu. Na Wikipedii je velmi stručný životopis, u kterého je už na první pohled podezřelé, jak je „učesaný“. Absolutně žádná zmínka o jeho kontroverzích, což v životopisech politiků (ať už živých či mrtvých) nebývá zvykem. Tak jako v minulých dobách je člověk nucen číst mezi řádky, případně hledat informace jinde. Těmi zdroji samozřejmě nemohou být mainstreamová média, protože pokud budete čerpat z těchto médií, tak si o panu Němcovovi budete myslet, že to byl nový mesiáš a že ho zastřelil samotný Putin přímo z okna Kremlu. Právě tento médii nastíněný souboj dobra se zlem, kdy pochopitelně Němcov je ten hodný a Putin zloduch, je ve skutečnosti úsměvný paradox, protože to byl právě Boris Němcov, který byl po řadu let příznivcem Vladimíra Putina a nemalou měrou se zasloužil, aby Jelcin Putina vybral za svého nástupce. Dokonce psal o Putinovi obdivné články do New York Times.Taky se z mainstreamu nedozvíme, že Němcov byl velkým zastáncem monokratického stylu vládnutí v Rusku, které tak úplně nekoresponduje s aureolou liberála. Jak je uvedeno výše, Němcov byl vicepremiérem za prezidentování Jelcina (předtím byl gubernátorem v Nižném Novgorodu), což bylo období nezřízeného rozkrádání státního majetku ve prospěch určitých skupin lidí (známá je jeho privatizace papírenského kombinátu za částku 40x menší oproti skutečné hodnotě z dob, kdy byl ještě gubernátorem nebo kontroverzní rusko-japonská dohoda o rybolovu, která způsobila Rusku škodu ve výši cca 10 miliard dolarů). A i toto se samozřejmě podepsalo na popularitě Němcova v Rusku. V roce 1999 Němcovova strana získala 8,52 %, v roce 2003 cca 4 % a v roce 2007 ani ne 1 %. Nemyslím si, že by Putin v noci usínal a ráno se budil s myšlenkou eliminace předáka strany s ani ne 1 % popularity.
2) Celá tato akce má mít výhradně zahraničně-politický dopad na vztahy s Ruskem. Zdeněk Hřib byl zvolen za Piráty, což je strana, která se prezentuje jako strana hájící svobodu a právo, zejména prý chrání Ústavu. Jenomže Ústava zahraniční politiku svěřuje vládě a prezidentovi, o roli primátora Prahy skromně mlčí. Tento postup proti Ústavě a jejímu duchu je jen dalším důkazem pokrytectví některých Pirátů a toto politikaření je zřejmě jedním z mnoha důvodů, proč i 2/5 samotných Pirátů chce nechat rozpustit vlastní stranu.
3) Z politického hlediska se toto jednání jeví dětinským, politicky nedospělým. Jedná se jen o šťouchanec Rusku, protože je to zrovna v módě a jistě dotyční očekávají, že je mainstreamoví novináři za toto jednání pochválí (např. Jindřich Šídlo již stihl pochválit).
Doufám, že Rusko bude mít na stole pouze dva scénáře: a) nebude na tuto provokaci vůbec reagovat podle hesla „Orel much nelapá" b) bude reagovat recipročně, jak to v zahraniční politice bývá zvykem, a přejmenuje ulici, kde sídlí české velvyslanectví. Toto by však bylo pro Českou republiku dvojnásobně potupné, protože ulice, kde sídlí naše velvyslanectví, je pojmenována po Juliusi Fučíkovi, což je celosvětově známá osobnost protinacistického vzdoru. Troufám si říct, že celospolečensky přijímána. Kdyby přejmenovali tuto ulici třeba na ulici Martina Bursíka, politika, jehož strana má rovněž méně než 1 % voličské podpory, tak to už by snad bylo i lepší, kdyby nám místo toho raději utáhli kohoutky.
